Vápenka

Vápenka, též prašivina běháků nebo prostě svrab je onemocnění neopeřených částí těla ptáků, při kterém se postižená místa pokrývají bílými maltovitými povlaky.

U hrabavé drůbeže a kanárů postihuje vápenka především běháky, které jsou pak nevzhledné, zhrublé, s odstávajícími rohovými šupinami. U papoušků, především u andulek, vápenka způsobuje zhrubnutí kůže v okolí zobáku a očních víček, později i deformaci ozobí a zobáku.

Je to časté onemocnění jak andulek, tak drůbeže a kanárů, hlavně v zanedbaných chovech a v chovech vedených nepoučenými lidmi či lidmi, kteří vápenku považují za nemoc nezasluhující si pozornost a léčbu.

Příčina vápenky

Původcem vápenky jsou mikroskopičtí parazitičtí roztoči. Existuje několik příbuzných druhů těchto cizopasníků, kteří jsou si dosti podobní.

Mají okrouhlé tělo s velmi krátkými končetinami a polokulovitým chobotkem. Nožky samiček jsou zakončené drápky, samečkové mají na všech končetinách přísavné terčíky. Roztoči žijí celý život na hostiteli.

Samičky jsou živorodé, kladou plně vyvinutou šestinohou larvu, která se mění přes dvě stadia nymfy v dospělého parazita. Celý cyklus trvá 20–26 dní.

Lupovka kuří

Vápenku hrabavé drůbeže způsobuje druh lupovka kuří, latinsky Knemidocoptes mutans. Latinské pojmenování cizopasníka dává jméno i odbornému názvu pro vápenku, knemidokoptóza. Lupovky se zavrtávají do rohových vrstev kůže na běhácích ptáků.

Vápenka způsobená lupovkou kuří postihuje kura, krůty a divoce žijící pernatou zvěř. Onemocnět mohou také sovy. Samičky mají asi 0,5 mm v průměru, samečkové jsou o polovinu menší a mají tělo kryté štítkem s výraznou kroužkovitou kresbou.

Knemidocoptes pilae

Knemidocoptes pilae je jiný druh lupovky. Je to parazit papoušků, vůbec nejčastějším hostitelem je andulka. Vápenku ale může dostat také korela a další australští papoušci, jako je alexandr, princeska, neoféma modrohlavá, kakariki nebo kakaduové. Mimo to byla vápenka zjištěna také u ary zelenokřídlého a amazoňana.

Samičky této lupovky jsou menší než lupovka kuří a kresba na štítku je doplněná drobnými tečkami.

Procnemidocoptes janssensi je další druh lupovky papoušků, původce vápenky agapornisů.

Knemidocoptes jamaicensis

Knemidocoptes jamaicensis je lupovka, která napadá běháky pěvců, u ptáků chovaných ze záliby především u kanárů, amadin Gouldové a loskutáků. Vyskytuje se u značného počtu divoce žijících ptáků, mimo jiné i u pěnkavy obecné. Podobným druhem, který rovněž cizopasí na pěvcích, je Knemidocoptes intermedius.

Přenos vápenky

Vápenka se šíří přímým kontaktem mezi ptáky, sdílením bidel a hřadů a u papoušků asi i krmením mláďat. Nemoc může delší dobu probíhat skrytě a propuknout při stresu a oslabení ptáků.

Příznaky vápenky u drůbeže

Roztoči si v pokožce pod rohovými šupinami hloubí klikaté chodbičky a živí se kůží a vytékající kožní lymfou. Larvy vylézají na povrch a tvoří si vlastní, mělčí chodbičky, ve kterých dospívají. Oplozená samička si pak buď prohloubí existující chodbičku nebo si vytvoří novou, definitivní.

Přítomnost parazitů, zvláště jejich sliny a výkaly, hostitele silně dráždí a  působuje odloučení rohových šupin a výtok, který na vzduchu tuhne v bílou nebo nažloutlou hmotu. Běháky zesilují, pokrývají se vrstvami strupů a může dojít k deformacím drápů nebo celých prstů. Kožní změny ale nastupují pomalu, nemoc probíhá chronicky. Nejprve dojde k postižení prstů a až pak se změny šíří směrem nahoru. Kvůli plíživému zhoršování si vápenky chovatel často všimne až u starších ptáků.

Vápenka není jen estetický problém. Nemocné drůbeži způsobuje chronické nepohodlí. Může dojít k deformacím nebo dokonce ke ztrátě prstů. Do mezer mezi odstávajícími rohovými šupinami se dostávají nečistoty, hnůj a hlína a běháky jsou predisponované k druhotné bakteriální infekci, jako je stafylokokóza. Silně postižené slepice kulhají, hubnou, klesá také snáška a za několik měsíců může dojít dokonce k úhynu vysílením. Občas se vápenka objeví i na hřebínku, lalocích a na obličeji.