Fasciolóza

Fasciolóza je nakažlivá nemoc přežvýkavců, především skotu a ovcí, ale také koz, lam a spárkaté zvěře. Je způsobena parazitem motolicí jaterní. Fasciolóza je nejvýznamnější jaterní motoličnatostí a pokud se hovoří o motoličnatosti přežvýkavců, velmi často se myslí právě fasciolóza. Jiné druhy motolic přežvýkavců totiž buď nejsou tak časté, nebo nejsou tak patogenní.

Je to pastevní nákaza, zárodky motolic se nachází na vegetaci v blízkosti vodních toků, rybníků, kanálů a příkopů, v mokřadech a všude tam, kde se aspoň část roku vyskytuje stojatá voda. Zvířata se nakazí spásáním takového porostu.

U skotu se nejčastěji fasciolóza projevuje jen nenápadnou ztrátou užitkovosti, sníženými přírůstky a mléčností, sníženým obsahem mléčných složek. Pro malé přežvýkavce je jaterní motoličnatost mnohem nebezpečnější, je příčinou chronického chřadnutí a hubnutí a zvláště u ovcí může probíhat také akutně s náhlými úhyny. U vysoké zvěře může být příčinou zaostávání ve vývoji a úhynů v předjaří na celkové vysílení.

Fasciolózou se může nakazit i člověk. I on se nakazí konzumací čerstvých rostlin rostoucích u vody, nejčastěji to bývá salát z potočnice lékařské.

Původce fasciolózy

Fasciolózu způsobuje parazitický plochý červ, motolice zvaná Fasciola hepatica, česky motolice jaterní. Dospělá motolice je plochý, šedohnědý, 2,5–3,5 cm dlouhý živočich, široký asi 1 cm. Tvarem se podobá listu. Přední část je kuželovitá a odstupuje od zbytku těla. Tělo je kryté ostnitým tegumentem, specializovanou pokožkou, která parazita chrání před imunitním systémem hostitele.

Vnitřní orgány jsou jednoduché. Motolice nemá žádné smyslové orgány ani plíce, jen rozvětvené, slepě končící střevo, jehož ústní a zároveň vylučovací otvor je vybaven ústní přísavkou. Kromě ústní přísavky je na břišní straně motolice ještě jedna, břišní přísavka. Nejdůležitějším orgánem motolice jaterní je orgán pohlavní. Je hermafrodit a každá dospělá motolice denně klade několik tisíc vajíček.

Dospělé motolice jaterní obývají žlučovody svých definitivních hostitelů a živí se krví. Délka jejich života je různá. Skot je proti infekci částečně imunní a motolice se obvykle nedožívají vyššího věku než jeden rok, u ovcí ale mohou přetrvávat do konce života zvířete.

Životní cyklus

Životní cyklus motolice jaterní je složitý. Kromě definitivního hostitele, kterým jsou nejčastěji přežvýkavci, ale i kůň, prase, zajícovití nebo lidé, potřebuje nutně i mezihostitele, kterým je v našich podmínkách drobný plž bahnatka malá, Galba truncatula.

Mezihostitel

Bahnatka malá je opravdu malá. Její ulita je maximálně 1 cm dlouhá, kuželovitá s několika závity a má světle hnědou až rohovou barvu. Je to zcela běžný druh plže, ale ve své podstatě je to plž vodní, potřebuje aspoň trochu vody a také řasy, kterými se živí. Jejím životním prostředí je rozhraní vody a souše. Miluje břehy stojatých vod a pomalu tekoucích vodních toků, mokřady, odvodňovací příkopy nebo naopak zavlažovací kanály, prameniště, tůně a vůbec všechna místa, kde se drží voda, třeba i okolí netěsnících napaječek, kde se tvoří louže.

Jak se motolice dostane do bahnatky

Motolice klade vajíčka ve žlučovodech, vajíčka odchází do vnějšího prostředí trusem zvířat. Vajíčka motolic jsou asi dvakrát větší než vajíčka oblých červů, ale pořád jsou pouhým okem neviditelná. Uvnitř se vyvíjí obrvená larva, vývoj je závislý na teplotě vnějšího prostředí. Optimální teplota je 22–26 °C a v tom případě to trvá asi deset dní, s klesající teplotou se vývoj zpomaluje a při teplotách pod deset stupňů se úplně zastaví. Teploty vyšší než 30 °C a vyschnutí vajíčkům škodí, stejně tak jako delší dobu trvající mráz. Během mírné zimy dokáží ve vnějším prostředí přežít až do jara.

K vylíhnutí potřebují být ve vodě. Pak se ze zralého vajíčka může larva uvolnit. Říká se jí miracidium, dokáže aktivně plavat a jeho jediným úkole je najít bahnatku. Má na to jen málo času, v teple jen asi tři hodiny, při  teplotách kolem deseti stupňů asi den. Pokud se miracidiu podaří mezihostitele najít, zavrtá se do jeho nohy a vcestuje do hepatopankreasu, šnečí obdoby jater.

Sporocysty, redie a cerkarie

Uvnitř bahnatky se miracidium přeměňuje na sporocystu, tenkostěnný váček, ve kterém se vyvíjejí další stadia parazita, redie. Redie jsou drobní červi, prokousávají se orgány plže a uvnitř každé redie se vyvine několik dceřinných redií, které dají vzniknout cerkariím.

Cerkarie už se podobají dospělcům, mají ploché tělo, rozvětvené střevo a dvě přísavky, nemají ale ještě vyvinuté pohlavní orgány a mají ocásek, takže připomínají pulce. Zralé cerkarie opouštějí těla redií, ve kterých vznikly a pronikají z těla bahnatky ven. K plavání jim stačí jen vodní film. Hledají pevné předměty, na které se uchytí a vyloučí okolo sebe pevné pouzdro. Tím se z nich stávají metacerkarie.

Jediné miracidium se rozmnoží v několik set cerkarií. K pokračování životního cyklu v bahnatce musí být teploty vyšší než 10 °C a vývoj trvá minimálně 5 týdnů. Cerkarie se z plže uvolňují při teplotách 10–25 °C a to ne najednou, ale postupně, ve vlnách. Redie parazitující uvnitř bahnatek šneka vykastrují, ale život jim nezkracují. Živočich se stává továrnou na motolice.

Metacerkarie

Metacerkarie jsou zapouzřená infekční stadia parazita. Obvykle se přichytí na spodní stranu listů ponořených ve vodě nebo kousek nad hladinou.

Nemají rády úplné vyschnutí a mráz, jinak jsou ale nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí dokáží výborně odolávat. Při dvaceti stupních zůstávají živé asi dva měsíce, v chladu se jejich přežívání významně prodlužuje. Velice rychle, do 24 hodin, je ničí teploty pod –19 °C nebo naopak nad 43 °C.

V konzervovaném krmivu ale nevydrží, prostředí siláže je ničí za dva až tři týdny a v dobře usušeném vyzrálém seně taky už nejsou. V seně špatně usušeném ale mohou přetrvávat až půl roku.

K dalšímu pokračování vývoje musí počkat, až je sežere definitivní hostitel.

Mladé motolice a dospívání

Jakmile se metacerkarie dostanou do dvanáctníku býložravce, z obalu se uvolní už mladé motolice. Jsou malinkaté, jen asi 0,1 mm velké, provrtají se ze střeva do břišní dutiny a najdou játra. Jaterní tkáň se stává jejich domovem na dalších asi pět týdnů. Prokousávají se játry a rostou. Když mají asi 1 cm, konečně se usazují ve žlučovodech a tam dorůstají do konečné velikosti a dospívají. Vajíčka začnu motolice klást 10–12 týdnů po infekci definitivního hostitele a celý životní cyklus trvá minimálně 17–18 týdnů.

Projevy fasciolózy

Jaterní motoličnatost může zvíře poškozovat hned několika způsoby. Dospělé motolice ve žlučovodech jsou původci chronické fasciolózy.

Zvláště zhoubná je fasciolóza akutní. Tu způsobují už nezralé motoličky cestující játry a zvířata hynou na selhání jater. Přechod mezi oběma formami se nazývá subakutní fasciolóza.

Průběh jaterní motoličnatosti se však liší u jednotlivých druhů zvířat.

Fasciolóza skotu

Skot je proti motoličnatosti poměrně odolný. Fasciolóza u něj probíhá ve své chronické formě jako vleklé onemocnění, které se na úrovni stáda navenek nápadně neprojevuje, infekce bývá subklinická.

Skotu škodí především dospělé motolice ve žlučovodech. Živí se krví, každá motolice spotřebuje až 0,2 ml krve každý den. Navíc jejich ostny pokrytá pokožka při pohybu dráždí stěny žlučovodů, ty silně zesilují, vazivovatí, jizvení přechází i na okolní jaterní tkáň a žlučovody mohou i kalcifikovat.

Míra škodlivosti závisí na počtu parazitů.

• Méně než 10 motolic zvířeti prakticky neškodí.
• 10–40 motolic už může snižovat užitkovost, záleží na úrovni výživy, stáří a  zamoření jinými parazity
• Více než 40 motolic v játrech skotu způsobuje subklinickou infekci a snížení užitkovosti
• Více než 200 motolic způsobuje zjevnou chronickou fasciolózu

Snížení užitkovosti při fasciolóze skotu je především snížení přírůstků, snížením mléčnosti. V mléce také klesá sušina, hlavně obsah bílkovin. Motoličnatost ve své subklinické formě představuje hlavně ekonomické ztráty. Projevuje se především v zimě ve spojitosti s méně výživnou zimní krmnou dávkou, nebo se vzájemně ve svém působení doplňuje s ostertagiózou nebo střevní červivostí. Snížení přírůstků může být sotva znatelné, ale při masivnějším infekcích může činit až 40 %. Změny na játrech jsou důvodem ke konfiskaci na jatkách.

Fasciolóza snižuje obranyschopnost zvířat, predisponuje skot k propuknutí salmonelózy a u hubených kusů také ke všem metabolickým poruchám spojených se špatným výživným stavem.

Chronická fasciolóza skotu

Chronická fasciolóza při infekci větším počtem cizopasníků se navenek projevuje postupným hubnutím a prohlubujícím se snižováním mléčné produkce matek/dojnic. Dojivost klesá až o 25 %. Chuť bývá snížená, špatná tělesná kondice narušuje říjový cyklus a snižuje se i hmotnost narozených telat. Srst bývá matná a suchá.

K pokročilé nemoci se přidává chudokrevnost a z ní vyplývající slabost a bledé sliznice. Jen u některých zvířat ale ztráty krve a krevních bílkovin dosáhnou takové míry, že se objeví chladné otoky v mezisaničí nebo v laloku („bottlejaw“). Jen velice zřídka dojde k ucpání žlučovodů, žloutence a narušení celkového zdravotního stavu.

Pokud se projeví viditelné příznaky fasciolózy, postihují jen asi deset až dvacet procent zvířat ve stádě, ta, která jsou hostiteli největšího počtu motolic. Vnímavější k nemoci jsou telata.

Skot si proti motolicím v průběhu infekce vytváří imunitu, která nastupuje pět až šest měsíců po infekci. Imunita je jen částečná, ale díky ní dochází ke zkrácení doby života motolic, k omezení jejich počtu a určité ochraně před opakovanou nákazou.