Přeskočit na obsah

Sněť slezinná, antrax, je nakažlivé onemocnění velkých býložravců, z domácích zvířat je to nemoc především skotu, vodního buvola a ovcí. U těchto zvířat probíhá prudce a způsobuje náhlé úhyny, případně úhyny, kterým předchází krátké období horečky a kolapsu. Sněť slezinná je přenosná na člověka.

Choroba se vyskytuje na celém světě, častější je však v subtropických a tropických oblastech s vysokými ročními srážkovými úhrny a v mírných pásmech se objevuje jen místy. Přetrvávání původce v půdě po mnoho desítek let umožňuje náhlé objevení se nákazy tam, kde se předtím dlouho nevyskytla.

Příčina nemoci

Na mikrofotografii jsou bakterie B. antracis a bílé krvinky.
B. antracis v podobě řetízků velkých bakteriálních buněk, obklopený bílými krvinkami. Barveno dle Grama. (zdroj: public domain)

Sněť slezinnou vyvolává bakterie zvaná Bacillus antracis. Je to velká, 5–6 μm dlouhá a až 1,5 μm široká nepohyblivá tyčinka, dle Grama se barví pozitivně. Je opatřena pouzdrem. Jedná se o aerobního mikroba, ideální teplota růstu je 37 °C a pH 7–7,4.

Hlavními faktory patogenity jsou pouzdro, které bakterii chrání před imunitním systémem hostitele a znesnadňuje fagocytózu, a exotoxin. Ten je tvořený třemi různými proteiny: EF (edema factor) a LF (lethal factor) dokáží zničit zevnitř bílé krvinky hostitele a protektivní antigen je nosič, který dvě předchozí látky dopraví přímo dovnitř buněk.

Vegetativní forma B. antracis tvoří dlouhé řetízky bakterií, ve kterých více bakteriálních buněk mohou sdílet jedno pouzdro. Pokud bakterie roste na vzduchu, obsah oxidu uhličitého v jejím okolí je nízký a teplota prostředí se pohybuje mezi 15 až 42 °C (optimum je 21–37 °C), začne tvořit spory. Sporulace začíná už za několik hodin a do 48 hodin je ukončená. Vzniklé spory jsou neobyčejně odolné a ve vnějším prostředí přetrvávají déle než padesát let. Jejich přežívání je zvláště dlouhé v podmáčené zásadité půdě s vysokým obsahem dusíku v teplém podnebí.

Vegetativní formy bakterie lze zlikvidovat běžnými dezinfekčními prostředky a teplotou nad 60 °C během několika minut. Spory jsou téměř nezničitelné. Nejúčinnější je 10% formaldehyd a 5–10% hydroxid sodný. 3% kyselina peroctová v dávce 8 l na metr čtvereční také dokáže zlikvidovat spory v půdě. Usně a vlna se komerčně dezinfikují gama zářením.

Vnímaví živočichové

Teoreticky se může snětí slezinou nakazit většina teplokrevných zvířat, ale vnímavost jednotlivých druhů k onemocnění je odlišná. Z domácích zvířat je nejcitlivější tur, jak, vodní buvol a ovce. Mnohem méně často onemocní koně a kozy. Prasata, psi a potkani jsou velice odolní.

Z divokých zvířat zabíjí antrax hlavně velké přežvýkavce: Slony, buvoly, bizony, hrochy, žirafy i různé druhy antilop, losy i soby. U masožravců je smrtelný průběh onemocnění vzácností. Vlci, lišky, havrani, rackové nebo supi jsou rezistentní.

Sněť slezinná je velice známá a nebezpečná zoonóza, nakazit se a onemocnět může také člověk. Je o něco odolnější než býložravci, ale ne tak jako pes nebo prase.

Rozšíření nemoci

Antrax se vyskytuje na celém světě, je to ale především choroba tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie, vyskytuje se tam, kde jsou vysoké roční srážkové úhrny, málo odvodněná půda, spíše zásaditá půda a půda s vysokým obsahem organických látek a dusíku. Tyto podmínky umožňují dlouhodobé přežívání spor B. antracis.

V mírném pásu se vyskytuje méně často. Protože zdrojem nákazy je půda, antrax se objevuje pravidelně v určitých konkrétních oblastech.

V Česku je riziko onemocnění malé, ale není nulové. Naposledy se zde sněť slezinná objevila v roce 1990.

Přenos onemocnění

Spory antraxu jsou nepohyblivé a inertní. K vyvolání onemocnění se nejprve musí dostat do hostitelského organismu. Možné jsou v zásadě tři cesty: Pozření, vdechnutí nebo průnik poraněnou kůží. U zvířat je zdaleka nejčastější branou nákazy to první.

Za určitých podmínek se spory v půdě koncentrují na jejím povrchu. To se stane při prosycení půdy vodou. Antrax vypuká v návaznosti na změny počasí: suché teplé období následované silnými dešti. Další podmínkou je teplo, nad 15 °C. Po vyschnutí půdy spory zůstávají na povrchu hlíny a kontaminují rostoucí vegetaci.

Býložravci se nakazí spasením spor. Riziko se zvětšuje při pastvě na chudých pastvinách – vypasená místa znamenají, že zvíře společně s potravou žere i hlínu a hrubá suchá vegetace může poranit sliznice v dutině ústní a zvýšit riziko průniku spor do organismu. Infekce antraxem bez přístupu k pastvě je taky možná, pokud bude sporami znečištěné jakékoliv předkládané krmivo.

Infekce vdechnutí prachu obsahujícího spory je možná. Spory antraxu mohou mechanicky přenášet ovádi, komáři a jiný bodavý hmyz. Po poštípání nebo pokud se spory dostanou do kožních oděrek či ranek vzniká kožní forma antraxu. U zvířat má plicní a kožní forma menší význam.

Inkubační doba

Inkubační doba je maximálně jeden až dva týdny dlouhá.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
Stránky: 1 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *