Příznaky paratuberkulózy u ovcí
Paratuberkulóza ovcí se projevuje hlavně postupujícím hubnutím a chřadnutím. Často jsou vyhublé ovce objevené náhodou při manipulaci se stádem. Ve skupině stejně krmených a ošetřovaných ovcí mají výrazně zhoršený výživný stav, přestože normálně přijímají potravu a nemají špatné zuby. Zhoršená je také kvalita vlny, rouno je otevřené a vlna snadno vypadává.
Chronický průjem doprovází paratuberkulózu ovcí jen asi ve 20 % případů. Průjem se objevuje nejvíce až při pokročilé nemoci. Nemocná zvířata jsou obzvláště citlivá k nákaze střevními parazity a průjem může být ve skutečnosti způsobený právě červy.
Porodní hmotnost jehňat ovcí trpících paratuberkulózou je velice nízká a mléčnost matek mizivá. Uniknou-li hubené ovce pozornosti, nakonec na sebe upozorní slabostí a ulehnutím v důsledku totálního vyčerpání organismu. Následuje úhyn. Otoky mezisaničí nejsou pro paratuberkulózu ovcí typickým příznakem.
Příznaky paratuberkulózy u koz
Kozy se mohou nakazit jak dobytčími, tak ovčími kmeny, ale průběh nemoci je různý. Zjevná paratuberkulóza je u nich způsobená především dobytčími kmeny. Při společném chovu ovcí a koz se kozy mohou stát hostiteli S kmenů, nemoc ale probíhá subklinicky. Kozy neonemocní, ale jsou zdrojem infekce pro ovce.
Klinický průběh paratuberkulózy u koz se podobá projevům u ovcí. Dominuje chronické chřadnutí. Výživný stav se postupně zhoršuje a za několik týdnů nebo měsíců je koza zcela kachektická. Srst nemocného zvířete je suchá, tvoří se lupy. Nádoj silně klesá.
Zpočátku kozy přijímají běžnou krmnou dávku a chovají se normálně, ale jak nemoc postupuje, chuť ke žrádlu klesá a nastupuje skleslost a nezájem.
Suchá forma je ještě častější než u ovcí. Podobně jako u nich i u koz platí, že paratuberkulóza usnadňuje rozmnožování střevních cizopasníků. Případný průjem je proto často zapříčiněný začervením. V průběhu onemocnění se může objevit méně formovaný trus připomínající výkaly psů, ale většinou kozy kálí běžné bobky. Pastovitý průjem může značit blížící se konec.
K pokročilé nemoci patří chudokrevnost a mohou se objevit otoky v mezisaničí.
Příznaky paratuberkulózy u ostatních přežvýkavců
Zhoršující se kondice u lam dlouho uniká pozornosti kvůli husté vlně. Prvními viditelnými příznaky může být až slabost, kolaps a ulehnutí. Pokud se objeví průjem, tak těsně před úhynem.
Hubnutím a chřadnutím bez průjmu se nemoc projevuje také u jelenovitých, antilop nebo muflonů.
Diagnostika paratuberkulózy
Paratuberkulóza je zákeřná tím, že odhalit nakažená zvířata, u kterých se nemoc projeví až v budoucnu, je obtížné a někdy i nemožné. Navíc žádný test prováděný na živém zvířeti není na 100% citlivý. Falešně negativní výsledky vyšetření jsou časté a ke zjištění skutečné prevalence nemoci ve stádě je potřeba opakovaných testů.
Ještě nižší citlivost než u skotu mají současné metody zjištění přítomnosti paratuberkulózy u ovcí.
Protože paratuberkulóza je smrtelné onemocnění, klinické případy lze diagnostikovat pitvou. Pitevní nález u skotu je typický už makroskopicky. U malých přežvýkavců je potřeba histopatologické vyšetření, makroskopické změny mohou při pitvě v chovu uniknout pozornosti.
Pitevní nález
Pro paratuberkulózu je charakteristické vyhubnutí zvířete, ztráta svalové tkáně a často také naprosté vymizení viscerálního tuku. Tuk, který normálně obaluje ledviny a srdce je nahrazen rosolovitou hmotou.
Rozsah postiženého úseku střev u skotu je různý. Vždy je postižena ileocekální chlopeň, která odděluje poslední úsek tenkého střeva, kyčelník, a slepé střevo. Stejně tak jsou záhy zasažené ileocekální mízní uzliny a pak i mízní uzliny okruží.
Na ileocekální chlopni se nejprve objevuje zarudnutí sliznice a časem naprosto typické zesílení střevní sliznice, která se skládá v nevyhladitelné řasy. Střevní stěna je třikrát až čtyřikrát silnější než normálně. Změny se šíří na kyčelník a lačník a také na slepé a tlusté střevo. Postižení může být nepřerušované, nebo se střídají několik desítek centimetrů dlouhé zánětlivé úseky s úseky zdravého střeva. U těžce postiženého kusu může být zánětem zničena sliznice celého střeva, od dvanáctníku až po konečník.
U malých přežvýkavců je kromě vyhublosti pitevní nález nevýrazný. Stěna tenkého střeva může být mírně zesílená, ale sliznice se nekrabatí. Nápadné je zvětšení mízních uzlin střev a závěsu střev. Některé ovčí kmeny mohou produkovat pigment – pak je střevní sliznice a kůra příslušných mízních uzlin žlutě zbarvená. V mízních uzlinách mohou být kaseózní změny, které někdy kalcifikují.
Histopatologické vyšetření
Vzorkem k vyšetření je kyčelník nebo ileocekální mízní uzlina odebraná při pitvě. I dnes představuje histopatologické vyšetření nejspolehlivější metodu diagnostiky, především ve stádech, kde se paratuberkulóza objevila poprvé.
Pod mikroskopem je pro paratuberkulózu skotu typické prostoupení sliznice a podslizničí obrovskými buňkami, které vznikají splynutím makrofágů. Speciálním barvením dle Zielha-Neelsena se obarví velké množství mykobakterií, které žijí uvnitř. Stejné změny postihují i mízní uzliny.
U malých přežvýkavců jsou možné dvě formy zánětlivých změn. Tuberkuloidní, nebo paucibacilární forma je taková, při které převažuje silná odpověď buněčné imunity. Ve sliznici vznikají jen drobounké granulomy tvořené modifikovanými makrofágy a obklopené velkým množstvím lymfocytů, dalšího druhu bílých krvinek. Mykobakterií je přítomno jen málo nebo žádné.
Naproti tomu lepromatózní, multibacilární forma je podobná nálezu u skotu.
