Cirkoviróza papoušků

Klinické příznaky cirkovirózy

Nejkratší možná inkubační doba PBFD je 21–25 dní. Může ale trvat i roky.

V zásadě jsou možné tři odlišné formy nemoci.

Perakutní a akutní forma

Perakutní forma je nemocí té nejmladší věkové kategorie papoušků, vylíhlých mláďat. Postihuje především papoušky šedé a kakadu. Neprojevuje se nijak zvláštně, jen zvýšeným úhynem mláďat v budkách. Některá mláďata před smrtí trpí zástavou posunu tráveniny z volete, zeleným průjem nebo zápalem plic, ale nebývá to pravidlem.

Akutní forma postihuje rovněž mláďata a to od chvíle, kdy začnou obrůstat peřím, po vylétnutí a odstavu až asi do 1 roku věku.

Příznaky mohou být nespecifické, netečnost, načepýření, nechutenství, průjem. Těžké narušení imunitního systému ptáka může dokonce způsobit i to, že hlavním projevem nákazy je nějaká jiná nemoc, třeba zápal plic nebo aspergilóza.

Akutní cirkoviróza papoušků postihující mladé papoušky žako je obzvláště zhoubná v tom, že jí nemusí doprovázet žádné změny v opeření. Ptákům jen „není dobře“, mohou mít zelený průjem a k úhynu může dojít už za několik dní nebo maximálně týdnů. Bezprostřední příčinou úhynu je u nich nekróza jater, ale před smrtí je nápadná těžká chudokrevnost a skoro úplné vymizení bílých krvinek. Nemocní papoušci žako jsou většinou 3–6 měsíců staří.

U ostatních papoušků je při akutní formě už běžná nějaká forma dystrofie opeření. Mláďata, která onemocní ve chvíli, kdy se jim vyvíjí tělesný pokryv, mohou být postižená náhle a po celém těle. Dystrofie vzniká poškozením rostoucího pera ještě v péřovém váčku a jsou pro ní typické krváceniny do dřeně brku, prstencové zúžení brku s nekrózou a peří, které se snadno láme nebo vypadává ještě předtím, než se vůbec vyloupne z pochev. Změny postihují všechny druhy per včetně pudrovitého peří a ztráta pudru je pro cirkovirózu papoušků typická. Projevuje se matným peřím a u papoušků s tmavým zobákem je naopak nápadný jeho lesk.

Míra ztráty opeření u akutní formy PBFD je ale různá, od velice rychlého celotělového postižení s totálním vypelicháním po jen pár dystrofických peříček.

Chronická forma cirkovirózy

Chronická cirkoviróza papoušků je neznámějším, i když asi ne nejčastějším projevem nákazy.

Je to nemoc papoušků ve věku nejčastěji do tří let a nejnápadnějším projevem je postupující, neustále zhoršující se dystrofie per. Změny se zhoršují a prohlubují s každým dalším pelicháním. Nejdříve je obvykle postiženo pudrové peří se ztrátou prachu, pak peří obrysové, pak letky, pak ocasní pera a chocholka. Kromě již popsaných změn postihující brk per se mohou objevit také nápadné změny barvy nově vyrostlého peří, u papouška žako je to peří červené místo šedého, místo modrého peří roste bílé, místo zeleného žluté. Častá je hyperkeratóza, přetrvávání péřových pochev. Pera bývají také deformovaná, krátká, zkroucená. Tělní pokryv je narušený symetricky.

Neofémy však mohou působit jen rozcuchaným dojmem a ztrácejí více per při manipulaci. Loriové a papoušci rodu Poicephalus a andulky mohou ztratit jen letky a ocasní pera. Cirkoviróza je u andulek možnou příčinou tzv. francouzského pelichání, tou druhou je polyomaviróza.

Postižení zobáku

Přestože se cirkoviróza papoušků také nazývá nemocí zobáku a peří, postižení zobáku nebývá pravidlem. Dosti časté je však u kakaduú, zvláště u kakadu růžového, žlutočečelatého, naholícího a moluckého. Patologické změny postihují hlavně horní polovinu zobáku a postupují od špičky směrem k hlavě. Zobák přerůstá, rohovina se láme, nakonec dochází k frakturám horního patra a tvorbě vředů v zobákové dutině.

Nemoc doprovází imunosuprese a zdravotní stav většiny nemocných papoušků se prudce zhorší 6–12 měsíců po prvních příznacích. Příčinou smrti jsou sekundární infekce. Andulky a agapornisové mohou s nemocí žít roky. Loriové se mohou i uzdravit a znovu obrůst.

Bezpříznakové nosičství

Dospělé andulky, korely a kakaduové bývají také bezpříznakovými roznašeči viru.

Diagnostika

K určení diagnózy i k vyhledávání latentních vironosičů slouží především komerčně dostupný test PCR, který detekuje přítomnost viru. Nakažený pták, který má schopnost se vyléčit, vyloučí virus nejpozději za tři měsíce. Proto je možné pozitivní zvířata testovat znovu za 90 dní a pokud budou negativní, jsou už imunní. Opakovaná pozitivita znamená latentní infekci a takové zvíře je roznašečem viru a časem může viditelně onemocnět.

Vzorkem k vyšetření je plná krev. Rostoucí peří nemá tak dobrý záchyt. Falešně negativní výsledky jsou možné. Nejlepší je odběr kostní dřeně, který je ale invazivní a vyžaduje anestezii. Při pitvě uhynulého zvířete je užitečným vzorkem Fabriciova burza, játra, kostní dřeň a brzlík.

Podobné nemoci

Francouzské pelichání u andulek způsobuje také polyomaviróza. Podobně jako chronická forma PBFD může vypadat sebepoškozování, kdy papoušek škube sám sebe, v tom případě ale nikdy není postiženo peří na hlavě.

Hyperkeratózu může způsobit i snížená funkce štítné žlázy nebo nedostatek vitamínu B, změny ale nemají takový rozsah jako u cirkovirózy.

Léčba

Na cirkovirózu nejsou žádné léky, léčba je pouze podpůrná. Někteří ptáci mohou i přes naprosté vypelichání žít roky. Většina ale do dvou let podlehne druhotným infekcím. Zprávy o samovolném vyléčení jsou vzácné.

Prevence

Proti nemoci neexistuje očkování. Jedinou prevencí je zamezení zavlečení nákazy do chovu. K tomu slouží karanténa a testy PCR k vyhledání nakažených ptáků. Dražší druhy papoušků od chovatelů většinou odchází i s certifikátem o negativním výsledku. Problém je s menšími papoušky, u kterých cena za vyšetření převyšuje jejich cenu. Ti otestovaní nebývají a mohou to být oni, kdo zavleče infekci. Je to jeden z důvodů, proč není dobrý nápad chovat velké i malé papoušky.

Stejně tak mohou být andulky snadným zdrojem infekce pro velké papoušky na burzách, ve výkupech nebo ve zverimexech.