Mykoplasmóza koček je onemocnění horních cest dýchacích a způsobuje také záněty spojivek. Častěji než samostatné onemocnění se však mykoplasmata vyskytují v kombinaci s dalšími patogeny spojivky a dýchacích cest u koček, jako jsou bakterie chlamydie, Bordetella bronchiseptica a viry.
Mykoplasmóza koček zhoršuje, komplikuje nebo modifikuje průběh těchto ostatních nemocí a výsledkem je viditelný zánět spojivek, rýma nebo chřipka koček, u kterého se bez laboratorního vyšetření nedá určit, které choroboplodné zárodky ho vyvolaly.
Kočičí mykoplasmata
Mykoplasmata jsou velmi malé bakterie, patří mezi nejmenší známé organismy, které neparazitují uvnitř buněk. Nemají ani buněčnou stěnu. Spoustu jich je neškodným komenzálem na sliznicích. Mohou být podmíněně patogenní a na onemocnění se podílet při oslabení hostitele.
Prakticky všechny kočky hostí několik druhů mykoplasmat v hltanu a hrtanu, 30 % zdravých koček má mykoplasmata přítomná i v průdušnici a 20 % na oční spojivce. U koček se zánětem horních cest dýchacích je procento nosičů vyšší. U koček se zánětem spojivek jsou mykoplasmata přítomná na spojivce v téměř 100 % případů.
Kromě sliznic horních cest dýchacích jsou mykoplasmata běžně přítomná také na sliznicích urogenitální soustavy, tam ale u koček nepůsobí žádná onemocnění.
Nejpatogennějším mykoplasmatem kočičích sliznic je M. felis. Druhů mykoplasmat existuje ale velké množství a vyskytují se i společně. Další druhy jsou například M. gateae, M. feliminutum, M. cynos a ureaplasmata, U. felinum a U. cati, kteří žijí na sliznicích močopohlavní soustavy.
Ve vnějším prostředí jsou velmi křehké a ničí je všechny běžné dezinfekční přípravky.
Jediným zcela odlišným a nebezpečným druhem mykoplasmat u koček je Mycoplasma haemofelis, původce infekční anémie. Ta je nad rámec tohoto článku.
Klinické příznaky mykoplasmózy koček
Kočka bývá hostitelem mnoha druhů mykoplasmat, aniž by jí to způsobovalo jakékoliv potíže. Vypuknutí nemoci vyžaduje stresovou situaci jako držení přílišného množství koček na omezeném prostoru nebo nehygienické podmínky chovu. V tom případě se mykolasmy mohou šířit z jedné kočky na druhou a výsledkem je obvykle nakažlivý zánět spojivek. Oko slzí, spojivky jsou zarudlé, prosáklé a kočka oko přivírá. Vodnatý výtok se mění v hlenovitý lepkavý, někdy nemoc doprovází mírná vodnatá rýma.
Obvykle není postižena rohovka. Častěji k tvorbě rohovkových erozí a vředů dochází při souběžné infekci herpesvirem.
Při onemocnění herpesvirózou, kalicivirózou, chřipkou nebo chlamydiózou působí mykoplasmóza koček s oblibou jako sekundární bakteriální infekce, společně s bordetelami a pasteurelami.
U silně oslabených zvířat, či u malých koťat mohou mykoplasmata způsobit zápal plic. Nemocné kočky kašlou, zrychleně dýchají, jsou apatické a nechtějí moc žrát. Nemusí mít horečku ani rýmu. Mykoplasmata mohou být u oslabených zvířat také příčinou zánětů kloubů nebo mozkových blan.
Diagnostika
Diagnostika není úplně jednoduchá, příznaky se překrývají s jinými patogeny dýchacích cest nebo s jinými příčinami zánětu spojivek. Nejnápadnější je fakt, že stav zvířete se nezlepšuje po podání penicilínových antibiotik, ty totiž na mykoplasmózu nefungují.
Původce je možné prokázat ve výtěrech kultivací. Mykoplasmata jsou ale velmi citlivé mikroorganismy, vyžadují transportní půdu a obložené ledem co nejrychlejší transport do laboratoře. Na dobu delší než 24 hodin už potřebují uchovávání v suchém ledu. Mohou proto snadno uhynout ještě před doručením a v laboratoři pak nic nevyroste a výsledek kultivace je falešně negativní. Proto je jednodušší prokazovat jejich DNA metodou PCR. Ovšem vždy je potřeba mít na paměti, že i zdravé zvíře může být hostitelem mykoplasmat a že mykoplasmata nemusí být a málokdy bývají primární patogen.
Léčba mykoplasmózy koček
I neléčené kočky s mykoplasmovým zánětem spojivek se během 2–6 týdnů samovolně uzdraví. Kočka může zůstat trvalým nositelem bakterií a u některých se mohou záněty vracet.
I navzdory léčbě mykoplasmata dokáží přetrvávat na sliznicích takhle dlouho. V laboratoři proti mykolasmatům působí tetracyklínová antibiotika a fluorochinolony. Ke skutečné likvidaci mykoplasmat na sliznicích je ale potřeba podávat je tři týdny. Navíc u koček s onemocněním horních cest dýchacích nemusí podání antibiotik zásadně zlepšovat jejich zdravotní stav, jen snižuje počet mykoplasmat nalezených ve výtěrech.
Tetracyklíny ani fluorochinolony nejsou vhodné pro koťata, která jsou častými pacienty s rýmou a zánětem spojivek. Těm se dávají makrolidy a linkosamidy. Některé druhy mykoplasmat jsou vůči makrolidům rezistentní.
Při zánětech spojivek se kromě celkové léčby přidávají také oční kapky nebo lépe oční masti, které by neměly obsahovat kortikoidy.
Prevence mykoplasmózy
Proti mykoplasmóze se kočky nedají očkovat. Pokud je kočka zdravá, dobře živená, nedostává se do styku s velkým množstvím jiných koček a žije v čistém prostředí, případná mykoplasmóza koček u ní bude probíhat jako mírná nemoc.
Proti herpesviróze, kaliciviróze nebo chlamydióze navíc kočky očkovat lze a mykoplasmóza koček využívá oslabení sliznic při těchto onemocněních.
