Reprodukční a respirační syndrom prasat

0

Reprodukční a respirační syndrom prasat, neboli PRRS (z angl. porcine respiratory and reproductive syndrome) je celosvětově ekonomicky velice významná nakažlivá nemoc prasete domácího.

Při zavlečení do chovu se projevuje nejprve pozdním zmetáním prasnic. Potracená selata jsou mumifikovaná. Akutní infekce proběhlá na konci březosti způsobuje předčasný porod mrtvých nebo málo životaschopných selat.

V trvale zamořených chovech onemocnění dlouhodobě zhoršuje užitkovost zvířat. Denní hmotnostní přírůstek prasat se snižuje, prasata ve výkrmu trpí zápaly plic. Celková mortalita prasat je vyšší a výsledky reprodukce jsou také horší.

Příčina nemoci

PRRS je relativně nová, nebo spíše nově zjištěná nemoc prasat. Poprvé byl syndrom popsaný na východním pobřeží USA v roce 1987 jako onemocnění způsobující hromadné zmetání prasnic, pak v 80. letech jako těžké zápaly plic selat v Kanadě a v roce 1990 se onemocnění náhle objevilo v Německu. Příčina ale nebyla dlouho známá a proto se choroba označovala také jako mystery swine disease, tajemná nemoc prasat nebo také SAMS, Sows Abortion And Mortality Syndrome – syndrom abortů a mortality prasnic.

Teprve v roce 1991 byl jako příčina reprodukčního a respiračního syndromu prasat s jistotou určen virus.

Je to malý, obalený virus obsahující jedno vlákno RNA s pozitivní polaritou. Je zařazený do čeledi Arteriviridae.

Virové částice jsou asi 60 nm velké, mají nepravidelně kulovitý tvar. Ve vnějším prostředí je stabilní jen při neutrálním pH, pH pod 6 a nad 7,5 jej inaktivuje. Je citlivý k vyšším teplotám, poločas přežití při 30 °C je jen asi 1,6 hodiny, při pokojové teplotě je polovina virových částic neutralizována za 27 hodin, při čtyřech stupních činí poločas rozpadu 155 hodin. Mráz přežití prodlužuje.

Virus je citlivý k běžně používaným dezinfekčním prostředkům, zvláště na bázi jodu a kvarterních amoniových solí. Spolehlivě jej ničí i malá koncentrace tukových rozpouštědel a detergentů. Nesnáší ani vyschnutí.

PRRS ve skutečnosti způsobují dva různé druhy viru: PRRSV-1 a PRRSV-2. PRRS-1 představuje evropský izolát a PRRS-2 je rozšířený především v Americe a Asii. Nicméně i v některých evropských zemích už byl prokázán i výskyt typu 2.

Oba dva druhy virů se vyznačují obrovskou variabilitou, snadno tvoří množství kmenů a mutací a i v jednom stádě může být naráz přítomno více jednotlivých typů.

Hostitelé viru

Reprodukční a respirační syndrom je nemoc prasete domácího a onemocnět může také pekari páskovaný. Na jiná zvířata mimo prasatovité se nepřenáší a nebezpečí nehrozí ani člověku. Role prasete divokého v šíření a udržování nákazy je nejasná.

Rozšíření PRRS ve světě

Nemoc je přítomná prakticky všude, kde se chovají prasata. Seznam zemí prostých nákazy je krátký: Austrálie, Nový Zéland, Brazílie, Kuba, Norsko, Švédsko, Finsko a Švýcarsko.

Přenos PRRS

Nakažená prasata vylučují virus očními a nosními sekrety, močí, semenem a v omezené míře také trusem. Nejzásadnější vlastností viru je to, že vytváří chronickou persistentní infekci. Dlouhodobé, až 15 týdnů trvající vironosičství nakažených zvířat, umožňuje často trvalou přítomnost nemoci v jednou zamořeném chovu. Někteří jedinci zůstanou infekční i mnoho měsíců.

Mezi prasaty se nemoc přenáší především přímým kontaktem. Vylučování viru nosními výměšky umožňuje přenos kontaktem “nos na nos”. Velice snadno se choroba přenáší po narušení kožní bariéry, při tomto způsobu nákazy postačí jen méně než 20 virových částic. Jakákoliv agresivní interakce mezi prasaty a vznik oděrek, škrábanců nebo kousanců vede ke snadnému přenosu. Úplně stejně se nemoc přenese při jakýchkoliv veterinárních a zootechnických zákrocích, jako je vrubování uší, tetování, kastrace, kupírování ocásků, vyštipování zubů nebo při injekční aplikaci. Ve stádě se proto infekce šíří rychle.

Vylučování semenem umožňuje přenos na dlouhé vzdálenosti při umělé inseminaci prasnic a zavlečení nákazy i do jiných chovů.

Vertikální přenos, přenos z prasnice přes placentu na nenarozená selata, probíhá především v poslední třetině gravidity.

Nepřímý přenos kontaminovaným krmivem, vodou, pomůckami nebo na tělech much je možný, ale méně významný. Na neživých předmětech virus obvykle nepřetrvává déle než den. Za určitých okolností se virus ale dokáže šířit větrem, pokud je dostatečně chladno a nesvítí slunce. Větrem může dojít k přenosu i na blízké nezamořené chovy, do vzdálenosti několika set metrů.

Průběh PRRS u jedince

Virus PRRS se množí především uvnitř jednoho typu bílé krvinky, v makrofázích. Nejčastějším cílem viru jsou makrofágy přítomné uvnitř plicních sklípků (alveolární makrofágy) a ty, které usídlují plicní krevní oběh (plicní intravaskulární makrofágy), ale virus dokáže infikovat i makrofágy v lymfatických orgánech, v brzlíku, slezině a mízních uzlinách, a další typ buněk imunitního systému: Dendritické buňky. Virulentnější mutace viru mají širší tropismus, napadají více druhů buněk a tzv. neurotropní a některé vysoce virulentní kmeny se množí i v mozku.

Fáze onemocnění

Po nakažení se virus rychle šíří organismem a už šest hodin po infekci se objevuje virémie, tzn. virové částice jsou v krvi prasete. Nejvyšší virová nálož je přítomná 4. až 14. den po infekci. Kmeny s vyšší patogenitou se vyznačují řádově vyšší virovou náloží. Příznaky akutního onemocnění se objevují právě v této fázi. Množství viru v organismu pak ale rychle klesá a většina prasat už za tři nebo čtyři týdny v krvi virus nemá. U mladších věkových kategorií virémie přetrvává déle než u prasat starších. Virová nálož i množství vylučovaného viru u mladších prasat je také větší.

Vymizení virémie ale neznamená, že prase přestává být infekční. Po akutní fázi infekce nastupuje různě dlouhá fáze persistentní infekce. PRRSV se dále množí v mízních uzlinách a v mandlích, i když klinické příznaky nemoci už nejsou přítomné. Délka této fáze může být až 250 dní.

Teprve poté je virus organismem definitivně poražen a prase se zcela vyléčí.

Poškození imunitního systému

V napadeném organismu dochází ke zničení, nekróze, napadených makrofágů. Mnohem zhoubnější je ale působení viru na celé fungování imunitního systému. Nakažené makrofágy totiž vylučují tzv. prozánětlivé cytokiny, dochází k dysregulaci imunitních procesů. V okolí napadených makrofágů hynou v důsledku apoptózy i jinak zdravé bílé krvinky, v plicích jsou to další makrofágy, v mízních uzlinách lymfocyty. Narušení funkce lymfocytů zpomaluje jakékoliv vytváření protilátek i reakci organismu na jiné infekce, rozvíjí se imunosuprese. Vysoce patogenní kmeny PRRS dokáží vyvolat cytokinovou bouři a rychlý úhyn.

Oportunní infekce

Životní prostředí prasat není sterilní. V jejich okolí se neustále vyskytují další různě patogenní mikroorganismy. Imunosuprese způsobená infekcí PRRS predisponuje prasata k bakteriálním zápalům plic a bakteriálním onemocněním způsobujícím otravu krve, jako je infekce Streptococcus suis. Navíc komponenty bakteriální stěny gram–negativních bakterií samy o sobě silně stimulují tvorbu prozánětlivých cytokinů a tím se patogenní účinek gram–negativní infekce a PRRS násobí. Aby toho nebylo málo, k takové stimulaci nemusí být bakterie ani živé, ani výrazně patogenní, ke zhoršení průběhu PRRS může stačit jen inhalace prachu, který bakterie nebo jejich části obsahuje.

Další nemoc, která se rozvíjí mnohem snáze v přítomnosti infekce PRRS je cirkoviróza. PRRS umožňuje mnohem intenzivnější množení cirkoviru, výsledkem souběžné infekce je mnohem závažnější virový zápal plic způsobený PRRS a snadnější rozvoj multisystémového chřadnutí způsobený cirkovirózou.

Nákaza plodů

PRRSV během akutní fáze infekce přechází přes placentu na nenarozená selata. Přenos je zvláště snadný v poslední třetině březosti. V selatech se virus množí v brzlíku, mandlích a mízních uzlinách. Ke smrti plodu ale častěji dochází kvůli infekci makrofágů ve výstelce děložní sliznice matky. Apoptóza postihuje i placentu a dochází k jejímu odlučování. Ne všechna selata musí hynout, mohou se narodit nakažená.

Průběh infekce PRRS ve stádě

Příznaky onemocnění ve stádě jsou různorodé a ovlivňuje je mnoho faktorů: virulence daného kmenu PRRS, přítomnost jiných onemocnění, úroveň chovu a jeho management a odolnost prasat, jak vrozená, tak získaná.

Výslednicí může být cokoliv od subklinického snížení užitkovosti až po průběh pro stádo zcela devastující.

Epidemická infekce

Pokud se PRRS dostane do předtím zdravého stáda, objeví se jako akutní epidemie postihující všechny kategorie prasat. Ve stádě se nemoc šíří rychle, během několika málo týdnů onemocní většina zvířat. Viditelné příznaky akutní infekce mohou u mnohých dospělých prasat chybět, jiná mají horečku, jsou netečná, kašlou. Kojící prasnice ztrácí mléko a kanci libido. Někdy na sebe nemoc upozorní náhlým zhoršením dlouhodobě vyskytujících se onemocnění, jako je svrab, sípavka nebo záněty močových cest a ledvin. Mortalita u dospělých prasat spojená s akutní infekcí činí 1–4 %.

U běhounů a prasat ve výkrmu jsou příznaky akutní infekce výraznější. Jsou letargická, trpí horečkou a kašlou, štětiny bývají zježené a kůže zarudlá. Denní přírůstky hmotnosti jsou nižší. Ve větší míře se objevují další nemoci, jako je svrab, osutina, bakteriální zápaly plic, streptokoková meningitida a Glässerova choroba. Mortalita činí 12–20 %. Vysoce patogenní kmeny způsobují také třes, nekoordinované pohyby a křeče, vysokou horečku, rychlé vyhubnutí a hromadné hynutí.

Nejnápadnějším projevem akutní epidemické infekce je hromadné zmetání. 1–3 % akutně nemocných prasnic zmetá v jakékoliv fázi březosti, což se může maskovat i jako přebíhání nebo opožděný nástup říje. Většina nakažených prasnic však porodí předčasně nebo v termínu a ve vrhu je kombinace normálně vypadajících selat, živých malých slabých selat, mrtvých, ale čerstvě uhynulých selat, selat v rozkladu a selat v různém stadiu mumifikace. V jednom vrhu mohou být i všechna selata mrtvá nebo všechna živá, ale obecně činí podíl mrtvě narozených selat 7–35 % všech selat na porodně. 1–2 % prasnic může v souvislosti s porodem uhynout. Vysoce patogenní kmeny PRRS dokáží vyvolat i zmetání u poloviny nebo i u všech prasnic s úhyny prasnic překračující 10 %.

Živě narozená selata bývají slabší a jejich ztráty před odstavem vysoké. Bývají hubená, málo životaschopná, dušná, spavá a hyne jich až 60 %.

Endemická infekce

Akutní epidemická fáze prakticky vždy přeje do endemické infekce. Díky dlouhodobé persistentní infekci se stádo jako takové nedokáže z nemoci vyléčit, vždy bude přítomné nějaké zvíře nakažlivé pro své okolí. Po prodělání infekce mají prasata imunitu a prasnice protilátky předávají i svým selatům. Ve stádě je proto jen menší množství vnímavých zvířat, především prasničky a případně nově nakoupení kanci. Proto se zjevné příznaky nemoci omezují na tyto vnímavé kategorie a nemoc se projevuje poruchami reprodukce.

To však neznamená, že nemoc neškodí. PRRS pozitivní stádo znamená snížení počtu selat prodaných na jatky až o 1,7 na jednu prasnici, zvýšenou mortalitu selat před odstavem o 0,4 % a zvýšení celkové mortality selat o 0,9 %. V Evropě je však v současné době naprostá většina stád prasat endemicky promořená nemocí PRRS. Pokud se v promořeném chovu objevují příznaky nemoci, jedná se o nestabilní pozitivní chov. Pokud jsou v chovu pozitivní zvířata a příznaky se neobjevují, je to stabilní pozitivní chov.

Diagnostika

Infekce PRRS nevytváří žádné specifické, patognomické změny zjistitelné pitvou. Uhynulá prasata obvykle trpí zápalem plic (intersticiální pneumonií) a plíce jsou tmavší, tužší, přítomen může být i jejich otok. Běžné je zvětšení mízních uzlin. Pitva zmetků a mrtvě narozených selat jen zřídka poskytuje užitečné informace.

Podobně se projevuje parvoviróza, leptospiróza, cirkoviróza, klasický mor prasat, chřipka prasat či Aujezskyho nemoc. K rozlišení slouží laboratorní vyšetření.

Jednorázový průkaz protilátek proti PRRS nepotvrzuje PRRS jako příčinu problémů, protože protilátky má většina zvířat ve většině chovů. Jako důkaz akutně probíhající infekce slouží jen párové vzorky séra. Neexistuje bohužel žádná laboratorní metoda, která dokáže odlišit zvíře v persistentní fázi infekce od zvířete již zcela vyléčeného.

Tlumení PRRS

V promořeném chovu je možné projevy infekce tlumit a to pomocí vakcinace. Při otevřeném obratu stáda je nutné na určitou dobu přerušit nákup nových prasniček. Aklimatizace nově nakoupených prasniček dále probíhá několik měsíců a je spojená s jejich vakcinací. Do chovu se takové prasničky zařazují až po nástupu imunity.

Na porodnách kolování viru tlumí důsledné dodržování turnusů a omezení přesunů sajících selat od jedné prasnice k druhé.

Tlumení nemůže chov zcela zbavit infekce a nejlepším výsledkem může být jen stav stabilního pozitivního stáda.

Ozdravení chovu

K ozdravení chovu od PRRS lze použít hned několik metod. Základem všech je zamezení (další) infekce stáda a vypracování plánu biologické bezpečnosti, nejlépe systémem kritických bodů.

Další kroky jsou závislé na stavu stáda a předpokládané finanční náročnosti.

Nejúčinnější, nejrychlejší ale také nejdražší metodou je depopulace stáda. Chov se vyskladní, chovatelské prostory se pečlivě vydezinfikují a nový zástav tvoří PPRS negativní zvířata.

Druhou metodou je metoda využívající testování. Pozitivní chovná zvířata se vyskladní.

Méně nákladná metoda je založená na uzávěře stáda. Po dobu alespoň 6 měsíců se nenakupují žádné nové prasničky a ve stejném čase jsou všechna zvířata naočkovaná. Persistentně nakažená zvířata pak ztratí příležitost nakazit vnímavé zdravé zvíře a kolování viru ve stádě se zastaví. Časem pak přirozeně dojde k náhradě pozitivních zvířat zvířaty negativními.






Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2021. MVDr. Tereza Ježková