Infekční burzitida drůbeže, zkratka IBD, je nemoc kuřat, která se projevuje jako akutní choroba s netečností, průjmem a kulháním a způsobuje dlouhodobé nebo až trvalé oslabení obranyschopnosti přežívajících jedinců. Hlavně tím je dána její značná ekonomická závažnost.
Burzitida je vlastně takový hloupý název. Obvykle totiž, a to i u lidí, se burzitidou myslí zánět tihového váčku, tedy problém pohybové soustavy. V případě infekční burzitidy drůbeže je postiženým „váčkem“ tzv. Fabriciova burza, což je hlavní mízní orgán. Jiný název pro infekční burzitidu je nemoc Gumboro.
Původce infekční burzitidy
Infekční burzitida je virové onemocnění. Původcem je tzv. birnavirus, přesněji řečeno avibirnavirus, jediný z birnavirů, jehož hostitelem jsou ptáci. Jmenuje se jednoduše virus infekční burzitidy, zkratka IBDV.
Je to neobalený virus, jehož obal má strukturu pravidelného dvacetistěnu a uvnitř se nachází dvouvláknová RNA. Množí se v cytoplasmě napadených buněk, kterými bývají nezralé B-lymfocyty, bílé krvinky, které mají na starosti tvorbu protilátek.
Existují dva druhy, sérotypy ptačího birnaviru. IBDV-2 nezpůsobuje žádné onemocnění a jeho hostitelem je kromě kura i krůta. IBDV-1 postihuje pouze kura a je původcem infekční burzitidy. Jednotlivé kmeny IBDV-1 se od sebe liší virulencí, některé mohou být také nepatogenní, jiné jsou velmi nebezpečné.
Ve vnějším prostředí je IBDV velmi odolný. V prázdné hale, kde se vyskytla nákaza, přežívá měsíce, v trusu a krmivu či vodě kontaminované trusem vydrží infekční několik týdnů. Odolnost se vztahuje také na dezinfekční prostředky. Vyžaduje vyšší koncentrace, 0,5% roztok chloraminu ho ničí až za 10 minut. Možná je dezinfekce 1 % formalínem, roztoky fenolu a kyselinou peroctovou. Účinná dezinfekce hal je v praxi velký problém a nemoc, jakmile se v chovu jednou vyskytne, má tendenci vracet se i po depopulaci a dezinfekci chovných prostor.
Jak se infekční burzitida drůbeže přenáší
Infekční burzitida drůbeže je velmi nakažlivá nemoc. Nemocná zvířata vylučují virus trusem. V hejnu se nemoc rychle šíří a to jak přímým kontaktem, tak nepřímo kontaminovaným krmivem, vodou, pomůckami a personálem. Mechanicky může virus přenášet i hmyz a potkani.
Inkubační doba
Inkubační doba infekční burzitidy je velmi krátká, tři až čtyři dny. Vzhledem k rychlému šíření se nemoc objeví najednou u většího počtu kuřat.
Příznaky infekční burzitidy drůbeže
Nemoc má dvě formy, subklinickou, která nemá žádné pozorovaní klinické příznaky, a klinickou, která se projevuje jako akutní vzplanutí nemoci.
Akutní burzitida je nemoc kuřat starších tří týdnů. Nikdy se nevyskytuje u mladších ptáků. Nejčastěji postihuje kuřata do šesti týdnů věku. Právě u kuřat od tří do šesti týdnů stáří je Fabriciova burza, lymfatický orgán, který vytváří protilátkovou imunitu, nejaktivnější. Vnímavost kuřat trvá asi do 16. týdnu věku, pak Fabriciova burza zakrňuje.
Akutní infekční burzitida drůbeže je opravdu akutní, prudce probíhající onemocnění, které se rychle objeví u naprosté většiny kuřat v hejnu. Nemocná kuřata jsou ospalá a netečně podřimují pod tepelnými zdroji. Peří mají neupravené a načepýřené, hlavně na krku. Typickým příznakem je vodnatý průjem, může být i hlenovitý a obvykle je zvýšené i množství urátů, což mu dává bělavou nebo bílou barvu. Kloaka je zánětlivě změněná a peří v jejím okolí olepené od průjmu, takže nemocná kuřata si často sama nebo navzájem kloaky oklovávají.
Při nemoci kuřata nežerou ani nepijí, častá je neochota k pohybu, kulhání nebo úplné ulehnutí na bok. Některá kuřata hynou vyčerpáním, ale celková úmrtnost závisí na virulenci viru, který vyvolal onemocnění. Může být menší než 5 %, ale u vysoce virulentních kmenů může překročit 20 %. Nemoc trvá 5–7 dní, nejvíc úhynů spadá doprostřed tohoto intervalu a kuřata, která do týdne neuhynou, se rychle uzdravují.
Subklinická infekce infekční burzitidou a narušení imunity
Spíš než akutní průběh nemoci má obrovský význam subklinická infekce kuřat mladších než tři týdny. U nich totiž, pokud nejsou chráněná protilátkami od matek, která získají přes vejce, může nemoc vypuknout aniž by se zjevně projevila. Výsledkem je trvalá destrukce nezralých B i T lymfocytů v rozvíjející se Fabriciově burze, brzlíku i slezině zvířat a následná závažná imunosuprese, porucha imunity. Silně poškozená je především schopnost tvořit si protilátky. Taková kuřata ztrácí schopnost vytvořit si protilátky po očkování a všechny další nakažlivé nemoci u nich probíhají mnohem vážněji. Trápí je i onemocnění způsobené normálně nepatogenními viry a bakteriemi a oportunní infekce.
Některé kmeny viru dokáží způsobit subklinickou infekci i u ptáků tři až šest týdnů starých, projevuje se především zpomalením růstu a zhoršením parametrů výkrmu, ale imunosuprese je přechodná a ptáci se časem téměř nebo úplně vyléčí.
Stejně tak zvířata po překonání akutní infekce mají Fabriciovu burzu trvale atrofovanou a trvá delší čas, než dojde k úplné obnově imunitních funkcí. Takoví ptáci pak můžou mnohem snadněji onemocnět nějakým jiným nakažlivým onemocněním.
Diagnostika
Akutní infekční burzitidu drůbeže prozrazuje prudké vzplanutí infekce v hejnu kuřat ve věku tři až šest týdnů, se stoprocentní nemocností ale relativně nízké, krátkodobé úmrtnosti s jednovrcholovou křivkou a následované rychlým uzdravením zbytku hejna.
Jako u většiny nemocí drůbeže i u infekční burzitidy je nejlepší způsob diagnózy pitva. Typický je zánět Fabriciovy burzy, to je váčkovitá výchlipka kloaky. Během nemoci se burza nejprve zvětší a změní barvu z normální bílé na žlutou nebo žlutohnědou. Pak dojde ke krváceninám do její stěny v podobě podélného žíhání a její vnitřek se vyplňuje krví. Je to právě oteklá, zvětšená burza se zánětem tkání v okolí, co zapříčiňuje zároveň poruchy močení, kálení i kulhání u nemocných kuřat. Fabriciova burza totiž přímo tlačí na střevo, ledviny i nervovou pleteň nohou.
Za tři až čtyři dny nemoci se burza přestane zvětšovat a naopak začne jej atrofie. Za osm až deset dní je burza šedá, tuhá a má asi třetinu původní velikosti. Změny jsou trvalé. U subklinických infekcí dochází k atrofii bez předcházejícího zánětu. Průběh změn na burze doprovázející infekční burzitidu drůbeže jsou tzv. patognomické, typické pro tuto chorobu.
Konečnou atrofii burzy, jakou je možné pozorovat u rekonvalescentů nebo u zvířat, která prodělala subklinickou infekci, můžou způsobit i otravy plísňovými jedy a jiná infekční onemocnění, jako je infekční anémie kuřat nebo Markova choroba.
Vzorkem k virologickému vyšetření je tkáň burzy. Přítomnost viru se prokazuje kultivací v kuřecích embryích nebo metodou RT-PCR.
Léčba infekční burzitidy
Infekční burzitidu drůbeže nelze léčit.
Prevence
Prevence je vzhledem k velké nakažlivosti a odolnosti viru obtížná.
Proti nemoci lze drůbež očkovat, ale vakcinační programy a kalendáře nemohou být pro všechny chovy stejné, záleží totiž na úrovni mateřských protilátek. Proti nemoci je možné očkovat už jednodenní kuřata v líhni, pro dřívější a spolehlivější ochranu, která na množství mateřských protilátek nezávisí.
