Trichomonóza je nakažlivá nemoc zejména holubů a hrdliček, kteří jsou přirozeným rezervoárem. Kromě domácích holubů je to klinicky významná nemoc u dravců a sov, z papoušků především u mladých andulek a korel, z pěvců u kanárků a zebřiček a z divoce žijících ptáků u zvonků zelených, u kterých způsobuje tzv. krmítkovou nákazu.

U nemocných ptáků se obvykle objevují obecné známky onemocnění, jako je netečnost, vyhublost a neupravené, načepýřené peří. Na sliznicích dutiny zobáku a v hltanu se tvoří žluté povlaky.

Původce

Původcem trichomonózy je jednobuněčný parazitický prvok zvaný bičenka drůbeží, někdy taky označovaný jako bičenka holubí. Latinsky Trichomonas gallinae, proto se nemoc jmenuje trichomonóza.

Bičenka je 6–18 μm velká, pouhým okem tedy neviditelná. Je vybavená čtyřmi bičovitými bičíky na přední části těla a jedním bičíkem modifikovaným na tzv. undulující membránu, která na zadní části těla bičenky tvoří jakousi ploutev. Díky membráně a bičíkům se aktivně pohybuje jak ve vodě, tak v hlenu.

Bičenky se rozmnožují podélným dělením, kdy z jednoho prvoka vzniknou dva jedinci. Netvoří žádné cysty ani klidová stadia a mimo hostitele přežívá velmi krátce. Snadno ji ničí jakékoliv dezinfekční prostředky, nízké pH včetně mírného okyselení například octem a vyschnutí. Ve vodě při teplotě 20 °C přežívá maximálně několik hodin. Ve vlhkých zrninách až 5 dní. Mimo vodní prostředí žije jen několik minut. Výtěry je potřeba vyšetřit do čtvrt hodiny.

Hostitelé

Hostiteli trichomonózy jsou především holubi a hrdličky. V chovu holubů domácích má tato parazitická infekce také největší význam. Nositelem bičenky, s klinickými příznaky nebo skrytými, je přes 80 % domácích holubů.

U hrdliček zahradních je trichomonóza jedním z hlavních faktorů, které omezují množství hrdliček žijících v určité oblasti.

Dále je trichomonóza významnou nemocí dravců a sov. Draví ptáci se nakazí pozřením infikovaných ptáků.

Papoušci

U papoušků je nemoc nejčastější u 2–3 roky starých andulek a korel, ale byla zjištěna i u různých druhů amazoňanů, loriů či u aratingy sluneční.

Pěvci

Nakazit se mohou především kanáři a zebřičky, z divoce žijících pěvců je nejcitlivější zvonek zelený a pěnkava obecná, vnímaví k nákaze jsou ale také vrabci, čížek lesní, stehlík obecný a hýl obecný.

Drůbež

Trichomonózou se může nakazit také hrabavá drůbež, kur, krůta i křepelky. U drůbeže je výskyt sporadický. Nemoc byla zjištěna také u pštrosích kuřat.

Nebezpečí pro člověka či jiná zvířata

Trichomonózou mohou onemocnět pouze ptáci. U savců parazitují jiné druhy bičenek, nejdůležitější je bičenka dobytčí, která způsobuje trichomoniázu skotu, a bičenka kočičí, původce trichomoniázy koček. I lidé mají svojí bičenku, pohlavní nákazu způsobenou bičenkou poševní. S holubí bičenkou jsou tyto druhy jen vzdáleným bratrancem.

Přenos trichomonózy

Bičenky mají přímý životní cyklus, nepotřebují mezihostitele. Přenáší se přímo, u holubů během zobáčkování v páru a při krmení holubím mlékem, u jiných ptáků při krmení mláďat včetně přenosu kontaminovanými pomůckami při umělém dokrmování papoušků.

Dravci se nakazí pozřením ptáků, kteří jsou nositeli bičenek, tento způsob přenosu je častější při zkrmování holubů dravcům, kteří se v přírodě ptáky neživí.

Význam má i přenos vodou a kontaminovaným krmivem. Těžce nemocní ptáci nemohou jíst ani pít, ale trpí hlady a žízní, opakovaně se proto pokouší o příjem potravy a vody a přitom obojí kontaminují infekční slinou. Vodou a krmivem se nakazí především drůbež, pokud k jejím krmítkům a napáječkám mají přístup holubi, je jedno, jestli domácí nebo divocí nebo hrdličky. Dále je tento přenos velmi důležitý i divoce žijících pěvců, trichomonáza se u nich proto označuje jako krmítková nákaza. Kromě krmítek může k přenosu dojít i z ptačích napajedel a koupadel.

Nemocní ptáci vylučují bičenky i trusem, k nákaze proto může dojít i z kontaminované podestýlky.

Inkubační doba

Inkubační doba u holubů je 4–14 dní.

Průběh nemoci

Obecně platí, že trichomonóza má charakter sekundární infekce, ve své zhoubnější formy se rozvíjí při oslabení obranyschopnosti hostitele, při stresu, při dalších, souběžně probíhajících onemocněních a při vysokém infekčním tlaku. Jednotlivé kmeny bičenek se ale i liší svou virulentností, některé jsou téměř nepatogenní, jiné výrazně nebezpečnější. Jednou nakažený pták zůstává dlouhodobě nosičem.

Trichomonóza holubů

Protože většina holubů je nositeli bičenek ve voleti, holoubata se nakazí už s prvním krmením holubím mlékem, pouhé hodiny po vylíhnutí. U mladých holubů je také nejčastější zjevné onemocnění, dospělci bývají častěji skrytými nosiči nákazy. V holubníku může trichomonóza způsobit vysoké ztráty na holoubatech 10–20 dní starých, s úmrtností až 80 %.

Rozlišuje se několik forem nákazy.

Slizniční forma

Slizniční, nebo také jícnová forma, vzniká při prostém přemnožení bičenek na sliznicích horní části trávicího traktu. Je to nejčastější a nejnápadnější forma nemoci, která nejčastěji postihuje holoubata ještě na hnízdě, 8 – 20 dní stará. Postižená holoubata jsou slabá, špatně rostou a opeřují, těžce dýchají. Postiženo může být i jen jedno mládě v hnízdě, které je pak ve srovnání se sourozencem nápadně zakrslé. Nemoc se projevuje na sliznici dutiny zobáku nejprve zarudnutím a pak tvorbou drobných nekrotických ložisek, které splývají do sírově žlutých povlaků. Tyto nekrotické pablány a nálepy mají sýrovitou konzistenci lze snadno odstranit bez krvácení sliznice pod nimi. U některých holoubat vzniká na sliznici až jako vlašský ořech velký uzel, který zvířeti zcela znemožňuje příjem potravy. Stejně tak se povlaky se mohou šířit až do hltanu a ucpat vstup do jícnu a způsobit vyhladovění nemocného holuba, případně ucpou vstup do hrtanu a holub se udusí.

Žluté masy jsou často vidět v pootevřeném zobáku, případně mohou být patrné v koutcích zobáku. Ze zobáku může také vytékat táhnoucí se, zapáchající slina. Někdy se mohou žluté boule a bouličky objevit i na kůži hlavy.

K hynutí neošetřených mláďat na slizniční formu dochází za 3–10 dní.

Střevní a orgánová forma

Období výletu z hnízda je pro mladé holuby stresem, který je často doprovázený druhou vlnou úhynů v důsledku trichomonózy. Při střevní formě se bičenky množí na sliznici dvanáctníku, kde vznikají vředovité uzlíky velikosti čočky, které prosvítají přes stěnu střevní. Sliznice bývá zarudlá a potáhlá bělavým povlakem. Střevní forma se projevuje silným průjmem, žíznivostí a rychlým chřadnutím nemocných holoubat.

Při celkové infekci se prvoci krví šíří do celého těla. Nejpostiženějším orgánem jsou játra. Zde množení bičenek způsobuje kruhová ložiska odumřelé tkáně, která mají běložlutou barvu a asi 1 cm v průměru, s okolním překrveným lemem. Kromě jater podobné nekrotické změny vznikají také v ledvinách, v plicích, v srdci a ve vzdušných vacích. Generalizovaná infekce je ze všech forem nejzhoubnější, projevuje se malátností, dušností, vzpřímeným, tučňáčím postojem a rychlým úhynem. Postihuje jak výletky, tak u starší holuby.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat