Chronická respirační nemoc – infekční sinusitida

Chronická respirační nemoc kura domácího je celosvětově rozšířené, nakažlivé onemocnění hrabavé drůbeže, způsobené bakteriemi mykoplasmaty. Proto se označuje také jako mykoplasmóza. U krůt způsobuje stejný původce nemoc, která se nazývá infekční sinusitida krůt.

Nemoc dlouhodobě přetrvává v nakažené drůbeži, která je doživotním nosičem a šiřitelem nákazy. Nemocnost v zamořených hejnech je vysoká, ale úhyny jsou vzácností. Je-li taková drůbež vystavena jakémukoliv stresu, objeví se klinické příznaky nemoci: Záněty spojivek, otoky hlavy či okolí očí, rýma a kašel.

Významnější než rýma je ale fakt, že taková drůbež i po léčbě antibiotiky zůstane bacilonosičem s trvale nižší užitkovostí. Snáška je redukovaná o 20–30 % a zhoršená je také konverze krmiv.

Chronická respirační nemoc proto patří na seznam nákaz, které jsou považovány za nebezpečné. Na jiná zvířata než na ptáky se ale nepřenáší a člověku nic nehrozí.

Původce chronické respirační nemoci

Původcem nemoci je velmi malá bakterie zvaná Mycoplasma gallisepticum, též MG. Má tvar koku, dle Grama se barví slaboučce negativně  a nemá žádnou buněčnou stěnu. Je to organismus, který vlastně s ostatními bakteriemi nemá příliš společného. Dokáže se množit i bez hostitele, ale dlouhodobě ve vnějším prostředí nepřežívá, maximálně několik dní. Je možná její kultivace v laboratoři, kde ale vyžaduje půdy s obsahem krevního séra a na agaru tvoří drobné kolonie až po 2–5 dnech. Proto se do půdy přidává také penicilín, ten mykoplasmatům vůbec nevadí, ale tlumí růst dalších mikrobů, které by jinak mykoplasmata prostě „přerostli“.

V prostředí ho ničí všechny dezinfekční prostředky.

Vnímaví živočichové

Mycoplasma gallisepticum je parazit ptáků, především kura a krůt, ale nakazit se mohou také pávi, perličky, japonské křepelky, bažanti, koroptve nebo orebice. Původce byl nalezen také u kachny a husy domácí, u bernešky velké a u vrabce domácího. Experimentálně je možná infekce papouška vlnkovaného.

Přenos

Je to typická kapénková infekce. Šíří se přímým kontaktem nemocného a zdravého jedince. Nakažlivost touto cestou je poměrně malá, je potřeba těsný kontakt nebo velká hustota chovu. Zdrojem infekce jsou i latentně nakažení ptáci, kteří nevypadají nemocně. Možný je i přenos krmivem a vodou, pokud má nakažený a zdravý pták společné krmítko nebo napáječku.

Mykoplasmata pronikají až do vzdušných vaků, odkud mohou snadno přestoupit na vaječník. V těle se šíří také krví. Nemoc proto přenáší i kohouti semenem a co je hodně důležité, chronická respirační nemoc se přenáší i vejci. U plemenných nosnic, které nejsou viditelně nemocné, je nakaženo maximálně 1 % vajec, ale to stačí k tomu, aby kuřata vylíhlá z těchto vajec nakazila ostatní kuřata v líhni či v odchovnách.

Průběh nemoci

Inkubační doba chronické respirační nemoci u kura je 6–21 dní, u krůty má infekční sinusitida inkubační dobu dlouhou 7–10 dní.

Mykoplasmata napadají sliznice dýchací a pohlavní soustavy. Žijí přichycené na buňkách sliznic hostitele, skrytá před imunitním systémem, protilátková odpověď na její přítomnost je slabá. Patogenita různých kmenů MG je různá. Některé jsou prakticky nepatogenní, další poškozují už nějak narušené sliznice a primárně patogenní odrůdy dokáží poškodit i sliznice zdravé. Výsledná nemoc ale kromě mykoplasmat závisí především na hostiteli, tedy na samotné slepici či krůtě.

Vznik a průběh totiž ovlivňuje konstituce drůbeže a její vrozená a dědičná schopnost vypořádat se s choroboplodnými zárodky, také její věk, mladší drůbež je vnímavější než dospělá.

Obrovský význam mají predispoziční faktory, které jsou dané prostředím. V podstatě jakýkoliv stres otevírá dveře propuknutí zjevné mykoplasmózy. Vliv má velká hustota chované drůbeže, nedostatky ve výživě, provedení vakcinace, nástup snášky, transport nebo změna prostředí i nepříznivé podmínky chovu, hlavně ty, které poškozují sliznice, jako je přílišné množství čpavku ve vzduchu, prochladnutí nebo horko. Klinicky zjevná mykoplasmóza také s oblibou komplikuje ostatní respirační onemocnění nebo se objevuje v jejich závěsu.

Latentní infekce

Latentní infekce se projevuje sníženým příjmem krmiva, sníženými hmotnostními přírůstky, zhoršenou konverzí krmiv a nižší snáškou. Násadová vejce mají nižší líhnivost.