Nákaza vlasovkou slezovou
Infekce vlasovkou je typická vznikem chudokrevnosti. To proto, že poslední larvální stadium a dospělci se živí krví. Hemonchóza sama o sobě není doprovázena průjmem. Zvířata postupně hubnou se zachovalou chutí k jídlu, spojivky a sliznice jsou bledé. I bezpříznakové začervení vlasovkou vede k razantnímu snížení užitkovosti, které je u koz tím větší, čím lepší dojnicí je infikovaná koza. Ztráta může činit až 25% nádoje a navíc se snižuje i obsah mléčného tuku.
Konečné stadium infekce vlasovkou je naprostá vyhublost s otoky, které jsou zvláště patrné v mezisaničí, a porcelánovými sliznicemi. U jehňat a kůzlat, které se pasou na pastvinách silně kontaminovaných infekčními larvami, může být choroba akutní, doprovázená rychlým vyhubnutím a slabostí. Úhyn může při masivní infekci nastat do několika dní.
Hemonchóza II. typu je způsobená náhlým probuzením spících larev na konci zimy a v předjaří. Je-li jich dostatečné množství, sáním krve způsobí akutní chudokrevnost. Ta se projevuje slabostí a uhehnutím. Je možná i náhlá smrt bez předchozích příznaků.
Začervení vlasovkou je na prvním místě mezi možnými příčinami chudokrevnosti. Podobně se může projevovat snad jen motoličnatost.
Ostertagióza
Infekce ostertagiemi a teladorsagiaemi se zjevně projevuje především při velkém množství nezralých larev vyvíjejících se ve sliznici. Na jejich přítomnost slezové žlázky reagují zánětem doprovázeným jejich ztluštěním. Zároveň dochází k poruše jejich funkce, změněné žlázky nemohou produkovat kyselinu chlorovodíkovou, pH ve slezu stoupá a trávení je narušené.
Objevuje se silný vodnatý průjem, zvířata špatně rostou nebo hubnou a ztrácí chuť k žrádlu.
Ostertagióza je podobně jako hemonchóza dvojího typu. Ostertagióza/teladosagióza I. typu vzniká na jaře při pastvě na zamořených pastvinách především u jehňat a mladého skotu, kteří v krátkém čase spásli velké množství infekčních larev. Ostertagióza/Teladosagióza II. typu se objevuje na konci zimy při probuzení velkého množství spících larev, které byly spaseny na konci pastevní sezony.
Trichostrongylus axei je relativně méně škodlivý. Je-li přítomný ve slezu ve značném množství (desítky tisíc červů) zhoršuje zánětlivé změny způsobené ostatními hlísticemi, se kterými se obvykle vyskytuje.
Léčba a prevence slezové červivosti
Největším problémem slezové červivosti je odolnost červů vůči podávaným antiparazitikům. Nikdy se nelze problému ve stádě zbavit jen podáváním léčiv. Podávání širokospektrálních antiparazitik bez rozmyslu dříve či později, a spíše dříve, vede ke vzniku rezistence a problém s červy je pak velmi těžce zvladatelný.
Cílem odčervovacího programu je proto dlouhodobé udržení infekce ve stádě na tak nízké úrovni, aby v ideálním případě nedocházelo ani ke snižování užitkovost zvířat a aby nedocházelo k nemocem či úhynům ze začervení.
Protože úplně každé zvíře je nositelem nějakých červů, kteří produkují značné množství vajíček, ovce a kozy zamořují své životní prostředí infekčními larvami. Je mnoho metod jak omezit jejich množství, ale většina z nich počítá s rotací pastvin. Má-li někdo ovce či kozy na zahradě či v sadu, tyto metody nelze použít. Tato místa, často o výměře kolem 3000 m², se během několika let nepřetržité pastvy zamoří a antiparazitiky se taková situace v podstatě nedá zachránit. V podstatě jediná kategorie zvířat, kterému zamořená pastvina relativně nevadí, je dospělá ovce. Pastva jehňat na zamořených pastvinách se vůbec nedá doporučit.
U koz, které mají možnost živit se okusem a ne pastvou, je počet červů ve slezu nízký. Jakmile je ale koza donucena k pastvě, je k infekci červy velmi citlivá bez ohledu na věk.
Sanace pastvin
Zárodky parazitů mohou na pastvině přežít několik měsíců až let. Ničí je vyschnutí, proto je důležitým opatřením kosení nedopasků.
Pomáhá také společná nebo střídavá pastva s jinými druhy zvířat, které se vzájemně nemohou nakazit parazity, jako je skot či koně. V podmínkách chovu za domem je nepraktičtější husa.
Antiparazitní program
Odčervovací program je potřeba stavět na míru konkrétnímu chovu. Záleží na dostupných pastvinách a jejich plochách, způsobu chovu, chovaných zvířatech a jejich počtu. V případě chovu ovcí bez sezónní říje držených neustále s beranem například nelze vůbec použít odčervovadlo, které je nevhodné pro březí zvířata. Další odčervovadla zase nemohou být použity u dojených zvířat. Důležitou součástí managementu je pravidelné vyšetřování trusu, výživného stavu a v případě vlasovky rutinní kontrola barvy sliznic zvířat.
