Očkování psů proti parvoviróze je naprosto zásadní preventivní úkon v chovu psů, který je velice spolehlivě chrání před nemocí zvanou parvoviróza psů.
Aby se zabránilo kolování viru parvovirózy v populaci psů, je potřeba aby bylo naočkováno vice než 90–95 % všech psů. Očkování proti parvoviróze sice není povinné ze zákona, ale jedná se o zcela základní očkování psů, vhodné pro všechny psy bez rozdílu. Je součástí všech běžně používaných vakcín pro psy proti „psím nemocem“. Na nálepce od očkovací látky v očkovacím průkazu psa je parvoviróza označena velkým tiskacím písmenem P.
Parvoviróza je velice nakažlivé onemocnění, které je zvláště nebezpečné pro štěňata. Projevuje se silným krvavým průjmem, zvracením a poškozením imunitního systému. Parvovirus je zároveň velice odolný ve vnějším prostředí a zavlečení do chovu se nedá prakticky zabránit. Očkování je jediný spolehlivý způsob, jak štěňata ochránit před nemocí.
Očkování štěňat proti parvoviróze
Parvoviróza je nebezpečná pro štěňata a mladé psy a očkovací kalendáře jsou postavené tak, aby štěně během kritické doby neonemocnělo. S očkováním se začíná u štěňat od šestého týdne věku, potom následují jedna až dvě revakcinace.
Poslední očkování by mělo proběhnout po 12. týdnu věku štěněte, zvláště u citlivých plemen psů, u psů v hromadných chovech a u štěňat, která se narodila očkovaným fenám.
Je možné štěňata očkovat i čtyřikrát, v šesti, devíti, dvanácti a šestnácti týdnech věku.
Proč se štěňata očkují tolikrát?
Ochranu štěňat očkováním komplikuje fenomén tzv. imunitního okna. Štěňata očkovaných matek, která pila mlezivo, se napila i protilátek proti parvoviróze. Ty sice malá štěňata chrání proti infekci, ale jejich množství v krvi štěněte postupně klesá a v určité chvíli je jich již tak málo, že nezabrání propuknutí parvovirózy. Zároveň je jich pořád příliš na to, aby si štěně vyrobilo svoje vlastní protilátky po očkování. A protože každé štěně se napilo jiného množství mleziva a každá fena má v mlezivu jiný obsah protilátek, bez stanovení hladiny protilátek z krve se dá těžko zjistit, kolik protilátek má které konkrétní štěně. Opakované odběry krve by byly nepraktické, proto se štěňata očkují mnohokrát za sebou. První dávka vakcíny, na kterou pejsek bude schopen odpovědět tvorbou protilátek, potom snad přijde co nejdřív je to možné.
Pro první očkování štěňat je proto lepší používat vakcíny označené jako štěněčí, puppy nebo junior vakcíny. To proto, že jsou „silnější“ než očkovací látky pro dospělé psy a štěně s mateřskými protilátkami si s jejich pomocí spíše vybuduje vlastní imunitu proti nemoci.
Co to znamená v praxi
V případě výskytu parvovirózy v okolí, u štěňat neočkovaných fen a u citlivých plemen je lepší začít už šestý týden věku štěňat. Naopak u štěňat fen očkovaných během březosti stačí začít později, protože v mlezivu bude pravděpodobně protilátek hodně.
Štěňata je nutné očkovat opakovaně, aby si každé štěně nakonec protilátky vytvořilo, bez ohledu na to, kolik jich vypilo v mlezivu po narození. K dokončení ochrany je nutné další očkování po roce.
Očkování dospělých psů
Většina výrobců očkovacích látek dále doporučuje očkování opět každý rok. Dle imunologické komise WSAVA stačí po správném naočkování štěněte a přeočkování po roce očkovat proti parvoviróze každé tři roky. Toto očkovací schema je možné s vakcínami značky Nobivac. U ostatních vakcín je v rozporu s příbalovým letákem a takové očkování nemusí být uznané pro vstup na psí akce.
Psi starší dvou let onemocní parvovirózou jen vzácně, ale mohou vylučovat virus v trusu a stát se tak zdrojem nemoci pro zranitelná štěňata. Proto je zodpovědné očkovat pravidelně i starší zvířata.
U dospělého, nikdy neočkovaného psa, stačí k vytvoření imunity očkování provedené dvakrát v intervalu 2–4 týdny a pak se pokračuje standardně jedenkrát ročně/1x za tři roky.
Izolace štěňat
Parvoviróza je důvod, proč se často doporučuje izolace štěněte až do dokončení vakcinace. Osobně se domnívám, že vzhledem k vlastnostem viru – každý si jej může přinést domů na podrážce bot – fakt, že štěně zavřu doma, neposkytuje ochranu před nemocí.
Takový odchov ale štěně připraví o rozvoj v důležitém období v psím životě, kterým je socializace. Štěně se musí naučit, jak fungovat ve světě, jak se chovat mezi lidmi a mezi psy. Doma se to nenaučí. Izolované štěně zůstane možná zdravé, ale do konce života bude mít pravděpodobně problémy s chováním způsobené nedostatečnými podněty v socializačním období, které trvá právě od druhého do třetího měsíce věku.
Moje rada tedy zní, se štěnětem opatrně. Vyhýbejte se prostorům s velkou koncentrací psů a jejich výkalů, najděte štěněti očkované kamarády a socializujte svého psa.
Očkovací kalendář
| Při riziku nákazy parvovirózou | Alternativní očkovací kalendář | |
|---|---|---|
| 1. dávka | 6. týden věku štěněte | —— |
| 2. dávka | 9.–10. týden věku | 8.–10. týden věku |
| 3. dávka | 12.–14. týden věku | 12.–14. týden věku |
| Revakcinace | za rok od poslední vakcinace a následně každoročně nebo 1x za tři roky | za rok od poslední vakcinace a následně každoročně nebo 1x za tři roky |
