Aviární leukóza je nakažlivé onemocnění kura domácího, pří kterém v organismu drůbeže vznikají zhoubné i nezhoubné nádory. Příčinou jsou ptačí leukózní retroviry.
Infekce retroviry je velice častá a nakaženo je více než 75 % všech ptáků. Zjevné příznaky onemocnění se obvykle objevují u 1–2 % z nich. U těch ostatních infekce snižuje užitkovost. Tím si aviání leukóza zasluhuje místo mezi ekonomicky významnými chorobami drůbeže.
Nejčastějším klinicky zjevným projevem aviární leukózy je lymfoidní leukóza, nádorové bujení vycházející z B-lymfocytů a na druhém místě je myeloidní leukóza, nádorové bujení nezralých forem bílých krvinek. Vzácněji mohou ptačí leukózní retroviry způsobit rozvoj rakoviny krve a zhoubných tumorů různých měkkých tkání (sarkomů).
Původce aviární leukózy
Aviární leukózu způsobují různé typy virů dohromady označované jako ALV, virus aviární leukózy, případně ALSV, virus aviárních sarkomů a leukózy. Bez ohledu na jméno do rodu alpharetrovirus, společně s příbuzným virem Roussova sarkomu a do čeledi Retroviridae.
S ostatními retroviry ALV sdílí obecnou charakteristiku: Jsou to obalené RNA viry, virová částice je nepravidelně kulovitého tvaru, bez symetrie. Virion ALV má 80–120 nm v průměru a na jeho povrchu jsou krátké proteinové výběžky, peplomery.
Ve vnějším prostředí je virus ALV křehký. Rychle je inaktivován vyššími teplotami, teplotu 60 °C přežívá kratší dobu než minutu. Při 37 °C se polovina virových částic rozpadne průměrně za 260 minut a přežívání sice nižší teploty prodlužuje, ale i při –15°C ztratí viry infekčnost za méně než týden.
Je relativně odolný proti působení UV záření, zůstává relativně stabilní při pH 5 až 9 a rychle ho ničí jakákoliv tuková rozpouštědla včetně detergentů a mýdel a všechny běžné dezinfekční prostředky.
Provirus
Nejzajímavější vlastností retrovirů je způsob, jakým se rozmnožují. Pomocí vlastního enzymu, reverzní transkriptázy, se RNA viru dokáže překopírovat ve dvojitou šroubovnici DNA, která se dostává do jádra buňky a včlení se do jejího genomu. Tato sekvence virové genetické informace, tzv. provirus, se stává trvalou součástí buňky a když se buňka dělí, i buňky dceřiné obsahují virovou genetickou informaci. Infekce organismu je proto trvalá a doživotní.
Poskupiny a druhy ALV
Virus aviární leukózy není jeden konkrétní druh viru, ale je to spíš obecné označení pro velikou skupinu blízce příbuzných leukózních retrovirů. Ty se od sebe odlišují tkáňovým tropismem, tzn. dají se třídit podle buněk, které napadají, liší se od sebe bílkovinami v obalu virové částice, odlišují se od sebe i patogenitou.
Základním třízením je jejich rozdělení do podskupin A až J. U kura domácího se vyskytují pouze ALV podskupiny A, B, C, D, E a J. Viry podskupiny F, G, H a I jsou tzv. endogenní viry izolované od bažantů, koroptví a křepelek.
Některé konkrétní kmeny viru z větší části vyvolávají jednu konkrétní podobu onemocnění a mohou se proto nazývat podle ní, například viry lymfoidní leukózy LLV jsou kmeny převážně podskupiny A a B, viry myeloidní leukózy patří do skupiny J.
Endogenní, replikačně defektní a exogenní ALV
Exogenní ALV se chovají jako běžné viry: tvoří virové částice, které pronikají do buňky, tam se množí z napadené buňky pak pučí další, nové virové částice, připravené k infekci dalších buněk.
Mutace ve virové genetické informaci ale způsobují, že ne všechny viry jsou tohoto schopné. Replikačně defektní viry ztratily schopnost tvořit si vlastní kompletní virovou obálku a k tomu, aby mohly vytvořit dceřinné virové částice potřebují, aby byla jimi napadená buňka zároveň infikovaná i dalšími ALV, v tomto případě se takovým virům říká helper viry, „pomocníci“.
Protože ALV jsou retroviry a zapisují se do DNA hostitele, extrémním případem jsou endogenní ALV. Ty už existují jen ve formě provirů. Přenáší se prostou dědičností. Engogenní ALV kura domácího patří do podskupiny E, ale viriony produkují jen vzácně. Jsou součástí genomu prakticky každého ptáka, v průměru je každý jedinec nositelem takových virových elementů na pěti různých lokusech. Některé mají na své hostitele i pozitivní efekt, mohou ho chránit před infekcemi exogennímu ALV podskupiny E. Jiné naopak způsobují svým nositelům větší citlivost k rozvoji aviární leukózy způsobené podskupinami A a B. Endogenní ALV mohou také sloužit jako helper viry a umožnit rozmnožování replikačně defektním virům.
Vnímaví živočichové
Aviární leukóza je nemoc kura domácího a jeho divokých předků. Jsou vnímavý k infekci všemi exogenními ALV viry.
Experimentálně je možná nákaza embryí kachny domácí viry z podskupiny C a perliček rychle transformujícími viry způsobujícími osteopetrózu.
Bažant obecný a bažant pestrý je hostitelem endogenních ALV podskupiny F, u bažanta zlatého a stříbrného byly nalezeny viry podskupiny G, koroptev polní je nositelem virů podskupiny H a ALV podskupiny I byly izolovány z křepela přilbového. Všechny tyto viry jsou viry endogenní.
Na jiné ptáky nebo na savce se ALV nepřenáší.
Přenos aviární leukózy
Aviární leukóza se přenáší horizontálně úzkým přímým kontaktem mezi nakaženými a vnímavými jedinci. Infikovaní jedinci vylučují virus především trusem a slinami, zvláště infekční je mekonium vylíhlých kuřat. Možný je i přenos semenem. Vzhledem k omezené době přežívání viru ve vnějším prostředí je ale horizontální šíření v hejnu pomalé a omezené.
Vertikální přenos je přestup infekce z nosnice vejcem na kuře. Viry se množí ve žlázách, které produkují vaječný bílek v bílkotvorné části vejcovodu. Virové částice v bílku pak mohou nakazit vyvíjející se embryo. Nestane se tak pokaždé, nakažené nosnice vylučují do bílku virus nepravidelně a i když se tak stane, virus nepřežívá vyšší teploty v líhních a může být zničen specifickými protilátkami, takže se nakazí jen asi osmina až polovina embryí. Ta však dokáží po vylíhnutí nakazit ostatní kuřata v líhni díky tomu, že jejich mekonium obsahuje velké množství viru.
Endogenní ALV se šíří prostou dědičností podle Mendelových zákonů.
Vztah ALV – hostitel
Infekce ptačími leukózními retroviry je v populaci kura domácího široce rozšířena. Z hlediska zdravotního statusu se dají všichni ptáci rozdělit do tří základních skupin:
- Žádná virémie (žádná přítomnost viru v krvi) a žádné protilátky – to jsou ptáci z chovu prostých ALV a pak geneticky rezistentní drůbež.
- Žádná virémie a přítomnost protilátek – do této skupiny patří většina ptáků ze zamořených chovů. Jsou bez zjevných klinických příznaků, ale menší část takových slepic vylučuje střídavě virus do vajec a umožňuje vertikální infekci kuřat. Vylučování je pravděpodobnější u těch zvířat, které mají nižší titry protilátek a u nosnic mladších než 18 měsíců.
- Virémie a žádné protilátky – toto jsou roznašeči viru. V zamořeném hejnu je jich obvykle méně než 10 %. Jsou to zvířata, která pochází z nakažených vajec a která se vylíhla s infekcí. Vykazují tzv. imunologickou toleranci, jejich imunitní systém s virem nijak nebojuje, netvoří si protilátky a sama jsou zdrojem viru pro své okolí. Tato zvířata mají několikanásobně větší šanci, že se u nich rozvine nádorové onemocnění a potomstvo takových nosnic je ve značné míře rovněž nakažené.
