Toxokaróza telat

3 minuty k přečtení

Toxokaróza telat, škrkavčitost, je parazitární onemocnění telat do asi šesti měsíců věku. Silné invaze jsou příčinou střídavých průjmů a neprospívání zvířat. Zdrojem nákazy jsou dospělá zvířata, matky telat, které po porodu vylučují mikroskopické larvy škrkavek v mlezivu. Tak může dojít k zavlečení škrkavčitosti i do nezamořených stád.

Toxokaróza telat je nemoc především tropických a subtropických oblastí, v Česku nebyla dosud oficiálně zjištěna.

Příčina onemocnění

Toxokarózu u telat vyvolává cizopasný oblý červ pojmenovaný Toxocara vitulorum. Synonynem jména je Neoascaris vitulorum. Patří mezi hlístice. Dospělé škrkavky jsou velcí bělaví červi s odděleným pohlavím. Samičky dorůstají velikosti asi 30 cm, samečkové až 25 cm. Ústní ústrojí tvoří tři tuhé pysky. Škrkavky žijí volně ve střevě a živí se tráveninou.

Samičky jsou velice plodné a každý den produkují množství mikroskopických silnostěnných vajíček. V jednom gramu trusu telete jich může být více než 50 000.

Životní cyklus je přímý, Toxocara vitulorum nemá žádné mezihostitele. Vajíčka odcházejí s trusem do vnějšího prostředí, tam dozrávají a infikují další zvířata, která vajíčka pozřou. Mladé larvy škrkavek se ve střevě z vajíčka uvolní a provrtávají se ze střeva do jater a z jater do plic. Po cestě postupně dospívají. Z plic je napadené zvíře vykašle a spolkne. Teprve poté už zůstávají ve střevě jako dospělé škrkavky.

To ale platí jen v případě, že se vajíčky nakazí mladý skot asi do čtyř nebo pěti měsíců věku. Když se škrkavky dostanou do staršího zvířete, nedokončují migraci v tkáních, ale zůstanou v organismu mimo střevo jako zapouzdřené larvy. Pokud měly štěstí a jejich hostitel se stane matkou, dojde k jejich reaktivaci a larvy přecházejí do mleziva.

Novorozené tele se proto může snadno nakazit pitím mleziva. V tom případě škrkavky už nemusí procházet tkáněmi a rovnou ve střevě dospívají.

Škrkavčitost telat je zajímavá fenoménem věkové rezistence. Telata starší než pět nebo šest měsíců přirozeně všechny škrkavky ze svých střev vyloučí a organismu zůstanou jen případné zapouzdřené larvy.

Hostitelé škrkavky T. vitulorum

Toxocara vitulorum je parazit tura domácího včetně plemen zebu a postihuje také buvoly domácí. V Indii a Jihovýchodní Asii patří škrkavčitost mezi časté příčiny úhynu především buvolích telat.

Na jiná zvířata je parazit nepřenáší. Toxokaróza psů a koček je způsobená jinými druhy škrkavek. U T. vitulorum na rozdíl od psích a kočičích škrkavek také nebyla zjištěna nikdy infekce člověka.

Přenos škrkavčitosti telat

Největší význam mají dospělá zvířata jako rezervoáry infekce. Telata se nakazí už sáním mleziva.

Příznaky škrkavčitosti u telat

Příznaky zamoření škrkavkami jsou neurčité. Telata neprospívají, špatně rostou, trpí průjmy bez zvýšené teploty. Srst je matná a suchá. Objevuje se chudokrevnost, přítomnost tuku v trusu nebo zápach dechu po acetonu. Hromadná migrace larev přes plíce způsobuje kašel a hnisavý výtok z nosu, nerozeznatelný od zápalu plic z jiných příčin. Masa škrkavek může zcela ucpat střevo nebo střevo proděravět.

Diagnostika

Infekci potvrzuje nález charakteristických vajíček při parazitologickém vyšetření trusu.

Léčba

Proti škrkavkám nejlépe působí pyrantel (250 mg pro toto). Likviduje značně spolehlivě dospělá a nedospělá stadia škrkavek. Dospělé škrkavky jsou citlivé i na účinky makrocyklických laktonů (ivermektin, doramektin a podobné), levamizolu a benzimidazolů.

Odčervení telat třetí a šestý týden věku zabrání kontaminaci prostředí vajíčky.

Monitoring výskytu

Toxocara vitulorum je jedním z parazitů, jehož případnou přítomnost ve stádech si mohou chovatelé nechat zjistit v rámci Projektu sledování parazitóz v chovech masného skotu.

Odkaz je zde: https://parazitozyskotu.cz/

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím