Zápeřníkovitost je forma prašiviny peří ptáků. Je zůsobená drobnými cizopasnými roztoči, kteří žijí trvale na peří ptáků, především na spodní straně per nebo mezi postranními větvemi praporů per.
Obvykle jsou invaze zápeřníky málo škodlivé a škodí především zneklidňováním zvířat. Ptáci jsou neklidní a často si probírají peří. Výjimku mohou tvořit cizopasníci vodní drůbeže. Silné zamoření poškozuje peří natolik, že může dojít k promáčení a utopení napadených ptáků.
Na domácí savce nebo na člověka se tito parazité nepřenášejí.
Příčina zápeřníkovitosti
Zápeřníci jsou parazitičtí roztoči, patří mezi zákožky. Celý život tráví na hostiteli, kterým jsou různé druhy ptactva. Jsou do jisté míry hostitelsky specifičtí, to znamená, že mají v oblibě jen některé druhy hostitelů, ne všechny ptáky obecně.
Zápeřnikovitost holubů
Častá je zápeřníkovitost u holubů. U nich škodí hned několik druhů, především Falculifer rostratus a Megninia columbae.
Falculifer rostratus nemá české jméno. Dorůstá délky 0,75 mm a šířky 0,3 mm a cizopasí především na křídelních perech, případně i v brcích per jako perohubové. Vajíčka klade vždy mezi větve praporu. Při pro parazita nepříznivých podmínek, například při pelichání holubů, se larvy nevyvíjí na peří, ale pronikají přes brky až do péřových váčků a do podkoží, někdy i do dutiny tělní. Na původní místo cizopasení se vrací, jakmile peří doroste. I přes to je škodlivost pro hostitele malá.
Megninia columbae, česky zápeřník holubí, žije trvale mezi postranními větvemi ocasních per a z holubů je přenosný také na drůbež.
Zápeřníkovitost drůbeže
U drůbeže parazituje také Megninia cubitalis, zápeřník kuří. Velikost těla je 0,45 mm s šířkou 0,2 mm. Hostiteli jsou slepice, krůty i bažanti.
Podobným škůdcem je Megninia ginglymura. Cizopasí při bázi per na křídlech i na těle drůbeže, holubů i pěvců. Svědění a zneklidňování ptáků způsobuje viditelně poškozená pera, u kuřic může být spouštěčem oštipování a kanibalismu a u nosnic může snížit snášku až o 20 %.
U vodní drůbeže parazituje Magninia velata, Freyana anatina a Freyana anserina, která může při silných invazích způsobit ztrátu vodě-odolnosti opeření.
Zápeřníci se nevyhýbají ani papouškům nebo pštrosům či pěvcům a dalším okrasným ptákům. Těchto cizopasných roztočů existuje značné množství druhů, s preferovanými hostiteli i místy na těle, které obývají.
Jak se zápeřníkovitost pozná
Zápeřníci nejsou vidět pouhým okem, k jejich odhalení je potřebě prohlédnout prapor pera pod silnou lupou nebo mikroskopem. Mezi větvemi se nacházejí cizopasníci a jejich vajíčka.
Léčba
V současnosti je léčba zápeřníkovitosti snadná. Proti parazitům fungují přípravky na bázi pyrethroidů, dichlorvos a také ivermektin, případně selamektin ve formě spot-on.
Prevence
K zavlečení zápeřníkovitosti do chovu dochází s nakoupenými či zalétlými ptáky, při závodech poštovních holubů a kontaktem divoce žijícími ptáky. Prevencí je proto zamezení kontaktu chovaných a divokých ptáků a karanténa a případné ošetření nových nebo vracejících se zvířat.
