Cirkoviróza prasat

Cirkoviróza prasat je široce rozšířené nakažlivé onemocnění prasete domácího. Probíhá v mnoha formách. Nejčastější je forma subklinická, bez zjevných příznaků, jejíž přítomnost v chovu se projeví až zpětně, zlepšením užitkovosti po zahájení vakcinace. Na první pohled viditelné formy jsou tři: Syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu, syndrom dermatitidy a nefropatie prasat a cirkoviróza může být příčinou i poruch reprodukce, jako jsou potraty a mumifikace selat.

Cirkoviry se spolupodílejí také na rozvoji onemocnění plic v komplexu respiračních onemocnění prasat. Navíc mají vliv i na objevení se průjmů. Pravděpodobnost, že cirkoviróza v chovu způsobí ztráty stoupá s počtem chovaných prasnic. Výskyt chřadnutí selat zvyšuje přítomnost parvovirózy a PRRS v chovu.

Celosvětově představuje cirkoviróza prasat nemoc vedoucí ke značným ekonomickým ztrátám. Vzhledem k všeobecnému rozšíření ji nelze vymýtit, trvalá zootechnická opatření a vakcinace ale dokáže tlumit její dopady na chov.

Příčina nemoci

Nemoc způsobuje virus z čeledi Circoviridae, zvaný PCV2 – prasečí cirkovirus typ 2. Cirkoviry patří mezi nejmenší známé viry. Jsou to neobalené viry, mají tvar pravidelného mnohostěnu a obsahují jedno cirkulární vlákno DNA. PCV2 je jen asi 20 nm velký a jeho DNA obsahuje jen 1767-1768 nukleotidů. Genom obsahuje jen čtyři geny: informaci pro syntézu virového obalu, pro tvorbu replikázy pro tvorbu dalších kopií virové DNA a další dva geny kódují proteiny, které způsobují smrt nakažených buněk a které mění vlastnosti jednoho druhu bílých krvinek, lymfocytů.

K vlastnímu množení viry vyžadují, aby se nakažená buňka dělila nebo aby aspoň opravovala svojí DNA. Cílových buněk je mnoho: virus se množí v buňkách výstelky dýchacích cest, střeva i cév, v ledvinách, játrech, slinivce břišní i v hladké svalovině. Kromě toho napadá i bílé krvinky a to jak lymfocyty, tak makrofágy. Bílé krvinky také účinně rozvlékají infekci do celého těla.

Existuje několik odlišných genotypů PCV2. PCV2a je “původním” typem, který převažoval do začátku 21. století. Šíření mutantního genotypu PCV2b bylo spojeno s objevením se nemoci s těžším průběhem, v současnosti v chovech prasat tento typ převažuje. Zároveň se šíří další, ještě novější kmen, PCV2d.

Ve vnějším prostředí je PCV2 velice odolný. Schopnost infikovat buňky zcela neztrácí ani při pH nižším než 2, inaktivuje ho pH vyšší než 11. Významná je schopnost odolávat vyšším teplotám, 75 °C jej ničí až po 15 minutách.

Virus likvidují běžně dostupné dezinfekční prostředky (oxidační činidla, alkoholová a jodová dezinfekce) a formaldehyd.

Vnímaví živočichové

PCV2 napadá pouze prasata. Experimentálně je možná infekce laboratorní myši. Jiným zvířatům nehrozí žádné nebezpečí a nemoc není přenosná na člověka.

Přenos cirkovirózy prasat

Cirkoviróza se snadno šíří přímým kontaktem mezi prasaty, hlavně jako kapénková infekce. Virus se vylučuje ve slinách, nosními i očními sekrety. Je však přítomen také v moči, trusu, v mlezivu a v mléce a v semeni kanců. Na farmě se přenáší rychle mezi prasaty ve společném kotci, pomaleji do dalších kotců. Mechanicky jej můžou šířit potkani a myši.

Možný je i vertikální přenos, selata se nakazí v děloze přes placentu.

Průběh nemoci

Patogeneze cirkovirózy není jednoduchá a ne vše je zatím objasněno. Po infekci je virus detekovatelný v krvi zvířete a přetrvává zde i několik měsíců, přestože dojde k tvorbě protilátek. Některá prasata zůstávají persistentně infikovaná.

Jestli se ale nemoc zjevně projeví záleží na mnoha jiných faktorech a není daná jen přítomností viru. Cirkoviry jsou v populaci prasat domácích i divokých prakticky všudypřítomné. Naprostá většina infekcí probíhá subklinicky, bez příznaků. Většina prasat se nakazí jako selata, po odeznění mateřské imunity.

Jestli se objeví příznaky nemoci záleží na infekční dávce, věku i zdravotním stavu zvířete, zdá se, že vliv má také genetika. Landrase onemocní multisystémovým chřadnutím spíše než jiná prasata.

Obrovský vliv má tlak jiných patogenů a vůbec stresových vlivů. Cokoliv, co stimuluje imunitní systém zvířat, podporuje také množení cirkoviru v tkáních prasat.

Syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS)

Syndrom multisystémového chřadnutí, nebo také cirkovirové chřadnutí selat po odstavu je nejvýznamnějším klinickým syndromem cirkovirové nákazy v chovu. Alternativním názvem je PCV2-SD, systémová infekce spojená s cirkovirem PCV2.

Nemoc vzniká u zvířat, která se s cirkovirem nedokázala vypořádat. Nemocná prasata mají v krvi a vylučují do prostředí mnohem víc virových částic než ta subklinicky infikovaná.

Nejvíce postiženým orgánem se stávají mízní uzliny a brzlík. Brzlík často atrofuje, mízní uzliny bývají v počátku onemocnění nápadně zvětšené. Později bývají normální velikosti nebo také atrofují. Tyto viditelné změny doprovází hluboká imunosuprese, narušení imunity, způsobená vymizení lymfocytů jak z mízních uzlin, tak poklesem jejich množství v krvi. Imunosuprese otevírá dveře dalším choroboplodným zárodkům, včetně oportunních infekcí.

Kromě toho mohou cirkoviry přímo postihnout plíce a vyvolat intersticiální zápal plic s fibrózou, mohou být příčinou zánětu jater a zánětu ledvin.

Nejčastěji bývají postižena selata ve věku 6–14 týdnů. Nemocnost na farmách činí 4–30 %, ale může být až 60%. Mortalita se pohybuje mezi 4–30 %.

Příznaky PMWS

Nemocná selata viditelně chřadnou, zaostávají v růstu a hubnou. Častá je bledost kůže, dušnost, kašel, průjem a někdy trpí žloutenkou. Přesný soubor příznaků záleží na tom, jaké oportunní a jiné infekce jsou přítomné v chovu.

Rizikové faktory pro rozvoj PMWS

Existuje hned několik rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost, že se u selat v chovu rozvine syndrom chřadnutí spojený s infekcí cirkovirem.

Na straně zvířete

  • samčí pohlaví
  • nízká porodní hmotnost
  • nízká hmotnost při odstavu

Ze strany farmy

  • velikost stáda (více než 400 prasnic)
  • velké skupiny zvířat v porodnách a ve výkrmu
  • blízkost jiných farem s prasaty (méně než 3 km)

Danémanagementem

  • časný odstav selat (dřív než 21. den)
  • časté používání náhradních prasnic ke kojení selat
  • časná vakcinace selat proti mykoplasmóze
  • každoroční nákup velkého počtu prasniček a kanců
  • kontinuální provoz v porodnách
  • vakcinace prasniček proti PRRS

Naopak jiné vlivy prostředí proti zhoubnému působení cirkovirózy chrání, je to především dodržování zásad biosekurity a snaha o vyšší hmotnost selat při odstavu.

Syndrom dermatitidy a nefropatie prasat (PDNS)

Syndrom dermatitidy a nefropatie prasat je v podstatě opakem PMWS. Rozvíjí se jako autoimunitní reakce (hypersenzitivita III. typu) a pravděpodobně jsou to právě protilátky proti PCV2, co nemoc způsobuje. Postihuje všechny věkové kategorie prasat, jedná se ale o sporadicky vyskytující se nemoc, morbidita se pohybuje pod jedním procentem. Na druhou stranu u prasat starších tří měsíců končí obvykle úhynem, u mladších prasat je úmrtnost asi 50%.

PNDS začíná náhle, prase přestává žrát, je netečné a odmítá se pohybovat, případně se vůbec nemůže zvednout nebo chodí toporně. Nemoc probíhá bez horečky. Typickým a nápadným příznakem je tvorba nepravidelných, fialovo červených skvrn na kůži, obvykle v mezinoží a na pánevních končetinách. Skvrny se pokrývají tmavými strupy a hojí se jizvou. Prasata hynou na selhání ledvin, přežívající zvířata se uzdraví za 7–10 dní.

Poruchy reprodukce spojené s cirkovirózou prasat

Je nesnadné odhadnout, jakým procentem se cirkoviróza podílí na poruchách reprodukce ve stádě, zvláště pokud je zároveň v chovu přítomen PRRS nebo parvoviróza. Virus však přechází přes placentu na plody a množí se v nich. K infekci je vnímavé i prasečí embryo a experimentálně je prokázáno, že semeno kontaminované virem postačí k nákaze embryí a jejich zničení, což se zevně projevuje jako nezabřeznutí. Do jaké míry však přebíhání způsobuje cirkovirus v terénu není úplně jasné.

Vnímavost plodů k nákaze přes placentu stoupá s postupující březostí. Cirkoviróza dokáže být příčinou potratů, předčasných porodů mrtvých selat nebo jejich mumifikace. Selata se také mohou narodit zdravá, ale jako subkliničtí nositelé viru.

Diagnostika cirkovirózy prasat

Problém cirkovirózy spočívá hlavně ve zhoubném působení na produkční parametry v chovu, nemoc se ale ve svých příznacích překrývá a spolupůsobí s dalšími negativními vlivy. Podle klinických příznaků u jednotlivých zvířat jí diagnostikovat nelze. Výjimku tvoří jen PDNS, tam lze podle kombinací příznaků – nekrotické skvrny na kůži v zadní části těla plus bledé a zvětšené ledviny s tečkovitými krváceninami – vyslovit diagnózu s velkou přesností.

Pitevní nález uhynulých chřadnoucích selat je naproti tomu nespecifický. Běžná bývá atrofie brzlíku a pro počátek onemocnění jsou typické zvětšené mízní uzliny. Časté je postižení plic, která jsou zvětšená, tuhá a při otevření hrudníku nekolabují. Játra mohou být taktéž zvětšená nebo naopak tuhá a malá.

Samotný průkaz přítomnosti viru PCV2 na farmě nebo protilátek proti němu je k ničemu, protože virus a protilátky se vyskytují v naprosté většině chovů.

Diagnóza se proto opírá o splnění diagnostických kritérií.

Diagnostická kritéria

PCV2-SD

  • Zaostávání v růstu a chřadnutí selat, obvykle doprovázené dušností a zvětšením mízních uzlin
  • Typický histopatologický nález ve tkáních mízních uzlin (vymizení lymfocytů, lymfocytární deprese)
  • Průkaz vysokého počtu virových částic v těchto tkáních (prokázáno pomocí hybridizace in situ nebo imunohistochemie)

Poruchy reprodukce

  • Potraty na konci březosti a porody mrtvých selat, z nichž některá mohou mít viditelně zvětšené srdce
  • Histopatologicky prokázaná nehnisavá nebo nekrotizující myokarditida, neboli zánět srdečního svalu
  • Průkaz vysokého počtu virových částic v těchto tkáních (prokázáno pomocí hybridizace in situ nebo imunohistochemie)

Podobné nemoci

Podobně se projevuje především PRRS. Ten může být na farmě přítomen zároveň a obě nemoci se mohou vzájemně potencovat. PDNS se může podobat především klasickému a africkému moru prasat.

Léčba cirkovirózy prasat

Cirkovirózu prasat nelze léčit. Všechna opatření směřují jen k jejímu potlačení a snížení zhoubného působení na chov.

Prevence

Cirkovirus je přítomen ve všech chovech. Soubor zoohygienických a veterinárních opatření ale může jeho působení omezovat na snesitelnou míru.

K dispozici jsou vakcíny proti cirkoviróze. Vakcinují se prasničky a prasnice, to chrání před poruchami reprodukce a selata jsou chráněná po určitou dobu i mateřskými protilátkami z mleziva. Jiné vakcíny jsou určené pro očkování selat.

K celkovému tlumení nákazy slouží dodržování zoohygienických zásad, jako je striktní turnusový chov, omývání a antiparazitární program při přesunu prasnic na porodnu, skupinový chov bez dalšího míchání skupin, s pevnými přepážkami mezi kotci a kotce nepřeplňovat zvířaty. Škodí míchání prasat z různých zdrojů nebo různého věku, je dobré omezit co nejvíc obrat základního stáda a dodržovat přísně karanténu nakoupených zvířat.

Zvířata, která už trpí multisystémovým chřadnutím, je třeba přesunout do oddělených kotců. Samozřejmostí by měla být hygiena provádění jakýchkoliv veterinárních zákroků.

Ozdravení chovu od PRRS také celkově zlepšuje zdravotní stav zvířat a důležité je tlumení parvovirózy a enzootické pneumonie.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková