Askaridióza drůbeže, neboli škrkavčitost, je střevní onemocnění především hrabavých ptáků. V malochovech se jedná o častou nemoc. Bezprostřední nebezpečnost škrkavek je naštěstí malá, ale jejich přítomnost ptáky oslabuje a škrkavky zhoršují i průběh jiných nemocí drůbeže.
Drůbeží škrkavky se mohou při společném chovu přenést také na papoušky, na savce nebo člověka nepřechází nikdy.
Původce
Askaridiózu drůbeže způsobuje především škrkavka slepičí. To je žlutobílý silný červ, největší ze střevních parazitů hrabavého ptactva. Patří mezi hlístice. Má oddělené pohlaví, samice dorůstají délky až 12 cm, samci jsou 5–7 cm dlouzí. Na hlavové části těla je ústní otvor opatřený třemi rty se zoubky. Dospělci parazitují především v tenkém střevě, ojediněle v žaludku, voleti nebo jícnu, mohou pronikat také do tělní dutiny a do vejcovodu. Z vejcovodu se mohou dospělé škrkavky dostat i do vejce.
Latinsky se škrkavka slepičí řekne Ascaridia galli, proto se zamoření označuje jako askaridióza.
Hostitelem jsou všechny druhy hrabavé drůbeže (kur, krůta, perlička, křepelka), také pávi a pernatá zvěř, zřídka vodní drůbež.
U krůt může parazitovat také Ascaridia dissimilis, podobná, i když trošku menší hlístice, v tenkém střevě tetřevů, koroptví, bažantů a křepelek cizopasí A.compar a perličky napadá A. numidae, nejmenší z těchto škrkavek, samice dorůstá velikosti 3–5 cm.
Přenos škrkavčitosti
Všechny drůbeží škrkavky mají přímý vývoj. Pohlavně dospělé samičky kladou vajíčka, která odcházejí do vnějšího prostředí trusem. Pouhým okem nejsou vajíčka vidět, jsou jen 80–85 μm x 42–51 μm velká, oválná a silnostěnná.
Ve vnějším prostředí se vajíčka nejprve vyvíjejí, to trvá při teplotě 33 °C jen 12 dní, ale obvykle trvá vývoj déle. Jakmile se uvnitř vyvine infekční larva, jsou vajíčka připravena k pozření novým hostitelem.
Ve vnějším prostředí jsou vajíčka škrkavek neobyčejně odolná. Mají trojvrstevný obal, který je chrání před nepříznivými podmínkami a v chladnějším vlhčím prostředí, například v půdě, si ponechávají infekčnost déle než rok. Vysoké teploty a vyschnutí je však ničí. Vlhké teplo je likviduje za dvě minuty.
Pokud vajíčka v půdě pozře žížala, stane se transportním, paratenickým hostitelem a je to pak ona, která zprostředkuje přenos červů na drůbež. Ptáci se nakazí sezobnutím takové žížaly.
Průběh nemoci
Z vajíčka se infekční larva uvolní působením trávicích enzymů. Prvních devět dní žijí larvičky volně mezi střevními klky. Pak se na deset dní zavrtají předním koncem přímo do stěny tenkého střeva. Od 18. dne po infekci žijí opět volně ve střevním obsahu a pohlavně dospívají 50. den. Škrkavky žijí asi jeden rok.
Projevy škrkavčitosti drůbeže
Klinické příznaky jsou nevýrazné. Dospělá drůbež může být zdravě vypadajícím rezervoárem menšího počtu červů a zamořovat své okolí vajíčky. Parazité ve střevech odjímají svému hostiteli živiny a navíc produkují jedovaté látky, toxiny. Svojí přítomností tlačí také na střevní klky, způsobují jejich atrofii a zhoršují vstřebávání živin.
Čím víc červů se nachází uvnitř hostitele, tím výrazněji škodí. Silné invaze způsobují hubnutí, pokles snášky, chudokrevnost.
Zhoubněji probíhá askaridióza drůbeže u kuřat a krůťat, zvláště v období po desátém dni po nákaze, kdy se mladé škrkavky zavrtávají do sliznice. Objevuje se skleslost, malátnost, načepýřené peří a poruchy růstu. Konverze krmiva se zhoršuje. Toxiny mohou vyvolat i nervové příznaky.
Úhyny v důsledku ucpání střeva parazity jsou možné.
Parazité zhoršují průběh kokcidiózy a infekční bronchitidy.
Jak se askaridióza drůbeže pozná
Důkazem přítomnosti dospělých škrkavek jsou vajíčka odhalená během koprologického vyšetření (vyšetření preparátu z trusu pod mikroskopem). Dospělí červi jsou dobře viditelní při pitvě zvířete.
Léčba
Léčba askaridiózy je jednoduchá. Používá se flubendazol nebo fenbendazol. Tyto látky se vždy podávají po několik po sobě jdoucích dnech, nestačí jednorázové podání, a při silných invazích je třeba ošetření opakovat. Pro malé chovy je z důvodu dávkování a velikosti balení nedostupný preparát s nulovou OL na vejce a ochranná lhůta bude vždy 7 dní.
Tyto látky se prodávají v ordinaci veterinárního lékaře. Odčervuje se vždy celé hejno.
Prevence
Základem tlumení výskytu škrkavek v chovech drůbeže je zamezení reinfekci. Jen léky nelze se škrkavkami účinně bojovat.
Askaridióza drůbeže není problém v klecových chovech, protože tam nedochází ke kontaktu drůbeže s vlastním trusem. Její tlumení v chovech na podestýlce představuje velkou, aktuální výzvu.
V malochovech je základem vynikající zoohygiena. Vajíčka škrkavek se hromadí především v měkkých výbězích, hlavně ve vlhkém okolí krmítek a napáječek. Základním opatřením je proto střídání výběhů. Výběhy sanuje také sluneční světlo, je potřeba starat se o trávu, mít jí nakrátko posekanou, aby se UV záření dostalo až na půdu. Aspoň jednou ročně by se takové výběhy měly i vápnit nehašeným vápnem. Zastíněné vlhké výběhy nejsou vůbec vhodné. Pokud není možné střídání výběhů, jedenkrát za rok je třeba povrchových 10–15 cm substrátu úplně vyměnit.
Střídání výběhů je důležité hlavně pro odchov mladé drůbeže.
Kurníky by měly mít omyvatelné stěny, aby se daly vyčistit vroucí vodou s přídavkem saponátu. Dezinfekční prostředky proti vajíčkům škrkavek nepůsobí. Při chovu uvnitř vajíčka parazitů hynou ve správně založené a udržované hluboké podestýlce.
Odolnost proti askaridióze zvyšuje také dostatečný přívod bílkovin a vitamínu A.
Preventivní odčervování
Preventivně lze odčervit mladou drůbež ve 2–3 měsících věku, nově nakoupené ptáky.
Jinak se doporučuje pravidelné koprologické vyšetření směsných vzorků trusu a případné odčervení ve chvíli, pokud počet vajíček překročí 400 v jednom gramu trusu. Malé množství červů totiž ptáky do jisté míry chrání před dalším nakažením. Odčervení drůbeže a její ponechání v prostředí zamořením vajíčky jí této ochrany zbaví a opětovné nakažení může být mnohem závažnější.
