Askaridióza holubů, neboli škrkavčitost, je častý zdravotní problém v chovu holubů, především u holubů z voliér. Nebezpečnost škrkavčitosti holubů je ale naštěstí malá, většinou se navenek projevuje sníženou výkonností a ztrátami poštovních holubů při závodech.
Škrkavky holubů napadají holuby a hrdličky, z jiných chovaných zvířat ale mohou být přenosné na papoušky, ne však na jiná domácí zvířata ani na člověka.
Původce
Škrkavka holubí je tuhý, silný bělavý červ se zašpičatělými konci těla. Patří mezi hlístice. Samičky jsou 2–9 cm dlouhé, samečkové dorůstají délky 1,5–7 cm. Na průřezu jsou kulatí, průměr samce činí 1,4 mm, samečkové jsou o málo tenčí.
Latinsky se škrkavka holubí nazývá Ascaridia columbae, proto se zamoření označuje jako askaridióza.
Dospělé škrkavky žijí v tenkém střevě holuba, kde plavou proti směru zažitiny a živí se střevním obsahem. Samičky škrkavek žijí až jeden rok a za tu dobu nakladou miliony silnostěnných, široce oválných vajíček.
Ty odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Pouhým okem nejsou vidět, jejich velikost činí jen asi 80–90 × 40–50 μm. Jejich hladký a silný obal je však chrání proti účinkům vysokých teplot, proti mrazu i proti většině dezinfekčních přípravků. Ničí je jen vyschnutí a sluneční světlo.
V příhodných podmínkách trvá 16–20 dní, než se uvnitř vajíčka vyvine larva a takové vajíčko je infekční.
Vývoj je přímý, vajíčko čeká na to, až ho spolkne holub. Po vniknutí do nového hostitele larvička dospívá ve střevní stěně a hotová škrkavka se přesouvá do luminu střeva, kde stráví zbytek života. Šest týdnů po infekci začne samička škrkavky klást vlastní vajíčka.
Jako transportní, rezervoárový hostitel může sloužit žížala, která sežere vajíčko škrkavky. Holub se nakazí sezobnutím takového kroužkovce.
Výskyt
V chovu holubů jsou škrkavky dosti časté, zamořena může být až čtvrtina voliérových chovů. Častějším a nebezpečnějším střevním cizopasným červem holubů je však kapilárie.
Čím škrkavčitost škodí
Patogenita parazita je nízká. Slabé invaze jsou bez příznaků. Větší množství škrkavek škodí odnímáním živin a holubi ztrácejí výkonnost. Značné množství červů pak škodí mechanicky, ucpává střevo, narušuje jeho funkci, škrkavky mohou pronikat i do žlučovodů. Přímé úhyny na škrkavčitost jsou vzácné, ale je možné, že škrkavky způsobí i proděravění střeva nebo ho zcela ucpou.
Silné invaze jsou častější u holoubat a výletků. Jeden holub může být hostitelem mnoha set červů. Takoví holubi mají neupravené peří bez lesku, špatně přepeřují, výživný stav je horší. Chuť do života je snížená a může se objevit zapáchající průjem.
Léčba askaridiózy holubů
Léčba škrkavčitosti holubů je jednoduchá. Používá se fenbendazol nebo levamizol, funguje také febantel. Ivermektin má proti škrkavkám slabší účinek. Všechny léky prodává veterinární lékař.
U něj je možné nechat si udělat každý rok rozbor ze směsného vzorku holubího trusu. Odčervit by se měli také všichni nově nakoupení holubi.
Menší počet škrkavek holubi dokáží vyloučit i sami, hlavně pokud jsou dobře krmení. Pomáhá tomu přídavek vitamínu A, E a D.
Prevence škrkavčitosti
Prevence škrkavčitosti spočívá především v čistotě v holubníku a voliéře. Vajíčka ničí vyschnutí a přístup slunečního světla, naopak hromadění trusu a vlhko umožňuje i nahromadění vajíček škrkavek. Samozřejmostí jsou čistá krmítka a napáječky, do kterých si holubi nekálí. Vajíčka je možné ničit plamenem nebo roztokem vroucího 3–5% louhu.
