Encefalitozoonóza

Postižení ledvin

Encefalitozoon vždy napadá ledviny, ale často bez jakýchkoliv klinických příznaků. Charakteristické propadliny na povrchu ledviny jsou častým náhodným nálezem při pitvě. Jen u třetiny králíků s protilátkami proti encefalitozoonóze se při vyšetření krve zjistily známky chronického selhávání ledvin, ale i toto nebývá doprovázené známkami nemoci. Parazit napadá buňky výstelky kanálků nefronů a při jejich prasknutí se spory uvolňují do moči. Vylučování začíná asi měsíc po infekci a další měsíc se v moči vylučuje značné množství spor. Vylučování po třetím měsíci po infekci zcela ustává.

Oční forma

U mladých králíků encefalitozoonóza postihuje také oči. Způsobuje u nich zánět čočky s následným prasknutím jejího předního pouzdra a rozvojem zánětu duhovky a řasnatého tělesa. Tento proces je obvykle jednostranný. Postižené oko bolí, v přední oční komoře se může hromadit hnis a často se vyvine šedý zákal. Lehčí případy se mohou vyléčit i samy od sebe, naopak ty těžké mohou končit i ztrátou oka. Postižení oka při encefalitozoonóze je pravděpodobně dáno infekcí zvířete ještě před jeho narozením.

U králíka se může nemoc projevit buď jako izolované postižení jen jednoho orgánu, nebo jako libovolná kombinace, případně jsou klinicky zjevné poruchy jak mozku, tak ledvin i očí najednou.

Diagnostika

Diagnostika encefalitozoonózy u králíka není snadná. Podobné klinické příznaky totiž mohou způsobit i jiné nemoci, v případě postižení mozku nebo očí především pasteurelóza, ale neurologické potíže mohou doprovázet také mrtvičku či nádor, postižení ledvin může být dáno i degenerativními onemocněními a příznaky svalové slabosti či hubnutí jsou zcela nespecifické.

U živého králíka se opírá o průkaz protilátek proti encefalitozoonóze v jeho krvi. Protilátky jsou přítomné nejdříve po dvou až čtyřech týdnech po infekci. Při chronické infekci může být jejich titr velmi vysoký. Pozitivní výsledek testu však neznamená, že pozorované klinické příznaky zapříčiňuje právě encefalitozoonóza, může se jednat o jinou nemoc u latentně infikovaného králíka. Přítomnost tzv. IgM protilátek ukazuje na nedávnou infekci, na rozdíl od IgG, které se začínají tvořit později.

Mláďata pozitivních matek dostávají protilátky přes placentu a mlezivem a protilátky u nich přetrvávají do čtyř týdnů věku.

Přímý průkaz parazita je možný nálezem spor v moči. Vylučování v moči je však přerušované a nalézt spory v králičí moči, která běžně obsahuje velké množství sedimentu, není úplně snadné, takže negativní výsledek nic neznamená. Definitivní diagnózu tak poskytuje pouze pitva, pro encefalitozoonózu je typické postižení ledvin s vtaženou kůrou, histologické vyšetření mozkové tkáně a tkáně ledvin pak odhaluje typická ložiska zánětu.

K léčbě králíků se nejčastěji používá fenbendazol podávaný denně po čtyři týdny, účinný je také albendazol či oxytetracyklin. K potlačení samotné zánětlivé reakce se používají kortikosteroidy. Neurologické potíže a náklon hlavy mohou přetrvávat i přes léčbu, ale pokud je králík schopný sám žrát, může bez větších problémů dál žít. Na druhou stranu existují králíci, u kterých klinické příznaky odezní samy bez jakékoliv léčby.

Encefalitozoonóza psů

U psů je encefalitozoonóza především oportunní infekce, která se klinicky projeví jen při oslabení imunitního systému.

Klinicky se projevuje se především u štěňat při jejich infekci přes placentu. Při této infekci a při rané infekci štěňat do 12 týdnů věku encefalitozoonóza postihuje mozek a ledviny štěňat. Ta jsou slabá, rychle se unaví, ztrácí váhu a objevují se i nekoordinované pohyby. Štěňata infikovaná nitroděložně hynou. U starších psů mozek zasažen není a infekce je omezená na tkáň ledvin. Klinická encefalitozoonóza je u psů vzácné onemocnění.

Stejně jako u králíků není diagnostika u živého zvířete snadná, protilátky se mohou vyskytovat i u zdravého psa a pozorované klinické příznaky mohou mít i jiné příčiny. Je možné pozorovat spory vylučované močí, během pitvy je pak nemoc potvrzena pozorováním mikroskopických granulomů v řezech tkání. Psi se léčí albendazolem nebo metronidazolem, prognóza je však opatrná.

Encefalitozoonóza u jiných zvířat

Encefalitozoonózou se může nakazit mnoho druhů zvířat, ale nákaza u nich probíhá bez příznaků.

U morčete postihuje nemoc pouze ledviny, nikdy ne mozek, ale morče může být zdrojem infekce pro králíka a naopak.

Z hlodavců se klinicky encefalitozoonóza projevuje pouze na laboratorních nahých myškách, které nemají brzlík a jejich imunitní systém do značné míry nefunkční.