Bovinní virová diarea – slizniční choroba

Slizniční choroba

Slizniční choroba je zcela odlišný projev infekce BVD. Je to nemoc jen a pouze persistentně infikovaného skotu. Vzniká mutací trvale přítomného necytopatogenního viru v cytopatogenní kmen, nebo nákazou persistentně infikovaného zvířete antigenně podobným, ale cytopatogenním virem BVD.

Taková zvířata nejsou schopná jakkoliv reagovat na přítomnost virulentního viru, který přímo ničí tkáně. Výsledkem je slizniční choroba, která vždy vede k úhynu nemocného kusu. Nejčastěji onemocní telata ve věku od šesti měsíců, kdy vymizí kolostrální imunita a mladý skot do dvou let. Persistentně viremické zvíře je celý život v trvalém riziku vzniku slizniční choroby.

Projevy slizniční choroby

Slizniční choroba začíná náhle z plného zdraví vysokou horečkou, nechutenstvím a apatií. Častá je zvýšená dechová i tepová frekvence a zvířata nápadně sliní. Sliny jsou lepkavé a zvlhčují okolí tlamy. Během několika málo dní se k příznakům přidává silný vodnatý a zapáchající průjem. Průjmová trus obsahuje hlen a různé množství krve, někdy také fibrin a cáry sliznice. Defekace je doprovázená tlačením a trus znečišťuje okolí konečníku a hráz.

Běžně se objevuje také hlenohnisavý výtok z nozder a některá zvířata kulhají nebo zcela zchromnou, protože trpí zánětem kůže v mezipaznehtí nebo schvácením paznehtů, které postihuje všechny čtyři končetiny najednou.

Slizniční choroba bývá akutní, prudce probíhající nemoc. Nemocná zvířata rychle hubnou, slábnou a hynou na dehydrataci a vyčerpání do pěti až sedmi dnů po prvních příznacích. Některá mohou uhynout už po pár dnech a dříve, než se vůbec objeví průjem.

Při lékařské prohlídce se v tlamě nemocných zvířat nachází ohraničená ložiska nekrotické sliznice. Ta má šedivou barvu a snadno se sloupává z růžové spodiny. Vznikají drobné vřídky, které časem splývají.

Některá zvířata navzdory předpokladům neuhynou rychle, ale přežívají několik měsíců. Postupně hubnou, trpí epizodami průjmů, nadmutí a deformují se jim paznehty. Srst je suchá, lámavá, tvoří se lupy. Vřídky vznikající v tlamě a také na kůži hráze, na vnitřní straně stehen a v mezipaznehtí se vůbec nehojí. Slizniční choroba vždy končí smrtí, v případě chronického průběhu do několika měsíců.

Perakutní BVD a hemoragický syndrom

Některé genotypy BVDV-2 mohou být natolik virulentní, že i u zdravého dospělého skotu, který je schopen rozeznat přítomnost viru, může vyvolat smrtelné onemocnění. BVDV-2 zatím v ČR oficiálně nebyl zjištěn, ale jeho přítomnost je prokázána v Německu, Rakousku i Slovensku, takže pravděpodobně u nás je také.

Perakutní BVD se projevuje náhlou horečkou, netečností a nechutenstvím, které doprovází dušnost, zánět spojivek, silný vodnatý průjem z krví a ztráta mléka. Spoustu krav zmetá, hlavně na konci březosti. Úhyn přichází za několik dní a mortalita je vyšší u mladého skotu. Celková úmrtnost může dosahovat až 25 %. Nemoc se ve stádě šíří pomalu a celková nemocnost dosahuje až 40 %.

Jiné kmeny BVD zase dokáží způsobit prudký pokles počtu krevních destiček a výsledkem jsou krvácivé stavy, hemoragický syndrom. Projevuje se především krvavým průjmem, častá je horečka, dehydratace a zástava bachorových rotací. Na sliznicích mohou být vidět tečkovité krváceniny i větší krevní výlevy a zvířatům někdy teče krev z nosu nebo déle krvácí hmyzí bodnutí. Umírá asi čtvrtina nemocných zvířat.

Rozšíření BVD v chovech skotu

Je nemožné určit, jestli se BVD – tedy přesněji řečeno aspoň jedno persistentně viremické zvíře vyskytuje v chovu skotu, pokud se stádo nevyšetří. U promořeného stáda jsou totiž škody, které BVD způsobuje, velice nenápadné a plíživé a spočívají hlavně ve zvýšené nemocnosti zvířat v důsledku imunosuprese, ve snížení dojivosti a zhoršeném zabřezávání. Zdá se ale, že prevalence v chovech je v ČR poměrně nízká, asi 17 % chovů je domovem vironosičů.

Těch je v chovu průměrně jedno až dvě procenta.

Diagnostika

S výjimkou slizniční choroby se BVD projevuje natolik plíživě, že klinické příznaky jsou jako vodítko k určení diagnózy zcela k ničemu.

Přítomnost BVD v chovu se dá určit je laboratorním vyšetřením. Vyšetření je dvojího druhu.

Sérologie hledá protilátky proti nemoci. Přítomnost protilátek v krvi nebo v bazénovém vzorku mléka znamená, že zvířata v chovu se setkala s nemocí. Po infekci přetrvávají protilátky asi tři roky. Sérologie dokáže odlišit chov BVD prostý od chovu bez nebo s aktivní infekcí. Je levnější než druhá metoda, ale ruší jí vakcinace proti BVD a taky nedokáže nikdy najít persistentně infikovaná zvířata, ta totiž protilátky proti nemoci netvoří.

Druhým způsobem, jak odhalit BVD, je virologické vyšetření. Metoda RT-PCR hledá přímo genom viru. Ten mají ve tkáních jen akutně nemocná zvířata po dobu několika dní, ale hlavně je přítomen ve tkáních persistentně infikovaných zvířat a to trvale. Virologické vyšetření je jediný způsob, jak najít přímo vironosiče a poslat ho na jatky. Jen tak se může chov ozdravit od BVD.

Podobné nemoci

Podobně projevujících se nemocí je mnoho. Virus BVD patří mezi značný počet patogenů, které vyvolávají nemoci dýchacích cest a plic a průjem telat a je jen jedním z mnoha důvodů přebíhání a snížené plodnosti krav.

Některá persistantně infikovaná telata jsou slabší a jejich stav se může podobat tomu způsobenému chronickým zápalem plic, celkové podvýživě nebo nedostatkem mědi.

Slizniční choroba nebo perakutní BVD bez viditelných erozí v dutině ústní probíhá podobně jako akutní salmonelóza, ostertagióza, což je nemoc způsobená slezovými červy, a otrava arzenem nebo molybdenem. Jakmile se objeví nekróza sliznice, podobá se slizniční choroba nejvíce zhoubné katarální horečce a moru skotu.

Ozdravování stád skotu od BVD–MD

BVD nepatří mezi nebezpečné nákazy, je to především ekonomický problém. Ozdravování chovů je dobrovolné. Povinně se, v souladu s Metodikou kontroly zdraví a nařízené vakcinace, vyšetřují jen plemenní býci v inseminačních stanicích.

Referenční laboratoř pro BVD je SVÚ Jihlava. Ten také připravil Ozdravovací program od BVD. Jeho základem je co nejefektivnější vyhledání všech vironosičů.

Podle zamoření se chovy dělí na stáda s aktivní infekcí, kde žijí persistentně infikovaná zvířata, na stáda bez aktivní infekce, se zvířaty, které mají protilátky a v minulých třech letech se proto setkala s nemocí, a stáda prostá BVD.

Bovinní virová diarhea u jiných zvířat

Virus BVD je přenosný i na ovce a prasata. U prasat nezpůsobuje nemoc, ale vzniklé protilátky se podobají těm, které se tvoří po nákaze klasickým morem prasat.

U ovcí způsobuje BVD nemoc border disease. Dospělé ovce zůstávají bez příznaků nemoci, ale infekce neimunní bahnice v počátku březosti způsobí nákazu plodu. Novorozená jehňata mají nápadně hustou, zkadeřenou vlnu, trpí třesem a jejich životaschopnost je nízká. Jsou také persistentně infikovaná. Promořené ovčí stádo může být zdrojem infekce skotu a naopak.