Cirkoviróza papoušků, též PBFD z anglického Parrot Beak and Feather Disease, nemoc zobáku a peří papoušků, je častá, silně nakažlivá nemoc všech druhů papoušků. Nejnápadnější je její chronická forma, která je charakteristická vleklými, s každým pelicháním zhoršujícími se vadami opeření, které končí ztrátou peří. Nebezpečí nemoci ale spočívá především v tom, že napadá a ničí imunitní systém papouška. Příčinou úhynu je imunosuprese a sekundární infekce. Proto je nemoc připodobňována k AIDS.
Vnímaví jsou všechny druhy papoušků, ale projevy onemocnění se mohou lišit. Pro mladé papoušky žako je nemoc rychle smrtelná za příznaků apatie a těžké chudokrevnosti a úbytku bílých krvinek. U mladých andulek je PBFD jednou z možných příčin francouzského pelichání. Korely a jihoameričtí papoušci onemocní nepříliš často, naopak dosti citliví jsou kakaduové, u kterých je časté postižení rohoviny zobáku. Malí australští papoušci, jako jsou andulky, loriové a agapornisové, se snadno stávají bezpříznakovými bacilonosiči a jsou rezervoárem infekce.
Příčina nemoci
Cirkoviróza je virové onemocnění. Původcem je velice malý, neobalený virus. Cirkoviry jsou nejmenší známé viry vůbec. Virová částice papouščího cirkoviru má tvar pravidelného mnohostěnu o průměru jen 14–19 nm. Uvnitř se nachází jedno vlákno DNA uspořádané ve tvaru kruhu, to dalo cirkovirům jméno.
Papouščí cirkovirus se nazývá prostě PBFDV.
Ve vnějším prostředí je neobyčejně odolný a infekčnost si ponechává roky. Navíc odolává i účinkům dezinfekčních prostředků. Ke spolehlivé dezinfekci je potřeba použít přípravky s deklarovaným účinkem na neobalené viry (formalín, glutaraldehyd, deriváty fenolů, kyselina peroctová, kvarterní amoniové sole) a dodržet dobu působení.
Která zvířata mohou onemocnět
Cirkoviróza je celosvětově rozšířená nemoc a zdá se, že nakazit se mohou všechny druhy papoušků. Na jiné ptactvo se nepřenáší. Stejně tak nehrozí nebezpečí ani jiným domácím zvířatům nebo člověku.
Cirkovirózu holubů a kanárů způsobuje odlišný, vzájemně nepřenosný, virus.
Přenos cirkovirózy papoušků
PBFD se velice snadno šíří jak přímým, tak nepřímým kontaktem. Nakažení ptáci rozšiřují do svého okolí neustále obrovské množství virových částic, a to především prachem z peří, poněkud méně viru se nachází v trusu. Přítomnost cirkoviru v obsahu z volete znamená, že dalším způsobem přenosu je krmení mláďat.
Velikánský význam má ale přenos nepřímý. V Austrálii se nemoc šíří znečištěnými hnízdními dutinami. V zajetí se virus šíří znečištěným krmením, pomůckami k chovu, přepravkami, klecemi, na rukách a oblečení, vzduchem při pobytu papoušků z více zdrojů v jedné místnosti nebo i pobytem papouška tam, kde předtím byl nakažený pták.
V samotné nákaze dojde hlavně vdechnutím infekčního prachu.
Menší význam má vertikální přenos, nakažený pták předává nemoc už zárodkům v nakladených vejcích.
Průběh nemoci
PBFDV se množí přednostně v dělících se buňkách a to především v dělících se buňkách lymfatických orgánů, v brzlíku a ve Fabriciově burze, což je hlavní lymfatický orgán ptáků.
Dalšími cílovými orgány jsou péřové váčky, kůže, sliznice jícnu a volete a také kostní dřeň a játra.
Jak přesně se nemoc projeví
Cirkoviróza papoušků je ve svém průběhu překvapivě variabilní. Největší vliv na průběh nemoci má věk papouška při nakažení. Druhým významným vlivem je jeho přesný druh.
Nejvnímavější jsou mladí ptáci, kteří ještě mají Fabriciovu burzu – tento orgán po vylíhnutí postupně atrofuje poté, co splnil svojí funkci, a to je školení bílých krvinek v boji proti infekcím. Stejně tak věkem mizí brzlík. Protože tyto orgány jsou zároveň preferovaným místem množení cirkoviru, jejich absence ptáky do značné míry chrání před onemocněním.
Proto je PBFD především nemocí ptáků do tří let věku. Pokud onemocní starší zvíře, zdá se, že je to kvůli velice dlouhé možné inkubační době.
Rozdíl ve druhové vnímavosti je značný. Původním hostitelem viru byli malí australští papoušci, především loriové, agapornisové a andulky. U těchto ptáčků může infekce probíhat i úplně bez příznaků, případně jsou zprávy o zvířatech, která se z nemoci vyléčila. I takoví ptáci jsou ale po dlouhou dobu infekční a představují riziko pro ostatní druhy papoušků.
Na druhé straně spektra vnímavosti je papoušek šedý. Pro něj je infekce vždy smrtelná.
Jihoameričtí papoušci a korely se nakazí málokdy.
