Epididymitida beranů je nakažlivé onemocnění ovcí, přenášené pohlavní cestou a při společném chovu beranů. Pohlavně dospělí berani jsou hlavními nositeli nákazy. Projevem nemoci je především snížená plodnost nebo neplodnost plemeníků. Ve stádě má více než 10 % pozitivních beranů viditelný vliv na zabřezávání bahnic, narozená jehňata mohou být také slabší a menší.
Infekční epididymitida je nebezpečná nákaza ovcí, její výskyt podléhá hlášení veterinární správě a Organizaci pro zdraví zvířat OIE. V Česku se v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace vyšetřují plemenní berani a kozli v inseminačních stanicích a berani pro vystavení TRACES.
Nemoc není přenosná na jiná domácí zvířata nebo na člověka.
Původce nemoci
Epididymitida beranů je infekční nemoc, příčinou je bakterie Brucella ovis. To je nepohyblivý kokobacil, který netvoří spory. Na kultivačních půdách roste pomalu, vyžaduje přítomnost kyslíku, dle Grama se barví negativně a modifikovaným barvením dle Ziehl–Neelsena červeně.
Ve vnějším prostředí jí likviduje většina běžných dezinfekčních prostředků, inaktivuje jí pH pod 3,5 a nepřežívá ani působení suchého tepla nad 160 °C po dobu jedné hodiny a vlhké teplo nad 120 °C déle než 15 minut.
V organismu hostitele se brucela chová jako nitrobuněčný parazit. Dlouhodobě přežívá v bílých krvinkách, které normálně ničí bakterie tím, že je pohltí. B. ovis unikne zničení ve vzniklé vakuole a uvnitř žije a množí se.
Brucella ovis je nejméně patogenní ze všech brucel. Ovce mohou být hostiteli i mnohem nebezpečnější z nich: brucelózy ovcí a koz způsobené druhem B. mellitensis.
Vnímaví živočichové
Epididymitida beranů je onemocnění ovcí, nejvnímavější živočich vůbec je pohlavně dospělý beran. Je popsán i přenos nemoci na farmově chované jelenovité.
Experimentální infekce se podařila u koz, ovcí tlustorohých a hovězího dobytka.
Brucella ovis se na rozdíl od ostatních druhů brucel nepřenáší na člověka.
Přenos
Nemoc se přenáší především přímým kontaktem, je to pohlavní nákaza. Šíří se buď přímo mezi berany při homosexuálním styku nebo při vzájemném olizování předkožky, nebo je prostředníkem přenosu bahnice. V těle samic brucely nepřetrvávají dlouhodobě, jen maximálně několik měsíců. Pokud ale bahnici skočí nakažený beran a pak i beran zdravý, dojde k přenosu nemoci na zdravého berana.
Původce nemoci přežívá několik měsíců i na pastvinách, ale význam nepřímého přenosu je malý.
Jehňata se mohou nakazit během březosti nebo pití mléka nakažené bahnice, ale stejně jako v ovcích ani v jehňatech brucely nezpůsobují persistentní infekce.
Průběh nemoci
Bakterie pronikají do těla přes sliznice, hlavně přes předkožku a spojivku, ale také přes sliznici konečníku a dutiny ústní. Dostávají se do krve, ale nemoc nezpůsobuje celkové infekce: hlavním místem množení a přetrvávání brucel je nadvarle pohlavně dospělých beranů.
