Markova choroba

by MVDr. Tereza Ježková
13 minut k přečtení

Příznaky Markovy choroby

Klinické příznaky Markovy nemoci jsou rozmanité a jaký se objeví záleží na mnoha faktorech, které ovlivňují vnímavost nakaženého jedince a obrovský vliv má také virulence vyvolávajícího viru MDV.

Morbidita v hejnu se pohybuje od několika jednotlivých kusů až po 60 a více procent. Mortalita obvykle odpovídá morbiditě. Klinicky nemocní ptáci ve většině případů na Markovu nemoc hynou. Zvýšený úhyn pokračuje po několik týdnů.

Akutní Markova nemoc

Tato forma Markovy choroby má klinicky zdaleka největší význam a je také nejčastější. Objevuje se především v první polovině odchovu nebo naopak na konci odchovu kuřic. Častěji postihuje neočkovanou drůbež. U očkované drůbeže vypuká v souvislosti se stresem vyvolaným začátkem snášky.

Příznaky jsou nespecifické. Nemocná zvířata chřadnou, hubnou, málo žerou, mohou trpět průjmem, dušností nebo nervovými poruchami. Hřebínky mohou být bledé nebo naopak nafialovělé. Choroba během několika dní končí smrtí. Někdy se jedná o náhlé úhyny ptáků, kteří se na první pohled jeví v dobrém stavu.

Při pitvě takových zvířat jsou patrné difúzní (orgány jsou i mnohonásobě zvětšené, našedlé, tuhé) či méně často uzlovité bílé nádorové změny, které mohou postihovat prakticky každý orgán včetně kůže, svalů a žláznatého žaludku. Fabriciova burza bývá zakrnělá. Často bývají poškozené periferní nervy a to jak nádorovými změnami, tak zánětem. Změněné nervy ztrácí příčné žíhání a jsou výrazně ztluštělé.

Syndrom akutní mortality

Vzácně se vyskytuje syndrom akutní mortality, při kterém už prvotní cytolytické fáze probíhá s takovou intenzitou, že to má zásadní dopad na život a kvalitu života nakaženého jedince. Dochází k trvalému poškození imunitního systému a výsledkem je neprospívání, apatie, koma a úhyny do 48 hodin po prvních příznacích.

Paralytické syndromy

Na fotografii je ležící kuřice s pravou nohou vystrčenou do předu se zkroucenými prsty
Nervová forma Markovy nemoci, obrna běháků u kuřice
Zdroj: Wikimedia Commons

Nápadným, i když celkově méně častým projevem Markovy choroby jsou paralytické syndromy, trvalé nebo dočasné obrny. Postiženými orgány bývá mozek a periferní nervy. Tyto formy postihují kuřice ve věku asi 8–20 týdnů. Mortalita této formy bez vzniku lymfomu bývá nižší, 20–30%, ale bohužel současné často se vyskytující virulentní a velmi virulentní kmeny paralýzu obvykle doplňují rozvojem nádorového onemocnění vnitřních orgánů.

Mezi paralytické syndromy patří klasická, nervová forma Markovy nemoci. Hlavním nálezem jsou nádorové nebo zánětlivé, případně kombinované změny v periferních nervech s poruchami jejich funkce.

Postižení sedacího nervu vyvolává obrny běháků, ptáci ztrácí schopnost koordinovaného pohybu, zakopávají, padají, tahají nohy za sebou, běháky mohou i zcela ochrnout. Obrny jsou spastické. Postižení je obvykle oboustranné.

Nemoc může postihnout také nervy křídel (pak to vede k jejich svěšení) nebo bloudivý nerv (to vyvolá poruchy vyprazdňování volete). Nemocní ptáci obvykle hynou ušlapáním nebo hlady.

Jiným, ale podobně vypadajícím syndromem je přechodná paralýza. U očkovaných ptáků se téměř nevyskytuje. Příznaky jsou vyvolané otokem mozku. Klasická forma se projevuje nekoordinovanými pohyby a chabými obrnami končetin a krku. Nemoc trvá jeden až dva dny a pak se zvíře zcela vyléčí. Někdy dočasně a během několika týdnů uhyne na lymfom. Akutní forma paralýzy končí místo vyléčení úhynem. Jindy obrny přechází do krutihlavu a tiků, které jsou trvalou známkou poškození CNS.

Oční forma Markovy choroby

Při Markově nemoci může dojít k postižení očí. U neočkované drůbeže při infekci terénními izoláty v podstatě běžně, u očkované drůbeže je tato forma vzácná.

Duhovka mění barvu na šedou nebo bledě modrou. Zánět v přední oční komoře způsobuje srůsty, zornice se deformuje a ztrácí schopnost reakce na světlo. Výjimečný není ani šedý nebo zelený zákal. Ptáci mohou oslepnout i bez viditelných změn na oční kouli, pokud je postižena sítnice nebo zrakový nerv. Jedná v podstatě o oční lymfom.

Postižená zvířata bývají starší než 10 týdnů. Změny jsou trvalé. Oční forma obvykle doprovází akutní formu nebo paralýzu, ale pokud se další příznaky onemocnění neobjeví, mortalita je nulová.

Oční forma MD. Vlevo je normální oko, vpravo je oko postižené.
(Zdroj: Wikimedia Commons)

Kožní forma Markovy choroby

Ekonomický význam má kožní forma, též zvaná kožní leukóza. Je to nemoc kuřat. Perové váčky se plní nádorovými buňkami a mění se v malé, pouhým okem viditelné boláčky, nejčastěji jsou postižené pernice na stehnech.

Nemoc je patrná po opaření a oškubání drůbeže a na jatkách je důvodem ke konfiskaci.

Na fotografii je oškubané jatečně částečně zpracované kuře s patrnými ztluštělými perovými váčky na nohách
Kožní forma MD u oškubaného brojlera
(Zdroj: Wikimedia Commons)

Subklinická forma Markovy choroby

Markova nemoc může probíhat velice skrytě, bez nápadných změn zdravotního stavu. Množení viru se také může projevit „jen“ imunosupresí, takže u infikovaných zvířat se častěji vyskytují různé infekční choroby či mají těžší průběh. Ptáci si také nemusí vytvořit dost protilátek po očkování proti různým nemocem. Ví se také, že očkovaná hejna mají vyšší snášku než hejna neočkovaná.

Jednou nakažení ptáci, včetně na prvních pohled zdravých jedinců, kteří dokáží udržet virus v latentní fázi, jsou trvalými vylučovateli viru do okolí.

Diagnostika

Prokázat s jistotou Markovu chorobu jako příčinu onemocnění u živé drůbeže není možné.

Akutní forma se projevuje zcela nespecificky hubnutím a skleslostí. Ani nervová forma nemá žádné specifické příznaky.

Podle vzhledu se klasická paralytická forma Markovy nemoci především podobá:

  • poranění svalů nebo kostí
  • nedostatku riboflavinu
  • nedostatku thiaminu
  • křivici
  • peróze
  • reovirové artritidě
  • zánětům kloubů
  • hnisavým zánětům kostí (osteomyelitidě)
  • retikuloendotelióze
  • Newcastleské nemoci

K vyslovení podezření na Markovu chorobu musí být při pitvě zvířete pozorován aspoň jeden bod z následujících:

  1. zesílení periferních nervů (může být i jednostranné, typicky je postižen sedací nerv nebo křížová pleteň
  2. nádory vycházející z lymfoidní tkáně, které postihují játra, srdce, kůži, svalovou tkáň, pohlavní žlázu nebo žláznatý žaludek u ptáků mladších než 16 týdnů
  3. nádory vycházející z lymfoidní tkáně, které postihují výše vypsané orgány bez postižení Fabriciovy burzy u ptáků starších než 16 týdnů
  4. patologické zbarvení a nepravidelný tvar duhovky

Vůbec nejpodobnější nemocí je lymfoidní leukóza a retikuloendotelióza. Lymfoidní leukóza obvykle postihuje ptáky starší než 16 týdnů a nádory postihují i Fabriciovu burzu. K rozlišení slouží laboratorní vyšetření, imunohistochemické vyšetření nádorové tkáně nebo PCR.

Další velice podobnou nemocí je periferní neuropatie, což je nemoc s ne zcela jasnou etiologií, která se projevuje stejně jako paralytická, klasická forma Markovy nemoci. Periferní nervy bývají ztluštělé a histologicky je v nich patrný zánětlivý proces, který je totožný se zánětlivých procesem, který někdy může doprovázet MD (změny typu B). Nikdy ovšem nebývají k nalezení žádné tumory. Nemoc je pravděpodobně autoimunitního původu, totožná s Guillainův–Barrého syndromem. Od Markovy choroby se odlišuje pomocí PCR.

Léčba

Markovu chorobu nelze léčit. Prognóza u viditelně nemocných zvířat je špatná.

Prevence

Preventivní opatření proti nemoci jsou v domácích chovech těžko proveditelná. Ve velkochovech se proti časné nákaze kuřat bojuje přísnými zoohygienickými opatřeními, například odchovnou s filtrovaným vzduchem s pozitivním přetlakem. Očkování nechrání drůbež proti infekci, ale v 85–95 % zabrání vzniku nádorů. Očkovaná drůbež ale může být zdrojem nemoci pro jiné ptáky. Vakcína nebrání superinfekci a nosičství virulentních kmenů, pouze chrání očkované jedince před smrtelným průběhem.

Proti rozvoji onemocnění u neočkované drůbeže působí výborné podmínky chovu, které posilují imunitu, a chov geneticky rezistentní drůbeže.

Používané vakcíny

Těsné sepjetí viru Markovy choroby s buňkami a neochota tvořit volné virové částice platí i v laboratorních podmínkách. Jediný virus, který se dá komerčně „vyrobit“ v podobě samotného viru je HVT. Viry sérotypu 1 i 2 takto připravit nelze.

Z toho vyplývá omezení vakcinace. Očkovací látka proti Markově nemoci je vždy vakcína živá. Používají se přirozeně nepatogenní viry: sérotyp 2 (SB-1) a 3 (HVT) a atenuované kmeny sérotypu 1 a zdaleka nejčastěji očkovací látky obsahují virus současně s hostitelskými buňkami a virus je uvnitř nich. Tyto buněčné vakcíny jsou velmi křehké a přechovávají se v tekutém dusíku. Po naředění je potřeba je vyočkovat během jedné hodiny.

Jedinou výjimkou může představovat vakcína obsahující pouze HVT v lyofilizovaném stavu. Samotný HVT ovšem nevyvolá v organismu kura odolnost potřebnou k boji s vysoce virulentními kmeny.

Vakcíny se podávají pouze injekčně a to jednodenním kuřatům, případně je možné vakcinovat kuřata in ovo (ještě ve vejci) 18. den inkubace. Kuřata očkovaná později už nelze proti Markově nemoci spolehlivě chránit, k terénní infekci většinou dojde hned v prvních dnech života a vakcinace mimo líheň už přichází pozdě.

Rekombinantní vakcíny

Velikost genetické informace viru umožňuje vložit do něj určité geny, aniž by virus ztratil svojí „funkci“. Toho se využívá při výrobě vakcín, které kromě Markovy nemoci pak mohou chránit i proti jiným onemocněním drůbeže. Existují proti vakcíny, které kombinují HVT s ochranou proti infekční burzitidě nebo infekční laryngotracheitidě, případně i proti Newcastleské chorobě.

Jiné druhy rekombinantních vakcín kombinují cíleně geny atenuovaného kmenu CVI088 s geny velmi virulentních terénních kmenů pro lepší ochranu proti těmto infekcím.

Nemoci, které negativně spolupůsobí

Drůbež může onemocnět hned několika nemocemi, které, stejně jako Markova choroba, postihují její imunitní systém. Riziko rozvoje Markovy nemoci zvyšuje především infekční anémie kuřat. Jiné onemocnění, infekční burzitida, zase také může zapříčinit horší odpověď na vakcinaci.

Markova choroba u jiných druhů ptáků

Relativně běžně trpí Markovou nemocí japonské křepelky. Probíhá u nich ve formě lymfoproliferativní, periferní nervy jsou postižené vzácně. Mortalita činí 10–20% a křepelky lze chránit vakcínou s obsahem HVT.

K nákaze je vnímavá také krůta. Ty se nakazí od slepic, v populaci krůt virus nekoluje. Postižené periferních nervů je u nich také méně časté. Mortalita může být vysoká, až 80 %. Zajímavostí je, že krůty proti nemoci nechrání vakcinace s HVT (což je krůtí herpesvirus), pouze očkování atenuovaným sérotypem 1 (CVI988).

Experimentálně je možné nakazit bažanta obecného, u kterého se kromě viscerálních lymfomů objevují i paralýzy a příznaky postižení CNS.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím