Trichomoniáza koček je střevní onemocnění kočky domácí, postihuje tlusté střevo. Projevuje se především u mladých koček chronickými průjmy. Ty mohou přetrvávat mnoho měsíců i let, ale celkový zdravotní stav kočky se nemění a nemoc nedoprovází hubnutí.
Určení diagnózy není zcela jednoduché, běžné metody detekce parazitů v trusu trichomoniázu neodhalí.
Příčina
Původcem trichomoniázy je jednobuněčný parazit, Tritrichomonas blagburni. Je to prvok patřící mezi bičenky. České jméno nemá, nabízí se snad „bičenka kočičí“.
Když byla objevena v trusu koček, byla popsána jako bičenka dobytčí, T. foetus. Oba organismy jsou vzhledově totožné a k odlišení druhů došlo po sekvenování jejich DNA a pokusech s vzájemným přenosem kočičích a kravských izolátů.
Bičenka je 10–25 μm velká. Je vybavená třemi dlouhými bičíky na přední části těla a jedním bičíkem modifikovaným na tzv. undulující membránu, která na zadní části těla bičenky tvoří jakousi ploutev. Je to dobře pohyblivý mikroorganismus.
Bičenky se rozmnožují podélným dělením, kdy z jednoho prvoka vzniknou dva jedinci. Netvoří žádné cysty ani klidová stadia a mimo hostitele přežívají nanejvýš několik hodin, ve vlhkém trusu možná i dny.
Snadno je ničí jakékoliv dezinfekční prostředky, vyschnutí, chlazení.
Rozšíření nemoci
Cizopasníci se vyskytují celosvětově. Ve Spojených státech se bičenky našly u celé jedné třetiny čistokrevných koček a podobnou prevalenci ukazují i data z Velké Británie. Jejich přenositelnost na české podmínky je nejasná (viz odkaz na konci článku). Parazit se nicméně vyskytuje i u nás, jen není jasné jak moc se podílí na vzniku chronických průjmů našich koček.
Přenos
Trichomoniáza se přenáší z jedné kočky na druhé přímým kontaktem, fekálně-orální cestou. Bičenky přežívají také v trusem znečištěné vodě a vlhkém krmivu.
Nemoc je častější v domácnostech s více kočkami. Mezi pacienty ve Spojených státech jsou také více zastoupené čistokrevné kočky plemena ocicat a kočky somálské a bengálské.
Přenos na další zvířata nebo na člověka
Zdá se, že trichomoniáza je pouze nemoc koček. Podobní prvoci se vzácně nalézají i v trusu psa, ale není jasné, jestli je to T. blagburni nebo T. foetus. Na člověka se kočičí bičenky nepřenáší. Lidé, psi, kočky i další zvířata bývají hostiteli ještě bičenky střevní, lat. Pentatrichomonas hominis. To je komenzál střev, nezpůsobuje žádnou nemoc.
Průběh onemocnění
Trichomoniáza koček je jednou z příčin chronického průjmu. Je to průjem typu tlustého střeva, právě tlusté střevo totiž parazité osídlují. Takový průjem se projevuje zvýšenou frekvencí defekace. Trus je méně formovaný, ztrácí tvar, může být mazlavý až kašovitý. Častý je větší obsah hlenu a zápach. Mohou se objevit i kapky čerstvé krve.
Průjem při trichomoniáze bývá dlouhodobý, střídavý, stav se zlepšuje a pak zas zhoršuje. Obvyklým pacientem je kotě nebo mladá kočka do jednoho roku věku. Do několika měsíců se zvíře obvykle samovolně vyléčí. Trávicí potíže ale mohou přetrvávat i roky a pak se do ordinací veterinárního lékaře dostane i starší kočka, která má průjmy „odjakživa“.
Celkový zdravotní stav zůstává nezměněn, zvířata žerou, nehubnou. Silnější průjem ale může způsobit opruzeniny a bolestivost konečníku a kočka může být nečistotná.
Mnoho jiných koček je hostitelem trichomonád a zůstávají bez příznaků.
Diagnostika
Najít a zdiagnostikovat trichomoniázu koček není vždy úplně snadné. Cizopasník netvoří žádné spory ani odolná stadia a mimo organismus kočky dlouho nepřežívá. To znamená, že v „běžném“ vzorku trusu, který se používá pro parazitologické vyšetření a vyhledání cizopasných červů nebo giardií, nepřežijí a nenajdou se.
Vhodným vzorkem je pouze úplně čerstvá průjmový trus. V čerstvém roztěru je pak možné pozorovat bičenky pod mikroskopem. Při notné dávce štěstí – senzitivita takového vyšetření je menší než 14 %. Většinu případů nákazy tato metoda neodhalí.
Lepší metodou je kultivace trichomonád, slouží k tomu speciální kyty. Vzorkem je opět úplně čerstvý trus. Senzitivita je asi 50%. Nejcitlivější metodou je PCR. Dokáže detekovat i malý počet parazitů včetně prvoků, kteří už uhynuli. Falešně negativní výsledek je ale stále možný a vzorkem k vyšetření je pořád čerstvý trus, nebo ještě lépe výplašek z konečníku a tlustého střeva.
Z formovaného trusu, tzn. pokud není průjem, se průkaz trichomonád daří obtížně. Bezpříznakové nosičství je také těžko prokazatelné.
Podobné nemoci
Hlavní podobnou nemocí je giardióza. Giardie se trichomonádám podobají i při mikroskopickém vyšetření a obě nemoci mohou probíhat současně.
Léčba
Kočky se průjmu časem samy zbaví, ale může to trvat několik měsíců, vzácně i let. Některým kočkám k úpravě konzistence trusu stačí změna stravy, dobře stravitelné krmivo s dostatkem vlákniny a přídavek probiotik. Zvláštní je, že aplikace antibiotik stav – dočasně – zlepšuje. Bakterie, které antibiotika zničí, trichomonádám asi slouží jako potrava a jejich úbytek zapříčiní i úbytek prvoků. Zvíře to ale nevyléčí, naopak, jen to ztěžuje další diagnostiku (která může vyjít falešně negativní).
Zničit přímo cizopasníky je obtížné. Na rozdíl od giardií jsou trichomonády kočičího střeva odolné proti metronidazolu. Používá se proto lék ronidazol po dobu 14 dní, průjem rychle zcela zmizí u větší poloviny léčených koček. Parazity se pravděpodobně nedaří zničit zcela, trichomoniáza se u některých koček může vrátit.
Zajímavé odkazy
- Ceplecha V., Svobodova V., Lendon C., Husnik R., Horackova K., Svoboda M. (2017): A survey of feline trichomonosis suggests a low incidence of Tritrichomonas blagburni among cats in the Czech Republic. Veterinarni Medicina, 62: 269-273. https://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/106_2016-VETMED.pdf
- Jody L Gookin, Katherine Hanrahan and Michael G Levy (2017): The conundrum of feline Trichomonosis: The more we learn the ‘trickier’ it gets. Journal of Feline Medicine and Surgery 19, 261–274. https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/1098612X17693499
