Infekční nekrotický zánět jater je smrtelná nemoc skotu a ovcí, v menším měřítku také koz. Vzácně mohou onemocnět také koně a prasata. Vzniká jako komplikace poškození jaterní tkáně zvířete jiným patologickým procesem, u přežvýkavců nejčastěji migrací motolic. Obvyklý projev choroby je náhlá smrt zvířete.
Původce
Původcem je bakterie Clostridium novyi typu B. To je tyčinka rostoucí za nepřístupu vzduchu, která žije v půdě a následně také v trávicím traktu býložravců, kteří se pasou na kontaminované pastvině. Je proto přítomná i v jejich trusu. V této fázi ale zvířatům nijak nevadí.
Bakterie tvoří vysoce odolné spory, ve kterých přežívá nepříznivé podmínky. Tyto spory se vyskytují také v játrech zdravých nosičů.
Jakmile ale spory vyklíčí a bakterie se začne množit, při množení produkuje tři typy silných toxinů: Alfa toxin způsobuje odúmrť tkání, beta-toxin rozkládá tkáně a krev a zeta toxin rozkládá krev hostitele.
Průběh nemoci
Zdravému zvířeti přítomnost spor bakterií v játrech nijak neškodí. Pokud ale dojde k silnému poškození jaterní tkáně a vzniku ložisek, kde panuje nedostatek kyslíku, klostridie v těchto ložiscích nacházejí příhodné podmínky k množení. Po vyklíčení spor se bakteriální buňky rychle dělí a produkované toxiny způsobí jednak nekrózu jater, tak celkovou otravu organismu a rychlý úhyn zvířete.
Infekční nekrotická hepatitida je vždy smrtelná.
Klinické příznaky
Průběh nemoci je velmi rychlý, trvá méně než jeden den. Příznaky nemoci často nejsou vůbec pozorovány a zvíře je prostě nalezeno mrtvé. To je obvyklý průběh nemoci u ovcí.
Klinické příznaky jsou neurčité. Před smrtí jsou patrné nejčastěji u skotu a koní. Na úplném počátku může mít zvíře horečku, později už ne. Zaostává za stádem, nechce žrát, polehává a nakonec tiše uhyne.
Vyvolávající faktory
Ke vzniku infekční nekrotické hepatitidy je vždy potřeba, aby jaterní tkáň byla narušená jiným procesem. Úplně nejčastěji je to migrace mladých motolic jaterních, které při své cestě do žlučovodů pronikají přímo jaterní tkání.
Nemoc můžou vzácně způsobit i larvy jiných motolic či poškození jater jiným způsobem, například po biopsii jater. U přežvýkavců je ale obvyklým prapůvodcem ta motolice jaterní.
Diagnostika
Po smrti nastává neobvykle rychlý rozklad těla doprovázený produkcí plynů a nadmutím. Po stažení zvířete zaujme edém podkoží s nástřikem podkožních cév krví, přičemž mohou být vidět i krváceniny. To dává podkoží a podkožnímu vazivu surové kůže tmavou barvu, proto se infekční nekrotický zánět v cizojazyčné literatuře označuje jako „černá nemoc“.
V tělních dutinách se nachází řídký krvavý výpotek, obvyklé jsou krváceniny na srdci, krváceniny mohou být i na jiných orgánech. Jaterní tkáň rychle podléhá rozkladu, játra jsou oteklá, často je patrné poškození migrujícími larvami motolic a na jejich povrchu přiléhajícím k bránici se nachází malá, jen několik centimetrů velká bělavá ložiska nekrózy s krvavým lemem. Nekrotická ložiska mohou být někdy schovaná v hloubce tkáně a při zběžné prohlídce uniknou pozornosti.
Pitevní nález je poměrně charakteristický. Laboratorní diagnostika s kultivací původce musí být provedena co nejdříve po smrti, jinak přerůstáním třeba i střevních nebo jinak nepatogenních klostridií po smrti zvířete vznikají falešně pozitivní výsledky.
Léčba nekrotické hepatitidy
Nemoc nelze léčit, její průběh je příliš rychlý. Protože je způsobena toxiny, ani podání antibiotik, které ničí klostridie, zvíře obvykle nemůže zachránit. Vysoké dávky penicilínu podaného nitrožilně sice zničí původce, ale ne toxiny, takže nemocná zvířata v naprosté většině případů umírají. Navíc nejčastěji jsou už nalezená mrtvá. Stres spojený s pokusem o léčbu naopak často úhyn urychlí.
Prevence
Protože infekční nekrotický zánět jater je navázaný na motoličnatost, preventivní programy k omezení motoličnatosti fungují i jako prevence zánětu jater. Základem je nepást zvířata na vlhkých pastvinách či v blízkosti povrchových vod, kde se vyskytují mezihostitelé motolice jaterní. Motolice kopinatá, která se může vyskytovat i na suchých místech, sice také může zapříčinit rozvoj infekčního nekrotického zánětu, ale v mnohem menším procentu případů. Léčba motoličnatosti při pastvě na zamořených místech je obtížná, protože zvířata se znovu a znovu infikují mladými motolicemi. Při masivní infekci může dojít k nevratnému poškození jater a úhynu už na samotnou motoličnatost dříve, než je provedeno ošetření antipararazitiky. Stejně tak se může i zánět jater rozvinout velmi rychle po masivní infekci.
Proti infekčnímu nekrotickému zánětu jater lze skot, ovce, kozy i prasata očkovat, vakcinace proti nemoci je součástí některých kombinovaných vakcín proti enterotoxémii.
