Neštovice ovcí

autor článku MVDr. Tereza Ježková
6 minut k přečtení

Neštovice ovcí je virová nákaza ovcí, která se projevuje horečkou, výtokem z očí a nozder a tvorbou charakteristické vyrážky na málo ovlněných místech. V trvale zamořených oblastech při extenzivním chovu místních plemen jsou přímé ztráty úhynem na neštovice malé. Jemnovlnná evropská plemena ovcí jsou vysoce vnímavá a mortalita se může blížit 100 %.

Na území ČR se choroba vyskytla naposledy v roce 1950, Evropa je v současnosti prostá onemocnění a neštovice ovcí se řadí mezi nebezpečné nákazy a nákazy, jejíž výskyt se hlásí OIE.

Příčina

Neštovice ovcí způsobuje virus neštovic ovcí, SPPV, z rodu Capripoxvirus, Je blízce příbuzný viru, který způsobuje neštovice koz. Do rodu Capripoxvirus se řadí také původce nodulární dermatitidy skotu. Všechny tyto viry patří do čeledi Poxviridae. Jsou to velké obalené viry obsahující dvojitou šroubovici DNA.

SPPV byl donedávna považován za identický s virem, který způsobuje neštovice koz. Teprve sekvenování jejich DNA prokázalo, že se jedná o dva odlišné druhy s jistou hostitelskou specifitou. Sérologické metody tyto viry rozlišit nedokáží.

Ve vnějším prostředí je dosti odolný, i když sluneční světlo jej rychle ničí. Ve stínu stájí přežívá až 6 měsíců, ve strupech a rouně až tři měsíce.

Inaktivuje ho velmi vysoké nebo velmi nízké pH (2% kyselina chlorná nebo kyselina sírová s expoziční dobou 15 minut), vysokými teplotami (65 °C/30 minut). Jako všechny obalené viry je citlivý k účinkům detergentů a tukových rozpouštědel. Z dezinfekčních prostředků funguje 1% formalin, kvarterní amoniové soli 0,5%, chlornan sodný v koncentraci 2-3%, sloučeniny jodu a 2% Virkon.

Hostitelé, vnímaví živočichové

Přirozeným hostitelem viru neštovic ovcí jsou ovce. Většina kmenů SPPV je hostitelsky specifická a nepůsobí onemocnění koz. Některé ale stejným způsobem napadají oba druhy malých přežvýkavců.

Na jiná domácí zvířata nebo na člověka neštovice ovcí přenosné nejsou.

Místní plemena ovcí z endemicky zamořených oblastí jsou k nákaze méně vnímavá než evropská a australská plemena ovcí. Jako nejvnímavější se uvádí staré evropské plemeno Soay.

Rozšíření

Neštovice ovcí jsou se běžně vyskytují v endemických oblastech Afriky severně od rovníku, v Turecku a na Blízkém východě, v Indii, Nepálu, Bangladéši a v některých oblastech Číny.

Celkem pravidelně, každých několik let, dochází k zavlékání onemocnění do Evropských států importem ovcí z Turecka, především do Řecka a Bulharska.

Česká republika je země prostá neštovic ovcí.

Přenos neštovic ovcí

Neštovice ovcí se přenáší především přímým kontaktem mezi zvířaty, vzduchem. Nejinfekčnější jsou ovce, které mají zrovna neštovičky na sliznicích. Velké množství viru obsahují sliny a výměšky nosu a očí, také moč a trus.

Kromě přenosu aerosolem může virus neštovic proniknout do organismu také kožními oděrkami a rankami ve sliznicích dutiny ústní.

Nepřímý přenos znečištěným krmivem a stelivem, vozidly a jakýmikoliv pomůckami je možný a menší význam má i roznášení bodavým hmyzem, který slouží jako mechanický vektor.

Infekčnost zvířat začíná klesat asi po týdnu trvání nemoci. Dlouhodobé virusonosičství neštovice ovcí nevytváří.

Šíření nemoci

Ve stádě se neštovice ovcí mohou šířit rychle nebo pomalu, závisí na mnoha faktorech, podmínkách chovu či přítomnosti jiných onemocnění sliznic (příměť, slintavka). V trvale zamořených oblastech onemocní mladá zvířata po vyvanutí kolostrální imunity, při zavlečení nemoci do vnímavého stáda se neštovice objeví u všech věkových kategorií a morbidita stoupá 70–90%.

Mortalita v endemických oblastech činí 5–10 %, ale může vystoupat až na 50 % v intenzivních chovech a blížit se 100 % při onemocnění importovaných, vysoce vnímavých plemen ovcí.

Inkubační doba

Délka inkubační doby se pohybuje mezi 4 až 8 dny.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat