Brucelóza prasat

0

Brucelóza prasat je nakažlivé onemocnění prasete domácího i divokého, které se projevuje sníženou plodností kanců i prasnic. Při zavlečení nákazy do zdravého stáda se objevuje hromadné zmetání.

Onemocnění je přenosné i na jiné druhy zvířat, jako je hovězí dobytek, ovce, koně, psy, lišky nebo srnec obecný. Je to také významná zoonóza, původce patří mezi ty pro člověka více nebezpečné brucely. U člověka se projevuje jako vlnivá horečka a nemoc u něj trvá měsíce.

Brucelóza prasat patří mezi nebezpečné nákazy a v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat se vyšetřují všechny prasnice a kanci poražení na jatkách, pravidelně všichni plemenní kanci v inseminačních stanicích a prasnice zmetalky nebo ty, které porodily málo životaschopná selata.

Příčina onemocnění

Brucelózu prasat způsobuje bakterie zvaná Brucella suis. Je to gram–negativní kokobacil, 0,6–1,5 µm X 0,5–0,7 µm velký. Ve vnějším prostředí přežívají několik měsíců ve vlhku a chladu a 4-6 týdnů přetrvávají ve znečištěné podestýlce, na pomůckách a oděvu nebo v krmivu. Sluneční světlo a běžně používané dezinfekční prostředky choroboplodné zárodky ničí.

Brucella suis vytváří několik odlišných biovarů. Biovar 1 a 3 je původce brucelózy prasete domácího. B. suis biovar 2 je původcem brucelózy zajíců nebo brucelózy prasat divokých. Biovar 4 nezpůsobuje brucelózu prasat, ale je příčinou brucelózy sobů.

B. suis na druhou stranu není jediná bakterie, která dokáže způsobit brucelózu u prasat. Brucely jsou, co se hostitele týče, méně vybíravé. Prase se proto může nakazit brucelózou skotu (Brucella abortus) i brucelózou ovcí a koz (B. mellitensis), pokud je v kontaktu s nakaženými přežvýkavci a u divokých prasat se vyskytuje infekce hraboším druhem B. microti.

Přenos brucelózy prasat

Brucelóza prasat se přenáší přímým kontaktem, nejvýznamnější zdroj nákazy jsou výměšky pohlavních cest, zmetky a jejich plodové obaly. Další prasata se nakazí jejich přímou konzumací nebo pozřením kontaminovaného krmiva nebo vody. Brucely mohou proniknout do organismu také oční spojivkou nebo kožními oděrkami.

Brucelóza prasat je také pohlavně přenosnou nákazou. Nakažení kanci vylučují bakterie dlouhodobě i když střídavě semenem a jsou zdrojem nákazy pro prasnice.

Selata se mohou nakazit z mléka matek a brucely také dlouhodobě přežívají v mase i masných výrobcích, takže rizikem je i zkrmování jakýchkoliv jatečných nebo kuchyňských odpadů. Požíráním masa se na prasata přenáší také brucelóza zajíců.

Přenos brucelózy prasat na jiná zvířata

Brucelóza prasat biovarů 1 a 3 je přenosná na skot a koně. Nakažený skot nemocí nenakazí další hovězí dobytek a na první pohled se jeví bez příznaků, ale brucely může vylučovat mlékem.

Zkrmováním syrového vepřového masa je možné nemoc přenést i na psa. Psi obvykle také prodělají brucelózu prasat bez příznaků, ale onemocnění u nich může způsobit záněty varlat a nadvarlat.

Přenos brucelózy prasat na člověka

Biovar 2 se na člověka prakticky nepřenáší, vyžaduje k tomu těžkou poruchu imunity.

Biovary 1 a 3 ale patří mezi významné zoonózy. B. suis patří mezi brucely výrazně patogenní pro člověka (společně s B. mellitensis). Riziko hrozí především pracovníkům jatek, méně už chovatelům a veterinářům. Každý se však může nakazit konzumací nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa a tam, kde se prasata chovají společně s dojeným skotem, mohou být prasečí brucely přítomné v nepasterizovaném kravském mléce.

Rozšíření nemoci

V Evropě se vyskytuje především biovar 2, rezervoárem jsou divoká prasata a zajíci. Prevalence nemoci u divočáků se pohybuje od 8 do 32 %. K nákaze domácích prasat proto dochází nejčastěji u prasat chovaných venku, která se mohou setkat s nakaženými divočáky.

Biovary 1 a 3 se vyskytují převážně v mimoevropských zemích.

Příznaky onemocnění

Většina nakažených prasat nevykazuje na první pohled žádné příznaky nemoci.

Brucely jsou nitrobuněční parazité. Když se dostanou do organismu, nechají se pohltit jedním druhem bílé krvinky, makrofágem. Místo toho, aby je to zničilo, uvnitř makrofágu žijí a množí se a jsou rozneseny do celého organismu. Výsledkem je vznik mnohačetných granulomů, ložisek chronického zánětu. B. suis se od jiných brucel odlišuje tím, že tyto granulomy vznikají ve všech různých tkáních. Obvykle mají brucely tendenci postihovat pohlavní trakt – hlavně březí dělohu a varlata samců – což B. suis dělá taky, ale kromě dělohy, i nebřezí, způsobují také synovitidu, zánět výstelky kloubů a šlachových pochev, záněty kostí, především obratlů a postiženy jsou též mízní uzliny, játra, ledviny, slezina, mléčná žláza, močový měchýř, mozek. Nemoc je chronická, v krvi brucely přetrvávají až 34 týdnů a kanci se zcela vyléčí málokdy.

Přesto všechno je projev nemoci v promořeném stádě nenápadný a příznaky jsou neurčité a odpovídají tomu, která tkáň u kterého prasete je zrovna poškozená patologickým procesem.

Plodnost prasnic je nižší, počet selat ve vrhu je nižší a prasnice mohou hůř zabřezávat nebo se přebíhají v prodlouženém cyklu. Stejně tak libido a plodnost kanců může být nižší. Pokud je takový nakažený kanec použitý ke krytí zdravé prasnice, dojde k její nákaze a časné odúmrti plodů.

Některá prasata trpí otoky kloubů nebo šlachové pochvy a kulhají. Vzácněji může některé prase náhle ochrnout kvůli abscesu na páteři nebo zánětu meziobratlové ploténky.

Epidemie brucelózy v chovu

Nápadnější je brucelóza prasat při zavlečení nemoci do zdravého chovu. V tom případě se nemoc stádem rychle šíří, záhy dojde k nákaze více než 80 % chovaných prasat a nově nakažené prasnice obvykle zmetají bez ohledu na stadium březosti. Na začátku březosti se to jeví jako nezabřeznutí nebo jako nepravidelný návrat do říje. Zmetky mají různou velikost, mohou být mumifikované, selata se také mohou narodit mrtvá nebo se narodí živá, ale jsou málo životaschopná. Narozená selata se mohou nakazit také mlékem prasnice. Nakažená selata se mohou jevit úplně zdravá a infekci si s sebou nesou až do dospělosti, kdy se mohou projevit příznaky v podobě poruch plodnosti.

Po zmetání není vzácností zadržená placenta, metritida a hojný krvavý výpotek a následná plodnost může být nižší. Většina prasnic ale kvůli brucelóze potratí jen jednou za život.

Diagnostika

Někteří nakažení kanci mají palpovatelné změny varlat, varlata nebo nadvarlata mohou mít nepravidelný tvar, může se objevit asymetrie, zvětšení nebo naopak atrofie.

Při pitvě jsou ložiska zánětu v různých orgánech makroskopicky patrná jako bílé nebo žluté uzlíky sýrovité konzistence. Záněty kloubů bývají hnisavé.

Laboratorním vyšetřením k průkazu nákazy je především izolace původce, jeho kultivace. Brucely ale na živných půdách rostou pomalu a zacházení se vzorky představuje určité riziko pro člověka. Vzorkem jsou výtěry z pochvy, mléko, semeno, mízní uzliny, děloha, varlata, nadvarlata, přídatné pohlavní žlázy a slezina.

Sérologické vyšetření má bohužel nízkou citlivost a může být pouze screeningovým testem na úrovni stáda, nedokáže určit spolehlivě zdravotní stav jednotlivých prasat.

Až 17 % prasat, ze kterých byla vykultivovaná brucela, může být sérologicky negativní.

Stejně tak může být výsledek i falešně pozitivní, protože dochází ke zkřížené reakci s protilátkami proti běžným prasečím bakteriím E. coli a Y. enterocolica.

Léčba

Brucelózu prasat nelze léčit, antibiotika nedokáží spolehlivě vyléčit všechna zvířata, ale asi jen polovinu z nich.

Prevence

Proti brucelóze prasat funguje především dodržování zásad biologické bezpečnosti, domácí prasata nesmí přijít do styku s prasaty divokými. Nebezpečné je i zkrmování kuchyňských odpadů, odpadů z jatek nebo třeba vnitřností z ulovených zajíců.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2021. MVDr. Tereza Ježková