Reprodukční a respirační syndrom prasat

9 minut k přečtení

Reprodukční a respirační syndrom prasat, neboli PRRS (z angl. porcine respiratory and reproductive syndrome) je celosvětově ekonomicky velice významná nakažlivá nemoc prasete domácího.

Při zavlečení do chovu se projevuje nejprve pozdním zmetáním prasnic. Potracená selata jsou mumifikovaná. Akutní infekce proběhlá na konci březosti způsobuje předčasný porod mrtvých nebo málo životaschopných selat.

V trvale zamořených chovech onemocnění dlouhodobě zhoršuje užitkovost zvířat. Denní hmotnostní přírůstek prasat se snižuje, prasata ve výkrmu trpí zápaly plic. Celková mortalita prasat je vyšší a výsledky reprodukce jsou také horší.

Příčina nemoci

PRRS je relativně nová, nebo spíše nově zjištěná nemoc prasat. Poprvé byl syndrom popsaný na východním pobřeží USA v roce 1987 jako onemocnění způsobující hromadné zmetání prasnic, pak v 80. letech jako těžké zápaly plic selat v Kanadě a v roce 1990 se onemocnění náhle objevilo v Německu. Příčina ale nebyla dlouho známá a proto se choroba označovala také jako mystery swine disease, tajemná nemoc prasat nebo také SAMS, Sows Abortion And Mortality Syndrome – syndrom abortů a mortality prasnic.

Teprve v roce 1991 byl jako příčina reprodukčního a respiračního syndromu prasat s jistotou určen virus.

Je to malý, obalený virus obsahující jedno vlákno RNA s pozitivní polaritou. Je zařazený do čeledi Arteriviridae.

Virové částice jsou asi 60 nm velké, mají nepravidelně kulovitý tvar. Ve vnějším prostředí je stabilní jen při neutrálním pH, pH pod 6 a nad 7,5 jej inaktivuje. Je citlivý k vyšším teplotám, poločas přežití při 30 °C je jen asi 1,6 hodiny, při pokojové teplotě je polovina virových částic neutralizována za 27 hodin, při čtyřech stupních činí poločas rozpadu 155 hodin. Mráz přežití prodlužuje.

Virus je citlivý k běžně používaným dezinfekčním prostředkům, zvláště na bázi jodu a kvarterních amoniových solí. Spolehlivě jej ničí i malá koncentrace tukových rozpouštědel a detergentů. Nesnáší ani vyschnutí.

PRRS ve skutečnosti způsobují dva různé druhy viru: PRRSV-1 a PRRSV-2. PRRS-1 představuje evropský izolát a PRRS-2 je rozšířený především v Americe a Asii. Nicméně i v některých evropských zemích už byl prokázán i výskyt typu 2.

Oba dva druhy virů se vyznačují obrovskou variabilitou, snadno tvoří množství kmenů a mutací a i v jednom stádě může být naráz přítomno více jednotlivých typů.

Hostitelé viru

Reprodukční a respirační syndrom je nemoc prasete domácího a onemocnět může také pekari páskovaný. Na jiná zvířata mimo prasatovité se nepřenáší a nebezpečí nehrozí ani člověku. Role prasete divokého v šíření a udržování nákazy je nejasná.

Rozšíření PRRS ve světě

Nemoc je přítomná prakticky všude, kde se chovají prasata. Seznam zemí prostých nákazy je krátký: Austrálie, Nový Zéland, Brazílie, Kuba, Norsko, Švédsko, Finsko a Švýcarsko.

Přenos PRRS

Nakažená prasata vylučují virus očními a nosními sekrety, močí, semenem a v omezené míře také trusem. Nejzásadnější vlastností viru je to, že vytváří chronickou persistentní infekci. Dlouhodobé, až 15 týdnů trvající vironosičství nakažených zvířat, umožňuje často trvalou přítomnost nemoci v jednou zamořeném chovu. Někteří jedinci zůstanou infekční i mnoho měsíců.

Mezi prasaty se nemoc přenáší především přímým kontaktem. Vylučování viru nosními výměšky umožňuje přenos kontaktem „nos na nos“. Velice snadno se choroba přenáší po narušení kožní bariéry, při tomto způsobu nákazy postačí jen méně než 20 virových částic. Jakákoliv agresivní interakce mezi prasaty a vznik oděrek, škrábanců nebo kousanců vede ke snadnému přenosu. Úplně stejně se nemoc přenese při jakýchkoliv veterinárních a zootechnických zákrocích, jako je vrubování uší, tetování, kastrace, kupírování ocásků, vyštipování zubů nebo při injekční aplikaci. Ve stádě se proto infekce šíří rychle.

Vylučování semenem umožňuje přenos na dlouhé vzdálenosti při umělé inseminaci prasnic a zavlečení nákazy i do jiných chovů.

Vertikální přenos, přenos z prasnice přes placentu na nenarozená selata, probíhá především v poslední třetině gravidity.

Nepřímý přenos kontaminovaným krmivem, vodou, pomůckami nebo na tělech much je možný, ale méně významný. Na neživých předmětech virus obvykle nepřetrvává déle než den. Za určitých okolností se virus ale dokáže šířit větrem, pokud je dostatečně chladno a nesvítí slunce. Větrem může dojít k přenosu i na blízké nezamořené chovy, do vzdálenosti několika set metrů.

Průběh PRRS u jedince

Virus PRRS se množí především uvnitř jednoho typu bílé krvinky, v makrofázích. Nejčastějším cílem viru jsou makrofágy přítomné uvnitř plicních sklípků (alveolární makrofágy) a ty, které usídlují plicní krevní oběh (plicní intravaskulární makrofágy), ale virus dokáže infikovat i makrofágy v lymfatických orgánech, v brzlíku, slezině a mízních uzlinách, a další typ buněk imunitního systému: Dendritické buňky. Virulentnější mutace viru mají širší tropismus, napadají více druhů buněk a tzv. neurotropní a některé vysoce virulentní kmeny se množí i v mozku.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím