Atopická dermatitida psů

Atopická dermatitida psů je alergické kožní onemocnění, charakterizované vleklým nebo opakujícím se svědivým zánětem kůže. Tradičně je atopická dermatitida definovaná jako kožní projev alergie vyvolané vzdušnými alergeny. Sklon k atopické dermatitidě, atopie, je přitom vrozený a dědičný.

Psi trpící atopickou dermatitidou také častěji trpí bakteriálními a kvasinkovými záněty kůže. Dalším možným projevem atopické dermatitidy jsou opakované záněty zvukovodu, které se objevují samostatně nebo společně s kožními projevy nemoci.

Co je atopická dermatitida

Atopická dermatitida psů, CAD, je chronické kožní onemocnění, historicky definované jako hypersenzitivita I. typu, alergie na aeroalergeny projevující se svědivým zánětem kůže.

Nejnovější definice atopické dermatitidy psů je už poněkud košatější: Atopická dermatitida je kožní onemocnění doprovázené zánětem a svěděním, vzniklé na podkladě dědičné predispozice, s charakteristickým rozložením kožních změn na těle psa a obvykle spojené s alergií na vzdušné alergeny.

To „obvyklé spojení“ znamená, ne vždy. Jsou totiž i zvířata, která trpí zánětem kůže nerozeznatelným od atopické dermatitidy, ale v jejich krvi se neprokázaly alergické protilátky IgE proti žádnému známému alergenu.

Vznik atopické dermatitidy psů

Není zcela jasné, co způsobí, že některý pes má atopickou dermatitidu a jiný nikoliv. Je tam genetická predispozice, ale složitá, polygenní. Jen samotná tendence tvořit ve velkém protilátky IgE nestačí. Pokusy použít vědomosti o dědičnosti nemoci u lidí i na psy se nesetkaly s velkým úspěchem. Vypadá to dokonce, že přesné genotypy psů trpících atopickou dermatitidou se totiž liší u jednotlivých plemen a jsou různé i na různých kontinentech.

Kůže nemocného psa se od kůže zdravého psa liší redukcí lipidové kožní bariéry, zvýšeným odpařováním vody a převažováním prozánětlivé odpovědi.

Atopie, tzn. sklon ke vzniku alergických reakcí, se u psa projevuje vůbec nejčastěji právě jako atopická dermatitida. Alergeny, které spouští atopickou dermatitidu, jsou především látky obsažené ve vzduchu a do těla se dostávají především přímo skrz kůži. Alergeny vdechnuté se na vzniku alergické reakce a rozvoji atopické dermatitidy téměř nepodílejí.

Zvláštní vliv na to, jestli se u geneticky predisponovaného jedince objeví atopická dermatitida nebo ne, mají první týdny a měsíce života. Štěňata narozená během pylové sezony jsou ve větším riziku než ta, která se s alergeny setkala až později v životě. Štěňata, jejichž matka během březosti a  kojení žrala pouze komerčně vyráběné granule, měla během studie dvakrát větší šanci, že se u nich objeví atopická dermatitida, než štěňata matek, která dostávala i domácí stravu.

I další faktory prostředí a podmínek chovu ovlivňují rozvoj nemoci. V nižším riziku jsou psi z vesnice, psi žijící na zahradě s procházkami v lese a psi, kteří žijí v domácnosti s dalšími zvířaty.

Plemenná predispozice

Dědičnost má na vznik atopické dermatitidy zásadní vliv a z toho vyplývá také výrazná plemenná predispozice. Predisponovaná plemena se však v jednotlivých geografických oblastech liší a v rámci plemene vznikají také určité linie, které mají větší či menší sklon k atopii.

Plemena se sklonem k atopické dermatitidě

Nejčastější vzdušné alergeny, které spouští atopickou dermatitidu psů

Nejčastěji jsou psi alergičtí na prach, přesněji řečeno na domácí roztoče, především druh Dermatophagoides farinae. Protože více než 80 % alergických psů je alergických právě na roztoče z domácího prachu, nemoc bývá většinou přítomná celoročně.

Sezónní výskyt atopické dermatitidy je spojený s alergií na pyly. Nejvíce dráždí pyl břízy, trav a ambrozie, ale alergie může vyvolat i pyl pelyňku, jitrocele nebo merlíku a dalších plevelů.

Alergenem však může být téměř cokoliv, včetně částeček kůže koček, lidí nebo myší.