Transmisivní gastroenteritida prasat, TGE, je vysoce nakažlivé onemocnění prasete domácího, které se projevuje zvracením a silným průjmem. Pro selata mladší než dva týdny bývá nemoc obvykle smrtelná.
TGE je zařazena mezi nebezpečné nákazy prasat. Problémy způsobovala v 70. letech 20. století. V 80. letech se chovy začal šířit mutantní kmen původce nemoci, který však nezpůsobuje smrtelné průjmy, ale lehčí onemocnění dýchacích cest. Promořením chovů došlo k jakési přirozené vakcinaci a v dnešní době se transmisivní gastroenteritida prasat prokazuje jen ojediněle a obvykle má mírnější průběh.
Příčina nemoci
TGE je nemoc virového původu. Původce je koronavirus zvaný TGEV. Patří do rodu Alphacoronavirus, společně s respiračním koronavirem prasat (PRCV), což je vlastně mutant TGEV, a blízce příbuznými viry PEDV, původcem epidemického průjmu prasat, CCov, původcem koronavirózy psů, a FeCoV, původcem střevní koronavirózy koček.
Blízká příbuznost dovoluje vznik rekombinantních virů, jako je kříženec mezi TGEV a PEDV zvaný SeCoV, střevní koronavirus prasat. Ten způsobuje podobné střevní onemocnění. Dalším rekombinantním virem je TGEV/CCoV, zvaný CCoV-II, což je v podstatě TGEV napadající psy. Na rozdíl od mírného střevního onemocnění, jakým je běžná koronaviróza způsobuje CCoV-II smrtelné gastroenteritidy.
Odolnost ve vnějším prostředí
TGEV je ztrácí stabilitu při pokojové a vyšší teplotě. V močůvce si ponechává infekčnost déle než 8 týdnů při teplotě 5°C, při 20 °C vydrží dva týdny a 35 °C jej ničí za 24 hodin. Mráz přežití viru prodlužuje.
Je citlivý na účinek UV záření a sluneční světlo jej deaktivuje během šesti hodin. Z dezinfekčních prostředků je odolný vůči účinkům kyselin a nevadí mu pH 3. Spolehlivě jej ale likvidují běžné dezinfekční prostředky (chlornan sodný, kvarterní amoniové soli, fenoly i aldehydy, propiolakton, jodová dezinfekce i formalín) v běžných koncentracích.
Hostitelé viru
TGEV napadá především prasata a to jak domácí, tak divoká. Všechny alphakoronaviry jsou si ale blízce příbuzné a podstatě se jedná jen o hostitelsky specifické mutanty. Psi, kočky i lišky se mohou nakazit a vylučují pak virus trusem.
Na člověka nemoc přenosná není.
Přenos nemoci
Trasmisivní gastroenteritida prasat se z jednoho chovu do druhého může dostat hned několika způsoby. Nemoc je častější v zimě, kdy chlad a nedostatek slunečního svitu prodlužuje přetrvávání viru v prostředí. Nemoc mohou šířit divoká prasata i už zmíněné šelmy a čistě mechanicky také ptáci a mouchy. Samozřejmostí je schopnost nepřímého šíření znečištěnými pomůckami, oblečením, botami, vozidly a podobně.
Mezi zvířaty se nemoc šíří velmi rychle fekálně-orálním způsobem. Nelze vyloučit ani dlouhodobé vylučování viru některými vyléčenými zvířaty.
Průběh nemoci
TGE je především onemocnění střev. Množí se v buňkách střevní sliznice v lačníku, nejdelším úseku tenkého střeva. Infikované enterocyty odumírají do 24 hodin. To má za následek atrofii střevních klků a závažné narušení trávení – schopnost střeva vstřebávat živiny a vodu.
Kromě střeva se TGEV množí také v plicích a v mléčné žláze prasnic. Nakažené prasnice často ztrácí mléko a to dále zvyšuje úmrtnost selat.
Epidemický průběh TGE v chovu
V zásadě je možný dvojí průběh nemoci v chovu prasat, epidemický a endemický. Epidemický průběh nastává po zavlečení infekce do chovu plného neimunních prasat a je častější v zimním období.
V tom případě je inkubační doba velice krátká a trvá 18 hodin až tři dny. Nemoc se velice rychle šíří všemi věkovými kategoriemi prasat a naprostá většina zvířat během dvou až tří dnů onemocní.
Nápadná je věkem daná vnímavost k infekci. U selat je poškození střevní sliznice natolik masivní, že během několika dní dochází ke smrtelné dehydrataci. Selata starší než 3 týdny a dospělá prasata trpí nechutenstvím, průjem a zvrací, ale obvykle se vyléčí.
Starší selata mohou zůstat zakrslá. Průběh nemoci zhoršují jakékoliv jiné střevní patogeny, jako jsou rotaviry a E. coli.
Endemická transmisivní gastroenteritida prasat
Endemická TGE navazuje na epidemický výskyt. Pokud je v chovu většina prasat imunních proti infekci, nemoc koluje mezi vnímavými zvířaty (nově nakoupená, ta s menší hladinou protilátek, selata po odeznění mateřské imunity), je trvale přítomná v chovu, ale příznaky jsou mnohem méně nápadné.
Prasnice předávají protilátky proti nemoci v mléce svým selatům, takže průjmy se neobjeví u všech selat a mortalita je nízká, hlavně pokud mají selata teplo. Stejně může nemoc probíhat po zavlečení do chovu, kde jsou prasata nakažená respiračním koronavirem. Tato forma TGE je podle příznaků k nerozeznání od rotavirových infekcí, kolienteritidy, kokcidiózy nebo epidemického průjmu.
Diagnostika
Odlišení TGE od dalších původců střevních infekcí u prasat vyžaduje laboratorní vyšetření, především průkaz viru. Metod je vícero, především RT-PCR. Vzorkem k vyšetření může být přímo střevo, případně výtěry nebo trus. Průkaz protilátek je také možný, nevýhoda je ale zřejmá: Obtíže při rozlišení protilátek proti TGEV a respiračnímu koronaviru a příbuzným virům. Testy na protilátky mohou být použité pro otestování párových vzorků sér k průkazu nedávno proběhlé infekce.
Léčba transmisivní gastroenteritidy prasat
Léčba nemocných prasat je podpůrná. Mladá selata potřebují hlavně teplo a sucho a vodu k dispozici. Starším zvířatům je možné podat rehydratační roztoky s glukózou.
Prevence
Zásady biologické bezpečnosti slouží k prevenci zavlečení nemoci do chovu. Proti nemoci je možné prasata vakcinovat. Bohužel hlavní funkci takové vakcinace – zajistit dostatek mateřských protilátek, aby byla selata v kritickém období chráněná proti infekci – se daří splnit jen částečně. Nejúčinnějším prostředkem na farmách, kde je infekce endemická, je infekce neimunních březích prasnic přímo terénním virem. Posílením imunity ve stádě cíleným infikováním prasat a tím pádem odstranění vnímavých zvířat se TGE dá ze stáda i eradikovat.
V ČR se v současnosti proti koronavirovým infekcím prasat nevakcinuje, nemoc se vyskytuje zřídka.
