Ketóza, také zvaná toxémie březích bahnic, je závažné onemocnění vysokobřezích bahnic, může postihnout ale i kozy. Nejedná se o infekční onemocnění, ale o stav metabolického rozvratu způsobený nedostatkem energie v organismu zvířete, na který kladou zvýšené požadavky potřeby rostoucích plodů. Ve špatně ošetřovaných stádech se proto může vyskytovat i u více kusů najednou.
Rozvinutá ketóza má špatnou prognózu a většina postižených zvířat i přes veškerou léčbu hyne. Na druhou stranu preventivní opatření, správné ošetřování a krmení bahnic dokáže toxémii spolehlivě předcházet.
Nejčastější příčinou ketózy je špatně sestavená krmná dávka v posledních týdnech březosti.
Princip nemoci
Buňky každého zvířete potřebují ke své funkci hroznový cukr, glukózu. U přežvýkavců potřebná glukóza vzniká v játrech z těkavých mastných kyselin, které vznikají v bachoru fermentací přijatého krmiva. Množství glukózy, která je k dispozici, tedy záleží na stravitelné energii v krmné dávce.
Pokud energie z krmiva nestačí, zvíře hladoví. V nouzi uvolňuje své tukové zásoby a rozkládá je, aby získalo další energii. Ne všechny buňky však dokáží zpracovávat tuky a protože distribuce tuků z tukové tkáně do ostatních tkání probíhá přes játra, tento důležitý orgán větší množství uvolněného tuku velice zatěžuje. Jakmile se během hladovění vyčerpají zásoby glykogenu v játrech, ta začínají z uvolněného tuku navíc tvořit tzv. ketolátky, které jsou dalším zdrojem energie pro některé tkáně. Jejich zvýšená koncentrace je přímým důsledkem hladovění organismu a právě označení tohoto stavu, ketóza, dalo nemoci její jméno.
Rizikové faktory
Ketóza ovcí a koz je nemocí březích zvířat, objevuje se v posledních čtyřech týdnech březosti, kdy plody velmi rychle rostou a každý potřebuje 30–40 g glukózy denně. K plodům směřuje krevní glukóza přednostně. Březí děloha navíc zabírá značnou část břišní dutiny, takže zvíře není schopné přijmout velký objem krmiva.
Málo energie v krmné dávce
Nemoc častěji postihuje bahnice, které nosí více plodů, dvojčata nebo trojčata, proto je nazývána též jako „twin lamb disease“, nemoc matek dvojčat. Březí bahnice totiž potřebuje o 180 % víc energie v krmné dávce, pokud čeká dvojčata, ve srovnání s tou, která čeká jedináčka. Pokud je březí s trojčaty, je to o 240 % více.
V takovém případě může být příčinou ketózy nedostatečné krmení, objemná krmiva nízké kvality a málo jadrných krmiv. Krmná dávka vysokobřezích ovcí, zvláště těch, co budou mít více jehňat, musí být o mnoho koncentrovanější než krmná dávka jiných kategorií ovcí.
Hladovění
Nebezpečné jsou také situace, kdy ovce nežerou: Silně nepříznivé počasí, manipulace se stádem, změna ustájení, převoz. Toto krátkodobé hladovění však ketózu spustí většinou jen v případě, že krmná dávka už v počátku není zcela ideální.
Nebezpečným vyvolávajícím faktorem ketózy je u bahnic také nedostatek vody. Vadí i nedostatek krátkodobý, například při zamrznutí napáječek. Vysokobřezí ovce nemůže vypít příliš vody najednou – po napojení, dřív než voda zase zamrzne – a žízeň u ní snižuje příjem krmiva.
Špatná kondice, příliš hubené nebo příliš tlusté bahnice
Vznik ketózy kromě bahnic s více plody hrozí i zvířatům hubeným, s BCS pod 2. To jsou zvířata, se kterých doslova lezou kosti.
Dále jsou v rizikové skupině také bahnice nebo kozy, které jsou naopak ve velmi dobré výživném stavu, s BCS nad 4. To jsou tlustá zvířata, u kterých je trup obalený vrstvou tuku, trnové ani příčné výběžky na páteři nejsou hmatné a průběh páteře může být dokonce patrný jako žlábek v tukové vrstvě. Takové tlusté zvíře může mít méně chuti k žrádlu a má vyšší energetické nároky na tělesnou záchovu. Snadno se tak dostane do negativní energetické bilance, kdy potřebuje víc energie než dostává z krmiva. Játra na to reagují pokynem k uvolnění tukových zásob – těch je ale tolik, že náhle uvolněné obrovské množství tuku může játra zcela zahltit, způsobit jejich ztukovatění, lipidózu, a nemocná játra nejsou schopná tvořit glukózu potřebnou k fungování těla, takže zvíře se propadne do ketózy.
Predisponovaným plemenem k ukládání tuku je merinová ovce.
Sekundární ketóza
Sekundární ketóza vzniká na podkladě jakékoliv jiné nemoci: Kvůli začervení, hnilobě paznehtů, zápalu plic. Nemocná ovce buď nežere, nežere dost nebo má problém dostat se ke krmivu. To u ní opět způsobí hladovění, které vede ke ketóze.
Příznaky
Ketóza se obvykle objevuje tři týdny až týden před porodem. Nemoc vzniklá před sto čtyřicátým dnem březosti je spojená s těžkým průběhem. První klinické příznaky jsou nenápadné, nemocné zvíře má menší zájem o krmivo, nežene se ke šrotu, může stát v blízkosti jeslí nebo žlabu, ale nežere. Přidává se neklid, zmatenost, ovce se vzdaluje od stáda, může bečet, obvyklé jsou také svalové záškuby či skřípání zubů. Záškuby svalů jsou dobře patrné na uších a v okolí tlamy. Časté je oslepnutí zvířete nebo tlačení hlavou do rohu kotce.
Tyto příznaky se během několika dnů zhoršují, zvíře se motá a potácí, pak se neudrží na nohou už vůbec a uléhá. Svalové třesy mohou přejít až v křeče. Průběh nemoci je akutní a ke smrti dochází za 5–10 dní po objevení se prvních příznaků choroby.
Nemocné ovce bývají obvykle hubenější, mají menší vemínka a větší břicha než březí bahnice zdravé.
Dojde-li ke zmetání či k porodu, zdravotní stav se obvykle rychle zlepší. Většinou jsou ale postižené ovce příliš slabé k vypuzení plodů. Ketóza plody zabíjí, k potratu ale dojde málokdy a rozkládající se mrtvé plody uvnitř bahnice způsobují otravu krve. Prognóza nemoci je špatná, i při veškeré péči a zahájení léčby hned v počátku onemocnění uhyne 70 % nemocných bahnic. Jakmile již zvíře pouze leží, je vyléčení prakticky vyloučené. Bez léčby může úmrtnost dosáhnout až 90 %.
Bahnice, která překonala ketózu, většinou nemá mléko ani pro odchov jediného jehněte.
Diagnóza
Na ketózu je nutné myslet vždy, když se u vysokobřezího zvířete objeví příznaky postižení mozku nebo ulehnutí. Průkaz ketolátek v moči pomocí diagnostického papírku podporuje diagnózu a tento test je dokonce citlivější než stanovení ketolátek v krevním séru. V krvi je často snížená hladina glukózy, ovšem nemusí to být pravidlem. Ovce, u které už došlo k úhynu plodů, může mít krevní cukr i zvýšený.
Při pitvě uhynulých bahnic jsou nalézána tukově degenerovaná játra, která jsou zvětšená, bledá a křehká. V děloze se nacházejí vyvinuté plody, které často už jeví známky rozkladu a smrti, která předcházela smrt matky.
Klinické příznaky podobné či téměř identické s ketózou může způsobit také hypokalcémie, často se navíc tyto dvě choroby vyskytují současně. Dále se takto může projevovat akutní acidóza bachoru, blížící se potrat z jakýchkoliv příčin a nemoci nervového systému, jak infekční, jako je listerióza, sarkocystóza nebo vrtohlavost, tak neinfekční, jako je polioencefalomalacie nebo otrava mědí. Motání a potácení se u jednotlivých ovcí může způsobovat též zánět středního ucha.
Léčba
Léčba nemocných ovcí je často bezvýsledná. Šance jsou větší, pokud se zvíře může stále pohybovat. Spočívá v podávání lákavého, vysoce stravitelného a na energii bohatého krmiva a podávání glukózy a rehydratačních roztoků, buď orálně, nebo do žíly jako kapačka.
Užitečné je podávání propylenglykolu nebo propionátů, které po strávení v bachoru slouží jako stavební kámen pro tvorbu glukózy, aniž by hrozil vznik bachorové acidózy. Samozřejmostí je použití preparátů, které podporují bachorové trávení (Rumin, Uni-ruminal). Dále se přidávají vitamíny skupiny B a něco na ochranu jater, nejčastěji ostropestřec. Chuť k jídlu a šance na přežití zvyšují také protizánětlivé léky. Kortikoidy zvyšují koncentraci krevního cukru, ale mohou vyvolat potrat či předčasný porod. To je však v některých případech i žádoucí. Odstranění plodů, buď vyvoláním porodu nebo císařským řezem, totiž může zlepšit vyhlídky na přežití aspoň u matky.
U již ležících zvířat je však nejmilosrdnější jejich utracení, protože vyhlídky na uzdravení jsou mizivé.
Prevence
Protože klinická ketóza většinou vede ke ztrátě bahnice či bahnic, základem je prevence nemoci.
Podstatou prevence je dobrý management stáda. V ideálním případě by měly být připuštěné bahnice při zjišťování březosti ultrazvukem roztříděné do několika skupin podle počtu plodů, výživného stavu a stáří konkrétní bahnice. Dospělé bahnice s jedním plodem tvoří jednu skupinu, zapuštěné jehničky, hubené bahnice čekající jedno mládě a bahnice s dvojčaty druhou skupinu, u plodných plemen se dá vytvořit i třetí skupina bahnic s trojčaty a hubených bahnic s dvojčaty.
Každá z těchto skupin je krmená odděleně, odlišně sestavenou krmnou dávkou. Bahnice s jedním plodem je potřeba krmit tak, aby nezatlousty, naopak bahnice s více plody potřebují v posledním měsíci březosti energeticky bohatou stravu. Během celé březosti by všechny bahnice měly být držené v optimální kondici (BCS 3).
Ve větších chovech bývá problémem spíš vyhublost zvířat, v malých hobby chovech naopak jejich ztloustnutí.
Samozřejmostí ve všech stádech by měla být pravidelná péče o paznehty a pravidelné odčervování! Ostříhané bahnice mají větší chuť k jídlu a menší spotřebu energie. Nutností jsou kvalitní krmiva a dobře sestavená krmná dávka, v posledních šesti týdnech březosti se ovcím s více plody obvykle přidávají i jadrná krmiva. V posledních dvou až třech týdnech březosti lze přidávat do krmení glukózu či dát ovcím k dispozici melasový liz. Preparáty s propylenglykolem se rovněž dají podávat i preventivně. Trvalý přístup k čisté napájecí vodě je nezbytný.
U větších stád se březím bahnicím odebírá krev na stanovení minerálního profilu a často se stanovují také ketolátky v séru. Jejich zvýšení nad 0,7 mmol/l je známkou hladovění a subklinické ketózy. Okamžitá reakce chovatele může zabránit objevení se klinických případů.
