Přeskočit na obsah

Průběh nemoci

Virus vztekliny se do těla dostává dvěma způsoby. Může proniknout přes sliznici dutiny ústní nebo nosu přímo do místních nervových zakončení. Při přenosu pokousáním se začne nejprve množit ve svalových buňkách v místě kousnutí a do nervů proniká až když se dostatečně pomnoží v místě prvotní infekce. To může trvat i několik týdnů. V obou případech se ale virové částice nakonec dostávají do nervových vláken, kterými postupují směrem k jádrům nervových buněk rychlostí asi 3 mm za hodinu.

Těla a tím pádem i jádra těchto nervových buněk se nacházejí buď v těsné blízkosti míchy, v míše nebo přímo v mozku. Jakmile se k nim virus dostane, už nic nebrání jeho rychlému množení. Během několika hodin se infekce rozšiřuje do míchy a do celého mozku. Virus vztekliny napadá všechny nervové buňky v celé centrální nervové soustavě a masivně se množí. Z napadené centrální nervové soustavy se virus zároveň po nervových zakončeních šíří do jiných tkání, do oka, střeva, močového měchýře či chlupových váčků. Obvykle je zasažena také slinná žláza a zvíře je od té chvíle infekční.

Množení viru způsobuje těžké narušené funkce nervové soustavy doprovázené poruchami chování a vědomí. Následují postupující obrny a ochrnutí. Do několika dní zvíře umírá udušením v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. U lidí, u kterých je možná umělá plicní ventilace, nastává smrt v kómatu při celkovém selhání životních funkcí.

Inkubační doba

Inkubační doba vztekliny záleží na způsobu infekce. Je rozdíl, jestli se virus dostal rovnou do nervových zakončení nebo se množil ve svalu. Délku inkubační doby ovlivňuje také místo vstupu viru do těla a jeho vzdálenost od mozku či míchy, infekční dávka a konkrétní kmen viru.

Obvyklá inkubační doba je 3–8 týdnů, v případě poranění na hlavě je kratší. Nejkratší možná inkubační doba je týden až deset dní. Naopak není vyloučená ani inkubační doba trvající půl roku až osm měsíců.

Jak se vzteklina projevuje

Klinické příznaky vztekliny jsou možná až překvapivě různorodé. Tradičně se popisuje forma zuřivá, doprovázená záchvaty agresivity a forma tichá, s postupným ochrnutím.

Ve skutečnosti se vzteklina nedá podle klinických příznaků poznat od zánětu mozku jiného původu či jiných nemocí a stavů, které poškozují mozek. Vzteklina přichází do úvahy vždy při objevení se celkových, rychle postupujících poruch nervové soustavy. Od zánětů mozku jiného původu se odlišuje především průběhem s rychlým zhoršováním se zdravotního stavu a prohlubováním neurologických poruch navzdory jakékoliv léčbě.

Vzteklina u psů

Psi jsou zvířata velmi vnímavá k psím virům a středně vnímavá k liščím biotypům vztekliny.

Nemoc nenápadně tzv. prodromálním stadiem, které trvá 2–3 dny. Objevují se změny chování, zvíře může být úzkostné nebo naopak neobvykle přítulné a nálady se rychle mění. Častá je apatie nebo naopak neklid a nervozita a ztráta poslušnosti. Pes si může olizovat či okusovat místo původní kousné rány, která už může být dávno zhojená. U člověka je toto stadium doprovázené mravenčením či pálením v místě kousnutí. Pes mívá zvýšenou teplotu a trpí nechutenstvím.

U některých psů se zvláštní chování postupně stupňuje. Pes může chňapat po neexistujících věcech a požírat nestravitelné předměty. Nakonec se rozvíjí excitační stadium o délce jednoho až sedmi dnů, nejčastěji však toto stadium trvá tři dny. Je doprovázeno horečkou.

Nemocné zvíře je velmi neklidné, snadno se vydráždí a napadá bez příčiny vše kolem, včetně samotné klece, ve které je uzavřeno. Zároveň se objevují poruchy hybnosti, nekoordinované pohyby se zvýšeným svalovým napětím, křeče. Postupující paralýza nervů začíná a šíří se od místa vstupu infekce. Obrna hltanu znemožňuje polykání a z mordy volně vytékají sliny. Paralytické stadium trvá 3–5 dní, nakonec zvíře zcela ochrne a umírá.

U psů s tichou formou vztekliny excitační stadium zcela chybí. Po uplynutí prodromálního stadia se objevuje pouze paralýza. Nemoc trvá jeden až deset dní. Protože pokousání, kterým se do těla dostala infekce, bývá často na hlavě, prvním příznakem jsou obrny hlavových nervů. To se navenek projevuje neschopností polykat, nadměrným sliněním, pokleslou čelistí či vyhřezlým třetím víčkem. Nápadný je ochraptělý štěkot nebo úplná ztráta schopnosti štěkat. Často se nemocní psi straní a hledají místo, kde se ukrýt. Obrny se rychle šíří na celé tělo a pes hyne v kómatu.

Vzteklina u koček

Kočka je ke vzteklině středně vnímavá, potřebná infekční dávka je u ní 300 000krát větší než u lišky.

Prodromální stadium uplyne do dvou dnů a je doprovázeno podivným chováním doprovázené neklidem a nervozitou. Časté je neustále mňoukání, které může mít změněnou tóninu.

U koček je zuřivá forma vztekliny výrazně častější než u psů. Neklid se stupňuje, kočka má úzkostný nebo naopak nepřítomný výraz v očích a může aktivně napadat lidi i zvířata. Objevují se svalové záškuby až křeče, nadměrné slinění nebo svalová slabost a špatná koordinace pohybů. Ochrnutí hltanu je u koček méně časté.

Postupně se rozvíjí obrny a paralýzy šířící se od místa vstupu infekce a kočka umírá. Ke smrti dochází obvykle do 3–4 dnů po prvních příznacích, ale některé kočky mohou přežívat deset dnů.

Stránky: 1 2 3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *