Lymfocytární tyreoiditida

autor článku MVDr. Tereza Ježková
4 minuty k přečtení

Lymfocytární tyreoiditida je chronický autoimunitní zánět štítné žlázy, nejčastější příčina snížené funkce štítné žlázy dospělých psů. Je to v podstatě obdoba lidské Hashimotovy nemoci.

U psa je nápadná silná rodinná a plemenná predispozice k rozvoji onemocnění. Existuje i dědičná tyreoiditida u drůbeže (leghornky se sklonem k obezitě) a laboratorních potkanů.

Projevy lymfocytární tyreoiditidy začínají až po zničení asi 80 % tkáně štítné žlázy a jedná se o postupný, plíživý nástup příznaků nedostatků hormonů štítné žlázy: mentální otupělosti, přibírání na váze bez zvýšení příjmu krmiva, zesílení kůže a podkoží a snížené kvalita srsti až lysivosti.

Příčina lymfocytární tyreoiditidy

Lymfocytární tyreoiditida je imunitně zprostředkované onemocnění. V organismu se začnou tvořit autoprotilátky namířené proti tkáním štítné žlázy (proti mikrozomálním antigenům a tyreoglobulinu) a také proti samotným hormonům štítné žlázy, především proti T3. Výsledkem je chronický zánět štítné žlázy, kterou prostupují bílé krvinky, hlavně lymfocyty. Název onemocnění v podstatě popisuje tento chorobný stav: tyreoiditida = zánět štítné žlázy; lymfocytární = hlavními buňkami zánětu jsou lymfocyty. Kromě nich se ve štítné žláze zmnožují také makrofágy a plasmatické buňky. Konečnou fází je zničení funkční tkáně štítné žlázy a její atrofie.

Přesný spouštěč je neznámý. Vliv genetiky je nesporný, dědivost je asi 50%. Vlivy prostředí jsou nejasné, spekuluje se o spouštěči v podobě infekce nebo předchozí vakcinace, ale nic z toho nebylo prokázáno.

Plemena psů s predispozicí k lymfocytární tyreoiditidě

  • anglický setr
  • americký pitbulteriér
  • americký stafordšírský teriér
  • australský ovčák
  • barzoj
  • bretaňský španěl
  • bígl
  • boxer
  • dalmatin
  • dobrman
  • hovawart
  • Chesapeake Bay retrívr
  • kokršpaněl
  • kuvasz
  • malamut
  • maltézský psík
  • malý hrubosrstý vendéeský baset
  • německý drátosrstý ohař
  • pointer
  • rhodéský ridgeback
  • sibiřský husky
  • Skye teriér
  • staroanglický ovčák
  • šeltie
  • velký knírač
  • zlatý retrívr

Průběh nemoci

Onemocnění je velice pomalu progresivní. Dlouhou dobu probíhá lymfocytární tyreoiditida zcela bez příznaků, ale v krvi zvířete lze prokázat patřičné autoprotilátky. Od okamžiku, kdy se začne snižovat obsah hormonů v krvi do viditelných příznaků nemoci mohou uběhnout i roky. Některá zvířata klinicky zjevnou hypotyreózou, tedy nemocí způsobenou nedostatkem hormonů, nezačnou trpět vůbec. U jiných zase může být průběh rychlý a hypotyreóza se rozvine už v mladém věku, ale to není pravidlem.

Obě pohlaví jsou postižena stejně, obvyklý věk vzniku klinických příznaků je 4–⁠10 let.

Příznaky lymfocytární tyreoiditidy

Na fotografii je ocas a slabiny žlutého labradorského retrívra s velkým ložiskem lysivosti na horní straně ocasu
„Krysí ocásek“, vypadávání srsti na ocase, jako příznak hypotyreózy u labradorského retrívra (Zdroj: Wikimedia Commons)

Jakmile štítná žláza už nemůže plnit svou funkci, objeví se hypotyreóza, stav způsobený nedostatkem hormonů štítné žlázy. Příznaky jsou všeobecné, nedá se podle nic poznat, jestli je příčinou právě lymfocytární tyreoiditida nebo třeba jiná poměrně častá nemoc, idiopatická atrofie.

Příznaky hypotyreózy jsou velice rozmanité a jeden pes nemusí mít ani zdaleka všechny z nich. Nastupují a rozvíjejí se postupně a snadno se maskují za příznaky „stáří“.

Hlavními příznaky hypotyreózy jsou snížená duševní i fyzická aktivita, snížení zájmu, „lenost“, otupělost a přibírání na váze bez zvýšení příjmu potravy. Neochota k pohybu bývá způsobená také svalovou slabostí, chůze bývá toporná, někdy to na první pohled vypadá na ortopedický problém. Časté jsou změny na kůži a srsti: srst je matná, bez lesku, snadno vypadává a špatně obrůstá. Může být řidší, na tlakových bodech se mohou tvořit lysiny, častá je tzv. symetrická alopecie s lysivostí boků nebo vypadávání srsti na ocase („krysí ocásek“). Kůže zesiluje a může měnit výraz psa na „smutný“ nebo „tragický“.

Dosti běžný je sklon k mazotoku a opakovaným kožním zánětům a zácpa. Při lymfocytární tyreoiditidě psi nemají nikdy strumu.

Diagnostika

Během rutinních krevních testů může možnou hypotyreózu naznačit zvýšená hladina tuků (lipémie) a cholesterolu v krvi, případně mírná chudokrevnost.

Hypotyreóza je charakteristická nízkými hladinami celkového T4 (hormonu štítné žlázy) v krvi. Při lymfocytární tyreoiditidě je běžné zvýšení hormonu TSH. Typický pro tuto konkrétní nemoc je nález autoprotilátek proti tyreoglobulinu a hormonům štítné žlázy, tyto protilátky jsou přítomné už u psů během subklinické fáze, kdy ještě hypotyreózou netrpí.

Léčba

I když se lymfocytární tyreoiditida diagnostikuje během subklinické fáze, neexistuje rozumný způsob, jak zpomalit nebo zastavit progresi onemocnění. Samotná nemoc je nevyléčitelná.

Vzniklá hypotyreóza je ale skvěle léčitelná substituční léčbou: zvířata dostávají hormony štítné žlázy v tabletách. Léčení psi žijí plnohodnotný život bez jakýchkoliv příznaků nemoci.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat