Cirkoviróza prasat

autor článku MVDr. Tereza Ježková
8 minut k přečtení

Cirkoviróza prasat je široce rozšířené nakažlivé onemocnění prasete domácího. Probíhá v mnoha formách. Nejčastější je forma subklinická, bez zjevných příznaků, jejíž přítomnost v chovu se projeví až zpětně, zlepšením užitkovosti po zahájení vakcinace. Na první pohled viditelné formy jsou tři: Syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu, syndrom dermatitidy a nefropatie prasat a cirkoviróza může být příčinou i poruch reprodukce, jako jsou potraty a mumifikace selat.

Cirkoviry se spolupodílejí také na rozvoji onemocnění plic v komplexu respiračních onemocnění prasat. Navíc mají vliv i na objevení se průjmů. Pravděpodobnost, že cirkoviróza v chovu způsobí ztráty stoupá s počtem chovaných prasnic. Výskyt chřadnutí selat zvyšuje přítomnost parvovirózy a PRRS v chovu.

Celosvětově představuje cirkoviróza prasat nemoc vedoucí ke značným ekonomickým ztrátám. Vzhledem k všeobecnému rozšíření ji nelze vymýtit, trvalá zootechnická opatření a vakcinace ale dokáže tlumit její dopady na chov.

Příčina nemoci

Nemoc způsobuje virus z čeledi Circoviridae, zvaný PCV2 – prasečí cirkovirus typ 2. Cirkoviry patří mezi nejmenší známé viry. Jsou to neobalené viry, mají tvar pravidelného mnohostěnu a obsahují jedno cirkulární vlákno DNA. PCV2 je jen asi 20 nm velký a jeho DNA obsahuje jen 1767-1768 nukleotidů. Genom obsahuje jen čtyři geny: informaci pro syntézu virového obalu, pro tvorbu replikázy pro tvorbu dalších kopií virové DNA a další dva geny kódují proteiny, které způsobují smrt nakažených buněk a které mění vlastnosti jednoho druhu bílých krvinek, lymfocytů.

K vlastnímu množení viry vyžadují, aby se nakažená buňka dělila nebo aby aspoň opravovala svojí DNA. Cílových buněk je mnoho: virus se množí v buňkách výstelky dýchacích cest, střeva i cév, v ledvinách, játrech, slinivce břišní i v hladké svalovině. Kromě toho napadá i bílé krvinky a to jak lymfocyty, tak makrofágy. Bílé krvinky také účinně rozvlékají infekci do celého těla.

Existuje několik odlišných genotypů PCV2. PCV2a je „původním“ typem, který převažoval do začátku 21. století. Šíření mutantního genotypu PCV2b bylo spojeno s objevením se nemoci s těžším průběhem, v současnosti v chovech prasat tento typ převažuje. Zároveň se šíří další, ještě novější kmen, PCV2d.

Ve vnějším prostředí je PCV2 velice odolný. Schopnost infikovat buňky zcela neztrácí ani při pH nižším než 2, inaktivuje ho pH vyšší než 11. Významná je schopnost odolávat vyšším teplotám, 75 °C jej ničí až po 15 minutách.

Virus likvidují běžně dostupné dezinfekční prostředky (oxidační činidla, alkoholová a jodová dezinfekce) a formaldehyd.

Vnímaví živočichové

PCV2 napadá pouze prasata. Experimentálně je možná infekce laboratorní myši. Jiným zvířatům nehrozí žádné nebezpečí a nemoc není přenosná na člověka.

Přenos cirkovirózy prasat

Cirkoviróza se snadno šíří přímým kontaktem mezi prasaty, hlavně jako kapénková infekce. Virus se vylučuje ve slinách, nosními i očními sekrety. Je však přítomen také v moči, trusu, v mlezivu a v mléce a v semeni kanců. Na farmě se přenáší rychle mezi prasaty ve společném kotci, pomaleji do dalších kotců. Mechanicky jej můžou šířit potkani a myši.

Možný je i vertikální přenos, selata se nakazí v děloze přes placentu.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat