Slintavka a kulhavka ovcí
Ovce, zvláště extenzivně chovaná zvířata, nemusí vykazovat žádné zjevné příznaky nemoci. Nemoc může postihnout jen několik málo zvířat z celého stáda. Spíš než tvorba aft v dutině ústní je častější končetinová forma, doprovázená tvorbou puchýřů v meziprstí a na korunkovém okraji, s výrazným kulháním. Nemocná zvířata mívají také horečku 41–42 °C. Náhlé úhyny několik dní starých jehňat v dobrém výživném stavu jsou možné.
Ovce je pro šíření slintavky a kulhavky klíčový hostitel, i při asymptomatickém průběhu nemoci jsou totiž silně infekční pro další zvířata. Na Blízkém východě, v Indii a dalších částech Asie jsou ovce hlavním rezervoárem nákazy.
Slintavka a kulhavka koz
Pro kozy je SLAK také mírně probíhající onemocnění. Na rozdíl od ovcí je u nich tvorba aft na končetinách méně častá a pokud se objeví, jsou jen malé. Afty se tvoří hlavně v dutině ústní a to ve formě drobných, rychle hojících se puchýřků, které jsou při pečlivém vyšetření dutiny ústní patrné jako 1–2 mm velké bílé tečky.
Většina koz je na první pohled zcela zdravá. Jiné příznaky, pokud se objeví, jsou zcela nespecifické: přechodná horečka, náhlý pokles mléčné produkce, potrat, náhlý úhyn kůzlat do dvou týdnů věku.
Subklinický průběh je však nejčastější a koza je společně s ovcí rezervoárem nákazy.
Výjimku tvoří infekce způsobená virem subtypu A22, která v Indii vyvolala epidemii SLAK u koz s celkovou mortalitou přes 8 % a příznaky podobnými SLAK u skotu.
Určení diagnózy
Slintavka a kulhavka je nejvýznamnější nákazou, která se projevuje tvorbou puchýřů v dutině ústní. Potvrzení nebo vyloučení nákazy je vždy potřeba provést laboratorním vyšetřením, vzorkem jsou nejlépe stěny neprasklých aft z dutiny ústní. Referenční laboratoř pro SLAK je SVÚ Praha.
Prakticky stejně se projevuje vezikulární stomatitida, která se u nás ale nikdy nevyskytovala, vezikulární choroba prasat, která postihuje pouze prasata, a vezikulární examtém, což je také nemoc pouze prasat, která se v Evropě rovněž nikdy neobjevila. Dohromady se tyto nemoci zařazují do komplexu tzv. vezikulárních nemocí a jsou nebezpečnými nákazami právě kvůli podobnosti se slintavkou a kulhavkou.
Po prasknutí puchýřů se ale SLAK podobá i dalším nemocem, jako je hlavnička skotu, slizniční choroba a IBR u skotu, bluetongue u všech přežvýkavců, příměť pysková a nakažlivá hniloba paznehtů u malých přežvýkavců a u všech zvířat poleptání, poranění nebo fotosenzitivní reakce neb tvorba puchýřů po konzumaci rostlin obsahujících furokumariny, jako je pastinák nebo komonice.
Léčba
Neexistují léky přímo proti slintavce a kulhavce, léčba je podpůrná, s tlumením bakteriálních infekcí.
Léčba SLAK v Evropě nepřichází do úvahy. K likvidaci ohniska je bezpodmínečně nutné zlikvidovat všechna vnímavá zvířata, bez pohledu na to, jestli vykazují příznaky nemoci, nebo ne. Likviduje se také mléko a mléčné výrobky, maso se může použít po tepelném opracování.
Prevence
Proti SLAK lze zvířata očkovat, ale vakcína sama o sobě nestačí k vymýcení nemoci, navíc nedokáže chránit proti všem typům viru a také může jen tlumit příznaky nemoci a dovolit její šíření do dalších oblastí.
V Česku je preventivní očkování zvířat zakázáno a veterinární správa by mohla povolit jen tzv. nouzovou vakcinaci k ohraničení případného ohniska. V současnosti je Česká republika země prostá nákazy a k prevenci zavlečení slouží veterinární dozor.
