Megabakterióza, též makrorabdóza, je onemocnění trávicího traktu ptáků, typicky andulek a kanárů. Je to vlekle probíhající nemoc a projevuje se především postupným hubnutím a slabostí.
Příčina
Původcem je jednobuněčný organismus Macrorhabdus ornithogaster. Vyskytuje se ve formě velkých – 20–80 μm dlouhých a 2–3 μm širokých rovných tyčinek se zaoblenými konci. Zřídka se objevují formy do Y. Barví se Gram-pozitivně, PAS-pozitivně a červeně při barvení dle Giemsy. Velmi dlouho byl považován za velkou formu bakterií – proto megabakterie – ale průkaz chitinu v buněčné stěně organismu dokázal jeho příslušnost k houbám. M. ornithogaster je kvasinka.
Roste ochotně na běžných půdách s pH 3–4 v mikroaerofilním prostředí a optimální teplota růstu je 42 °C.
Přenos
Nakažení ptáci střídavě vylučují kvasinky trusem a ty jsou někdy přítomné i ve voleti. Rodiče nakazí svoje mláďata při krmení a jiní ptáci se nakazí fekálně-orální cestou.
Nosičství M. ornithogaster ještě neznamená, že je pták nemocný.
Hostitelé
Megabakterióza je nemoc obrovského počtu různých, divoce žijících i v zajetí chovaných ptáků.
Postihuje papoušky – především andulky, korely, agapornisy a papoušíčky z rodu Forpus a drobné ptactvo – kanáry, zebřičky, amanidy Gouldové a také čížky, stehlíky nebo zvonka zeleného.
Z drůbeže byl parazit zjištěn u kura domácího, krůty, perličky a japonské křepelky, z divokých hrabavých ptáků se vyskytl u koroptve polní a orebice čukar a známým hostitelem je také nandu. Výčet hostitelských druhů jistě není konečný. Na jiná zvířata než ptáky se však nikdy nepřenáší.
Průběh nemoci
Megabakterie kolonizují sliznici na přechodu mezi žláznatým a svalnatým žaludkem.
Při silných invazích se šíří i dále. Pronikají do slizničních žlázek a způsobují jejich atrofii a zánět. Sliznice žláznatého žaludku nemocných ptáků je ztluštělá, žaludeční pH stoupá a zvířata ztrácí schopnost trávit potravu. Ve svalnatém žaludku může jejich růst narušit kutikulu. Na přechodu žláznatého a svalnatého žaludku se také objevují vředy.
Navenek se megabakterióza projevuje postupným chronickým chřadnutím. Trus bývá méně formovaný, tmavě zelený. V trusu se mohou nacházet nestrávená semena nebo natrávená krev (melena). U drobných pěvců je nápadným příznakem louskání semen, které pak pták nesežere, ale vyplivne. Regurgitace, vyvrhování potravy s hlenem, který může obsahovat krev, se mže objevit také u mladých papoušků.
Drobní exoti také mohou zdánlivě náhle uhynout, ale při ohledání je patrná silná vyhublost. Postižené andulky bývají většinou středního věku. Onemocnění končí úhynem vysílením.
Jak se megabakterióza pozná
Jen podle klinických příznaků se nedá určit, že ptáček trpí právě megabakteriózou. Hubnutí a chřadnutí je velice nespecifický příznak. Podobně se může projevovat cirkoviróza, neuropatická dilatace proventrikulu, klostridióza, otrava olovem a mnoho dalších nemocí.
V trusu nemocných ptáků se obvykle dá M. ornithogaster pozorovat při vyšetření pod mikroskopem. Vylučování může být střídavé, proto negativní výsledek ještě megabakteriózu nevylučuje. Citlivější metodou diagnostiky je PCR.
Při pitvě uhynulých jedinců je nápadný rozšířený žláznatý žaludek se ztluštělou stěnou a v seškrabech ze sliznice přechodu mezi svalnatým a žláznatým žaludkem je v preparátu veliké množství kvasinek.
Léčba
Zlatým standardem je použití Amphotericinu B. Lék se podává přímo do zobáku nebo sondou. Flukonazol je rovněž účinný, ale pro léčbu andulek se nedá použít, protože terapeutická dávka je zároveň dávkou toxickou.
