Chabertióza je střevní nemoc ovcí, koz, skotu, lam a spárkaté zvěře způsobená parazitickým červem žijícím v tlustém střevě. V Česku je významným cizopasníkem zvěře. U domácích přežvýkavců málokdy způsobuje nemoc sama o sobě, většinou je součástí smíšené infekce mnoha druhy červů a jedním z původců parazitární gastroenteritidy.
Původce
Původcem chabertiózy je zubovka ovčí, Chabertia ovina. Je to hlístice, oblý silný červ 1,5–2 cm dlouhý a nápadně uťatým předním koncem. Tupé tlusté zakončení je dáno velmi velkou ústní kapsulou ve tvaru zvonu nebo poháru. Okraje kapsuly jsou opatřeny dvojitým límcem chitinových ostnů. Navzdory českému názvu nemají chabertie žádné zuby. Červi mají bílou barvu.
Dospívající a dospělí červi žijí volně v tlustém střevě a živí se sliznicí. Tu nasávají do své ústní kapsuly a vzniklý špuntík ukousnou, takže vzniká docela velká krvácející rána. 300 a více červů způsobují už svému hostiteli viditelné potíže.
Životní cyklus chabertií
Zubovky jsou odděleného pohlaví. Vývoj je přímý. Mezihostitel není potřeba.
Samičky patří mezi velmi plodné parazity, jedna může denně naklást až 10 tisíc vajíček. Ta odchází do vnějšího prostředí s trusem a v příznivých podmínkách se hned další den líhnou volně žijící larvy, které na pastvině během týdne dorůstají v infekční larvu L3. Vývoj může probíhat, i když pomaleji, už při teplotách kolem pěti stupňů nad nulou.
Infekční larvy jsou ve vnějším prostředí dosti odolné, ničí je vyschnutí a sluneční světlo, pod sněhem ale přežijí i mrazivou zimu. Ve vyšší trávě, kde se drží vlhkost, nebo během vlhčích let mohou larvy žít až 10 měsíců. Cílem larev je nechat se spást dalším hostitelem.
Jakmile se tak stane, larvy se zavrtávají do sliznice tenkého střeva, občasně střeva slepého a tlustého, a vstupují do tzv. histiotropní fáze svého životního cyklu. Asi po týdnu pohybu ve sliznici se svlékají a přeměňují na larvu L4, tyto larvy vylézají ze sliznice ven, migrují do slepého střeva a tam se, asi 25. den po infekci, mění v mladé, pohlavně ještě nedospělé červy. Ti už se stěhují do tlustého střeva a začínají okusovat sliznici. Pohlavně dospívají 6.–7. týden po průniku do hostitele.
Larva L4 se může ve sliznici taky zapouzdřit do klidového stadia a tak přežít celou zimu, vynoří se až v předjaří a cyklus pokračuje až další sezonu.
Hostitelé zubovky ovčí
Chabertia ovina je nevybíravý parazit. Kromě ovcí cizopasí stejně dobře i ve střevě koz, skotu, lam a zvěře, především srnčí, muflonů a kamzíků. Jen velmi zřídka infikuje prase. Přenos z jednoho druhu hostitele na druhý je bezproblémový.
Zubovka ovčí se vyskytuje na celém světě, častější je v mírném pásmu. V Česku se jedná velmi o častého cizopasníka. Nakaženo je téměř 70 % ovcí a je více než dvakrát tak častá jako mnohem proslulejší vlasovka slezová.
Jak se chabertióza projevuje
Parazit je patogenní pro malé přežvýkavce, pro skot už méně. Není to jediný střevní cizopasník a prakticky vždycky se vyskytuje společně s jinými červy ve smíšených infekcích. Výsledkem je parazitární gastroenteritida, celkový projev střevní nebo žaludeční a střevní červivosti. Červi se navzájem podporují ve svém zhoubném působení, protože každý škodí trochu jinak a trochu jinde.
Silné infekce zubovkou ovčí se projevují průjmem, který může obsahovat hlen, krev i živé červy. Nemoc doprovází nechutenství, rychlé hubnutí, chudokrevnost a snížené množství bílkoviny v krvi. To způsobuje nápadné chladné otoky. Otok postihuje hlavně mezisaničí, lalok a spodní část hrudi a břicha.
Nejčastěji se chabertióza objevuje v pozdních letních a podzimních měsících, kdy už se pastvina promoří infekčními larvami a v teple je jejich vývoj velmi rychlý. Onemocní především mladá zvířata, věkem vzniká určitá imunita. Zvířata se mohou i sama vyléčit, ale zůstávají hostiteli malého množství červů, které udržují infekci ve stádě.
Na jaře se může chabertióza objevit také a to u zvířat, ve kterých se probudilo najednou větší množství spících larev.
Odhalení chabertiózy
Jestli jsou zvířata začervená se určuje především rozborem trusu flotační metodou. Vajíčka zubovek jsou tenkostěnná, 90 × 50 μm velká a mají tvar pravidelné elipsy. Uvnitř se nachází větší množství buněk, blastomer. Prakticky se nedají odlišit od jiných podobně velkých vajíček dalších střevních červů. Ve výsledcích koprologického vyšetření se proto často počítají do kolonky nazvané „GIN“, hlístice trávicího traktu.
Spolehlivě se odliší jen při kultivaci trusu a rozlišením vylíhlých larev.
U chabertiózy působí patogenně už nezralá stadia parazita, larvy ve střevní sliznici a hlavně pohlavně nezralí červi, kteří už se živí sliznicí tlustého střeva. Proto nález vajíček během vyšetření nemusí odpovídat skutečnému stavu věci.
Při pitvě je sliznice tlustého střeva ztluštělá, prosáklá a zánětlivě změněná. Červi v místech krmení zanechávají tečkovité krváceniny. Většinou jsou k nalezení i samotní parazité.
Léčba
Léčba samotná je jednoduchá, u zubovky ovčí není problém s rezistencí vůči odčervovacím prostředkům. Problém je v tom, že většina odčervovadel nemá žádný dlouhodobý účinek a okamžitě po odčervení může dojít k reinfekci. Proto celkové řešení začervení ve stádě záleží na na míru vytvořenému programu prevence, který spočívá na pravidelném odčervování ke snížení množství larev na pastvině a případě i rotaci pastvin.
