Slintavka a kulhavka

Přenos nemoci

Slintavka a kulhavka vyniká svou nakažlivostí. Šíří se rychle přímým i nepřímým kontaktem.

V nakaženém chovu se přenáší z jednoho zvířete na druhé především kapénkami a také přímo aerosolem, zdravé zvíře virus přímo vdechne. Nakažlivé jsou ale kromě vydechovaného vzduchu i všechny sekrety a exkrety nemocného zvířete. Pokud se tělní tekutiny dostanou do oděrek nebo ran na těle jiného zvířete, také dojde k přenosu nemoci.

Choroba se skvěle šíří kontaktem nepřímým, to znamená znečištěnými pomůckami, vozidly, krmivem, vodou. Jako mechanický přenašeč slouží i lidé a nevnímavá zvířata, psi, kočky, koně, škodliví hlodavci i divocí ptáci.

Virus po smrti nebo porážce nepřetrvává dlouho ve svalové tkáni, ničí ho pokles pH při zrání masa. V blízkostí kostí a v orgánech ale zůstane živý a takový virus v chlazeném nebo mraženém mase představuje riziko při zkrmování odpadů prasatům a to i po velmi dlouhé době. Podobně mohou být zdrojem nákazy i mléčné výrobky, virus chráněný mléčnou bílkovinou totiž přežívá i nízké pH.

Přenos aerosolem

Schopnost viru tvořit infekční aerosoly z vydechovaného vzduchu umožňuje slintavce a kulhavce i šíření vzduchem na velice dlouhé vzdálenosti. Za vhodných podmínek, což je především vyšší vlhkost vzduchu, mírný vítr a rovina, která nedává oblaku viru do cesty žádné překážky, se může slintavka a kulhavka přenést z nakaženého chovu na jiný vzdálený až 20 km daleko.

Při takovém šíření jsou zdrojem nemoci především nakažená prasata, protože jediné nemocné prase vydechuje denně množství viru postačující k nákaze šesti kusů skotu. Skot je naopak velice vnímavý k nákaze aerosolem. Aby se aerosolem nakazilo druhé prase, musí být koncentrace virových částic ve vzduchu násobně větší, takže u prasat má tento způsob přenosu dosah asi „jen“ 200 m.

Kdy jsou nemocná zvířata infekční

Další význačnou vlastností slintavky a kulhavky, která usnadňuje šíření nákazy, je fakt, že zvířata mohou být vysoce infekční ještě před prvními příznaky onemocnění. Zvláště to platí u ovcí. Vydechovaný vzduch může být nakažlivý už 1–2 dny před propuknutím nemoci.

U jiných hostitelů vylučování viru jen těsně předbíhá první příznaky choroby a nejinfekčnější jsou zvířata v době tvorby puchýřů. Po 4–5 dnech množství vylučovaného viru prudce klesá a po 10–14 dnech zcela ustává.

Asi polovina zvířat se ale stane bezpříznakovými nosiči viru, ten je v malém množství přítomen na sliznici nosohltanu. Doba trvání takového nosičství u kozy může trvat až 4 měsíce, u ovce 9 měsíců, u skotu tři a půl roku.

Průběh nemoci

Místem průniku viru a jeho prvním pomnožením v organismu je hltan. Jakmile pronikne do krve, šíří se lavinovitě do všech predilekčních míst, což je kůže a rohovatějící epitel dutiny ústní a jazyku. Myotropní kmeny se množí také v kosterní a srdeční svalovině.

Tvorba protilátek po několika dnech omezuje až zastavuje virémii, virus z krve mizí. Slintavka a kulhavka je akutně probíhající nemoc, do dvou týdnů se většina zvířat sama vyléčí. Mortalita nepřesahuje 5 %, nejčastěji hynou sající mláďata.

Inkubační doba

Průměrná délka inkubační doby u skotu činí 3 a půl dne, 2 dny u ovcí a 1–3 dny u prasat. Tyto doby se týkají přenosu stálým přímým kontaktem. Délky inkubační doby je vlastně velice variabilní, protože záleží na množství viru v okolí, což záleží na hustotě chovaných zvířat i na tom, jak je s nimi zacházeno. Velký infekční tlak inkubační dobu zkracuje na jeden den, naopak za jiných okolností může být interval mezi nakažení a prvními příznaky dlouhý až dva týdny.

V chovu se nakazí všechna zvířata během 2–14 dní, v intenzivních chovech prasat i během 24 hodin. Morbidita slintavky a kulhavky je prakticky 100 %.

Jak se slintavka a kulhavka projevuje

Klinické příznaky u skotu

SLAK u skotu je horečnaté onemocnění, teplota stoupá až na 41 °C a doprovází ji výrazné narušení celkového zdravotního stavu. Zvířata jsou apatická, nežerou ani nepřežvykují. Postupně se objeví výtok vodnatých slin z dutiny ústní.

Druhý až třetí ten trvání nemoci se začnou tvořit puchýře, afty. Predilekčními místy pro jejich tvorbu je především jazyk a bezzubá část horní čelisti, ale mohou se vytvořit i na dásních, tvrdém patře a na mulci a téměř současně se tvoří afty i na končetinách, v meziprstí a na korunkách a patkách, v přechodu kůže v rohovinu paznehtu. Změny bolí, nemocný skot kulhá nebo nechce vstávat. Dalším možným místem tvorby aftů jsou struky vemene. Dojení je bolestivé, tvorba mléka klesá a březí plemenice mohou potratit.

Puchýře jsou několik centimetrů velké, na jazyku mohou splývat. Jsou naplněné nažloutkou lymfou a do tří dnů praskají. Na jejich místě vzniká plošná rána s chybějícím epitelem a výrazně červeným podkladem. Tyto eroze se asi za další dva dny začínají od krajů hojit. Hojení může komplikovat druhotná bakteriální infekce, zvláště u erozí na končetinách. Většina zvířat se ale postupně uzdraví. Dojivost se v dané laktaci ale už nevrátí k plánované produkci a ta zůstane o 20–50 % nižší.

Problém představuje taky zhoubná forma slintavky, vyvolaná myotropními kmeny viru. Napadá srdeční sval, což u mladých zvířat zapříčiňuje až 100% mortalitu.

Příznaky SLAK u prasat

U prasat bývají příznaky slintavky a kulhavky méně závažné. Mohou sice trpět vysokou horečkou (až 42 °C) a nechutenstvím doprovázeným netečností s shlukováním, ale stejně tak může být jejich teplota jen přechodně zvýšená.

Pokud se objeví puchýře v tlamě, bývají nejčastěji na jazyku, buď na jeho kořeni nebo jako drobné puchýřky na špičce. Mohou zcela chybět.

Na končetinách se nejvíce tvoří v meziprstí, na patkách a podél korunkového okraje, podobně jako u skotu. Jestli se vůbec vytvoří a jejich rozsah záleží také na způsobu chovu, u prasat chovaných na podestýlce jsou změny méně závažné než u prasat na holém betonu. Postižená prasata mohou kulhat, nechtějí se pohybovat, stojí nahrbeně nebo sedí jako pes. Na měkkém podkladě ale nemusí kulhat vůbec.

Dalšími místy, kde se mohou tvořit afty, je rypák, vemeno kojících prasnic, vulva, předkožka nebo i tlakové body na loktech nebo kolenou, zvláště u prasat ustájených na betonových roštech.

Rozsáhlé postižení korunky může způsobit i vyzutí špárků, nemoc dokáže vyvolat potrat prasnic a selata do osmi týdnů věku mohou hynout náhle na zánět srdečního svalu. U ostatních kategorií prasat bývá úmrtnost malá, ale hojení erozí na končetinách a vemeni může komplikovat bakteriální infekce s následným zjizvením.