Ostertagióza je nemoc skotu způsobená parazitickými oblými červy, kteří cizopasí ve slezu zvířete. Je to celosvětově i v ČR nejvýznamnější nemoc hovězího dobytka způsobená hlísticemi.
Probíhá ve dvou formách: Letní ostertagióza postihuje pasoucí se telata a mladý skot na konci léta a na začátku podzimu a projevuje se silným vodnatým průjem zelené barvy a rychlým hubnutím. Postihuje většinu zvířat ve stádě, ale obvykle nevede k úhynu. Zimní ostertagióza se objevuje v únoru nebo březnu u zvířat, která se pásla předchozí podzim a to průjmem, který je chronický, střídavý a vede k rychlému zeslábnutí a dehydrataci zvířete. Postihuje jen jednotlivé kusy, ale prognóza je horší a úhyny bez léčby časté. U obou forem se objevuje otok v mezisaničí („bottlejaw“), u zimní ostertagiózy je častější.
Původce
Ostertagióza je parazitární onemocnění, příčinou je hlístice Ostertagia ostertagi, české jméno nemá. Patří mezi trichostrongylidy, neboli vlasovky.
Dospělé ostertagie jsou tencí červi hnědočervené barvy, bez nápadných vnějších znaků. Jsou asi 8 mm dlouzí, samečkové jsou o trochu kratší, samičky o kousek delší. Samečkové mají jehlovité výrůstky, kterými se při kopulaci přidržují samiček a podle tvaru těchto spikul se poznají jednotlivé druhy, ale jen pod mikroskopem. Na první pohled vypadají stejně.
Žijí ve slezu na povrchu sliznice, živí se krví, ale nemoc, ostertagiózu, způsobují jejich larvy.
Životní cyklus
Parazité začínají svůj život jako vajíčko, které odchází z těla hostitele trusem. Vývoj je přímý. V kravském trusu se vajíčko líhne ve volně žijící larvu L1, která se živí bakteriemi a dvakrát se svléká. Výsledkem je larva L3, která už přijímat potravu nemůže, protože si ponechala pokožku přecházejícího stadia jako ochranný obal. Vývoj při pokojové teplotě trvá asi 14 dní.
Za vhodných podmínek, pokud je vlhko, nebo při vyplavení hromad trusu deštěm, migrují larvy L3 na okolní vegetaci a čekají, až budou spaseny. Během sucha se schovávají v trusu, ale suché a horké léto je rychle ničí. Na druhou stranu dokáží přežít zimu, zvláště pod sněhem.
V okamžiku, kdy se dostanou do žaludku, tedy v tomto případě do slezu svého nového hostitele, uvolní se ze svého obalu a pronikají do žlázek ve stěně slezu. Tam pokračují ve svém vývoji, rostou, ještě dvakrát se svlékají a nakonec opouštějí stěnu slezu a pohlavně dospívají 18–21 den po infekci.
Pokud však larvy během svého pobytu na pastvině zažily delší období nižších teplot, poté, co se nastěhují do žláz sliznice slezu ve svém vývoji nepokračují, zůstávají ve stadiu larvy L4, tlumí svůj metabolismus a v tomto stadiu tzv. hypobiózy spí několik měsíců. Dospívají až potom.
Hostitelé ostertagií
O. ostertagi je parazit skotu, případně jelena lesního, velbloudovitých a vzácně koz.
Podobný druh, Teladorsagia leptospicularis, je parazit hlavně srnčí zvěře a přenáší se také na malé přežvýkavce a hovězí dobytek. U skotu se projevuje stejně jako nemoc způsobená O. ostertagi.
Přenos ostertagiózy
Skot se může nakazit jen spasením zralých, infekčních larev L3. Nejsou vidět pouhým okem a při vhodných podmínkách pro množení a přežívání parazita jich může být na pastevním porostu značné množství. Ostertagióza je problémem především pastevně chovaného skotu. Stájové infekce jsou sice možné, třeba po zkrmování zelené píce nebo špatně usušeného sena, ale nejsou časté. Dobrá konzervace krmiv larvy ničí, v kvalitním seně nebo senáži nejsou.
