Cirkoviróza prasat

Průběh nemoci

Patogeneze cirkovirózy není jednoduchá a ne vše je zatím objasněno. Po infekci je virus detekovatelný v krvi zvířete a přetrvává zde i několik měsíců, přestože dojde k tvorbě protilátek. Některá prasata zůstávají persistentně infikovaná.

Jestli se ale nemoc zjevně projeví záleží na mnoha jiných faktorech a není daná jen přítomností viru. Cirkoviry jsou v populaci prasat domácích i divokých prakticky všudypřítomné. Naprostá většina infekcí probíhá subklinicky, bez příznaků. Většina prasat se nakazí jako selata, po odeznění mateřské imunity.

Jestli se objeví příznaky nemoci záleží na infekční dávce, věku i zdravotním stavu zvířete, zdá se, že vliv má také genetika. Landrase onemocní multisystémovým chřadnutím spíše než jiná prasata.

Obrovský vliv má tlak jiných patogenů a vůbec stresových vlivů. Cokoliv, co stimuluje imunitní systém zvířat, podporuje také množení cirkoviru v tkáních prasat.

Syndrom multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS)

Syndrom multisystémového chřadnutí, nebo také cirkovirové chřadnutí selat po odstavu je nejvýznamnějším klinickým syndromem cirkovirové nákazy v chovu. Alternativním názvem je PCV2-SD, systémová infekce spojená s cirkovirem PCV2.

Nemoc vzniká u zvířat, která se s cirkovirem nedokázala vypořádat. Nemocná prasata mají v krvi a vylučují do prostředí mnohem víc virových částic než ta subklinicky infikovaná.

Nejvíce postiženým orgánem se stávají mízní uzliny a brzlík. Brzlík často atrofuje, mízní uzliny bývají v počátku onemocnění nápadně zvětšené. Později bývají normální velikosti nebo také atrofují. Tyto viditelné změny doprovází hluboká imunosuprese, narušení imunity, způsobená vymizení lymfocytů jak z mízních uzlin, tak poklesem jejich množství v krvi. Imunosuprese otevírá dveře dalším choroboplodným zárodkům, včetně oportunních infekcí.

Kromě toho mohou cirkoviry přímo postihnout plíce a vyvolat intersticiální zápal plic s fibrózou, mohou být příčinou zánětu jater a zánětu ledvin.

Nejčastěji bývají postižena selata ve věku 6–14 týdnů. Nemocnost na farmách činí 4–30 %, ale může být až 60%. Mortalita se pohybuje mezi 4–30 %.

Příznaky PMWS

Nemocná selata viditelně chřadnou, zaostávají v růstu a hubnou. Častá je bledost kůže, dušnost, kašel, průjem a někdy trpí žloutenkou. Přesný soubor příznaků záleží na tom, jaké oportunní a jiné infekce jsou přítomné v chovu.

Rizikové faktory pro rozvoj PMWS

Existuje hned několik rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost, že se u selat v chovu rozvine syndrom chřadnutí spojený s infekcí cirkovirem.

Naopak jiné vlivy prostředí proti zhoubnému působení cirkovirózy chrání, je to především dodržování zásad biosekurity a snaha o vyšší hmotnost selat při odstavu.

Syndrom dermatitidy a nefropatie prasat (PDNS)

Syndrom dermatitidy a nefropatie prasat je v podstatě opakem PMWS. Rozvíjí se jako autoimunitní reakce (hypersenzitivita III. typu) a pravděpodobně jsou to právě protilátky proti PCV2, co nemoc způsobuje. Postihuje všechny věkové kategorie prasat, jedná se ale o sporadicky vyskytující se nemoc, morbidita se pohybuje pod jedním procentem. Na druhou stranu u prasat starších tří měsíců končí obvykle úhynem, u mladších prasat je úmrtnost asi 50%.

PNDS začíná náhle, prase přestává žrát, je netečné a odmítá se pohybovat, případně se vůbec nemůže zvednout nebo chodí toporně. Nemoc probíhá bez horečky. Typickým a nápadným příznakem je tvorba nepravidelných, fialovo červených skvrn na kůži, obvykle v mezinoží a na pánevních končetinách. Skvrny se pokrývají tmavými strupy a hojí se jizvou. Prasata hynou na selhání ledvin, přežívající zvířata se uzdraví za 7–10 dní.