Poruchy reprodukce spojené s cirkovirózou prasat
Je nesnadné odhadnout, jakým procentem se cirkoviróza podílí na poruchách reprodukce ve stádě, zvláště pokud je zároveň v chovu přítomen PRRS nebo parvoviróza. Virus však přechází přes placentu na plody a množí se v nich. K infekci je vnímavé i prasečí embryo a experimentálně je prokázáno, že semeno kontaminované virem postačí k nákaze embryí a jejich zničení, což se zevně projevuje jako nezabřeznutí. Do jaké míry však přebíhání způsobuje cirkovirus v terénu není úplně jasné.
Vnímavost plodů k nákaze přes placentu stoupá s postupující březostí. Cirkoviróza dokáže být příčinou potratů, předčasných porodů mrtvých selat nebo jejich mumifikace. Selata se také mohou narodit zdravá, ale jako subkliničtí nositelé viru.
Diagnostika cirkovirózy prasat
Problém cirkovirózy spočívá hlavně ve zhoubném působení na produkční parametry v chovu, nemoc se ale ve svých příznacích překrývá a spolupůsobí s dalšími negativními vlivy. Podle klinických příznaků u jednotlivých zvířat jí diagnostikovat nelze. Výjimku tvoří jen PDNS, tam lze podle kombinací příznaků – nekrotické skvrny na kůži v zadní části těla plus bledé a zvětšené ledviny s tečkovitými krváceninami – vyslovit diagnózu s velkou přesností.
Pitevní nález uhynulých chřadnoucích selat je naproti tomu nespecifický. Běžná bývá atrofie brzlíku a pro počátek onemocnění jsou typické zvětšené mízní uzliny. Časté je postižení plic, která jsou zvětšená, tuhá a při otevření hrudníku nekolabují. Játra mohou být taktéž zvětšená nebo naopak tuhá a malá.
Samotný průkaz přítomnosti viru PCV2 na farmě nebo protilátek proti němu je k ničemu, protože virus a protilátky se vyskytují v naprosté většině chovů.
Diagnóza se proto opírá o splnění diagnostických kritérií.
Diagnostická kritéria
PCV2-SD
- Zaostávání v růstu a chřadnutí selat, obvykle doprovázené dušností a zvětšením mízních uzlin
- Typický histopatologický nález ve tkáních mízních uzlin (vymizení lymfocytů, lymfocytární deprese)
- Průkaz vysokého počtu virových částic v těchto tkáních (prokázáno pomocí hybridizace in situ nebo imunohistochemie)
Poruchy reprodukce
- Potraty na konci březosti a porody mrtvých selat, z nichž některá mohou mít viditelně zvětšené srdce
- Histopatologicky prokázaná nehnisavá nebo nekrotizující myokarditida, neboli zánět srdečního svalu
- Průkaz vysokého počtu virových částic v těchto tkáních (prokázáno pomocí hybridizace in situ nebo imunohistochemie)
Podobné nemoci
Podobně se projevuje především PRRS. Ten může být na farmě přítomen zároveň a obě nemoci se mohou vzájemně potencovat. PDNS se může podobat především klasickému a africkému moru prasat.
Léčba cirkovirózy prasat
Cirkovirózu prasat nelze léčit. Všechna opatření směřují jen k jejímu potlačení a snížení zhoubného působení na chov.
Prevence
Cirkovirus je přítomen ve všech chovech. Soubor zoohygienických a veterinárních opatření ale může jeho působení omezovat na snesitelnou míru.
K dispozici jsou vakcíny proti cirkoviróze. Vakcinují se prasničky a prasnice, to chrání před poruchami reprodukce a selata jsou chráněná po určitou dobu i mateřskými protilátkami z mleziva. Jiné vakcíny jsou určené pro očkování selat.
K celkovému tlumení nákazy slouží dodržování zoohygienických zásad, jako je striktní turnusový chov, omývání a antiparazitární program při přesunu prasnic na porodnu, skupinový chov bez dalšího míchání skupin, s pevnými přepážkami mezi kotci a kotce nepřeplňovat zvířaty. Škodí míchání prasat z různých zdrojů nebo různého věku, je dobré omezit co nejvíc obrat základního stáda a dodržovat přísně karanténu nakoupených zvířat.
Zvířata, která už trpí multisystémovým chřadnutím, je třeba přesunout do oddělených kotců. Samozřejmostí je hygiena provádění jakýchkoliv veterinárních zákroků.
Ozdravení chovu od PRRS také celkově zlepšuje zdravotní stav zvířat a důležité je tlumení parvovirózy a enzootické pneumonie.
