Trichomonóza

autor článku MVDr. Tereza Ježková
11 minut k přečtení

Trichomonóza je nakažlivá nemoc zejména holubů a hrdliček, kteří jsou přirozeným rezervoárem. Kromě domácích holubů je to klinicky významná nemoc u dravců a sov, z papoušků především u mladých andulek a korel, z pěvců u kanárků a zebřiček a z divoce žijících ptáků u zvonků zelených, u kterých způsobuje tzv. krmítkovou nákazu.

U nemocných ptáků se obvykle objevují obecné známky onemocnění, jako je netečnost, vyhublost a neupravené, načepýřené peří. Na sliznicích dutiny zobáku a v hltanu se tvoří žluté povlaky.

Původce

Původcem trichomonózy je jednobuněčný parazitický prvok zvaný bičenka drůbeží, někdy taky označovaný jako bičenka holubí. Latinsky Trichomonas gallinae, proto se nemoc jmenuje trichomonóza.

Bičenka je 6–18 μm velká, pouhým okem tedy neviditelná. Je vybavená čtyřmi bičovitými bičíky na přední části těla a jedním bičíkem modifikovaným na tzv. undulující membránu, která na zadní části těla bičenky tvoří jakousi ploutev. Díky membráně a bičíkům se aktivně pohybuje jak ve vodě, tak v hlenu.

Bičenky se rozmnožují podélným dělením, kdy z jednoho prvoka vzniknou dva jedinci. Netvoří žádné cysty ani klidová stadia a mimo hostitele přežívá velmi krátce. Snadno ji ničí jakékoliv dezinfekční prostředky, nízké pH včetně mírného okyselení například octem a vyschnutí. Ve vodě při teplotě 20 °C přežívá maximálně několik hodin. Ve vlhkých zrninách až 5 dní. Mimo vodní prostředí žije jen několik minut. Výtěry je potřeba vyšetřit do čtvrt hodiny.

Hostitelé

Hostiteli trichomonózy jsou především holubi a hrdličky. V chovu holubů domácích má tato parazitická infekce také největší význam. Nositelem bičenky, s klinickými příznaky nebo skrytými, je přes 80 % domácích holubů.

U hrdliček zahradních je trichomonóza jedním z hlavních faktorů, které omezují množství hrdliček žijících v určité oblasti. Dále je trichomonóza významnou nemocí dravců a sov. Draví ptáci se nakazí pozřením infikovaných ptáků.

Papoušci

U papoušků je nemoc nejčastější u 2–3 roky starých andulek a korel, ale byla zjištěna i u různých druhů amazoňanů, loriů či u aratingy sluneční.

Pěvci

Nakazit se mohou především kanáři a zebřičky, z divoce žijících pěvců je nejcitlivější zvonek zelený a pěnkava obecná, vnímaví k nákaze jsou také vrabci, čížek lesní, stehlík obecný a hýl obecný.

Drůbež

Trichomonózou se může nakazit také hrabavá drůbež, kur, krůta i křepelky. U drůbeže je výskyt sporadický. Nemoc byla zjištěna také u pštrosích kuřat.

Nebezpečí pro člověka či jiná zvířata

Trichomonózou mohou onemocnět pouze ptáci. U savců parazitují jiné druhy bičenek, nejdůležitější je bičenka dobytčí, která způsobuje trichomoniázu skotu, a bičenka kočičí, původce trichomoniázy koček. I lidé mají svojí bičenku, pohlavní nákazu způsobenou bičenkou poševní. S holubí bičenkou jsou tyto druhy jen vzdáleným bratrancem.

Přenos trichomonózy

Bičenky mají přímý životní cyklus, nepotřebují mezihostitele. Přenáší se přímo, u holubů během zobáčkování v páru a při krmení holubím mlékem, u jiných ptáků při krmení mláďat včetně přenosu špinavými pomůckami při umělém dokrmování papoušků.

Dravci se nakazí pozřením ptáků, kteří jsou nositeli bičenek, tento způsob přenosu je častější při zkrmování holubů těm dravcům, kteří se v přírodě ptáky neživí.

Význam má i přenos vodou a znečištěným krmivem. Těžce nemocní ptáci nemohou jíst ani pít, ale trpí hlady a žízní, opakovaně se proto pokouší o příjem potravy a vody a přitom obojí potřísní infekční slinou. Vodou a krmivem se nakazí především drůbež, pokud k jejím krmítkům a napáječkám mají přístup holubi, je jedno, jestli domácí nebo divocí nebo hrdličky. Dále je tento přenos velmi důležitý i divoce žijících pěvců, trichomonáza se u nich proto označuje jako krmítková nákaza. Kromě krmítek může k přenosu dojít i z ptačích napajedel a koupadel.

Nemocní ptáci vylučují bičenky i trusem, k nákaze proto může dojít i z podestýlky.

Inkubační doba

Inkubační doba u holubů je 4–14 dní.

Průběh nemoci

Obecně platí, že trichomonóza má charakter sekundární infekce, ve své zhoubnější formy se rozvíjí při oslabení obranyschopnosti hostitele, při stresu, při dalších, souběžně probíhajících onemocněních a při vysokém infekčním tlaku. Jednotlivé kmeny bičenek se ale i liší svou virulentností, některé jsou téměř nepatogenní, jiné výrazně nebezpečnější. Jednou nakažený pták zůstává dlouhodobě hostitelem parazita.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat