Demodikóza psů

by MVDr. Tereza Ježková
10 minut k přečtení

Demodikóza psů, česky trudníkovitost, je kožní nemoc způsobená přemnožením mikroskopického cizopasného roztoče trudníka, který žije v chlupových váčcích psů. Určitý počet těchto živočichů hostí každý pes a většině psů neškodí, demodikóza je proto zevním projevem oslabení přirozené obranyschopnosti zvířat. Ze všech druhů zvířat je demodikóza nejčastější právě u psů.

Demodikóza se u psů projevuje ve dvou formách. Mírnější lokalizovaná demodikóza je doprovázená tvorbou jednoho nebo jen několika málo ložisek lysivosti a šupinatění, obvykle se objevuje u štěňat a po několika týdnech spontánně ustupuje. Naproti tomu generalizovaná demodikóza je úporné, závažné onemocnění, které může postihnout i většinu povrchu kůže, často je komplikovaná bakteriální infekcí a může vést i k úhynu zvířete. Tato forma se označuje též jako červená prašivina.

Trudníkovitost je obecně nemoc, která není vlastní jen psům. Jiné druhy trudníků žijí v kůži i jiných druhů zvířat. Vzájemný přenos ale naštěstí nehrozí.

Příčina demodikózy psů

K rozvoji demodikózy psů jsou potřeba dvě odlišné věci. Za prvé je to přítomnost trudníků v psí kůži a za druhé je to oslabení imunity, které umožňuje jeho přemnožení.

Trudník

Trudník, latinsky zvaný Demodex, je velmi malý členovec přizpůsobený životu v chlupových váčcích a mazových žlázách. Na toto prostředí je velice úzce vázaný a mimo ně nepřežívá déle než několik desítek minut. V chlupových váčcích či mazových žlázách se roztoči nachází vždycky hlavou dolů a žijí tam všechna životní stadia. Kromě kůže žije také ve zvukovodu.

Trudníci mají protáhlý, doutníkovitý tvar. V přední části těla se nachází čtyři páry zakrnělých, jednoduchých pahýlovitých nožek a zadní část je protažená do jakéhosi ocásku. Jsou to malí živočichové, nanejvýš 0,4 mm dlouzí, jen asi 40 μm širocí a pouhým okem tudíž neviditelní. I ve srovnání s ostatními kožními roztoči patří mezi ty menší. Někteří trudníci mají velmi krátký ocásek a tím pádem jsou ještě kratší, třeba jen 0,1 mm dlouzí.

Nemají oči, jen pár makadel a kusadla. Živí se odumřelými kožními buňkami a mazem. Nesají krev ani přímo nepoškozují kůži. Malé množství trudníků se v kůži hostitele chová jako komenzál, neškodná součást kožní mikroflóry zvířat.

Jejich vývoj je nepřímý. Trudníci mají oddělená pohlaví. Samička po spáření klade asi dvacet vřetenovitých vajíček a pak hyne. Vylíhlé larvy jsou šestinohé a mají kratší ocásek, jinak připomínají dospělce. Mladý trudník se několikrát svléká a přechází přes dvě stadia larvy a dvě stadia nymfy, která už má osm končetin, v dospělého živočicha. Celý životní cyklus trvá 18–24 dní.

Na psovi žije především trudník psí, latinsky Demodex canis, a dále D. injai a krátkoocasatý D. cornei.

Oslabující faktory na straně hostitele

Demodikóza vždy spojena s defektem imunity, která dovoluje přemnožení trudníků. Generalizovaná demodikóza, která se objevuje ve štěněčím věku a přetrvává do dospělosti, je beze sporu geneticky podmíněná nemoc, vnější projev dědičného defektu T-lymfocytů, jednoho z druhů bílých krvinek.

Demodikóza obecně, v obou svých formách, je častější u čistokrevných psů a dědičná predispozice postihuje především šarpeje, krátkosrstá brachycefalická plemena, teriéry typu bull a mnoho dalších plemen.

Přenos trudníků z jednoho psa na druhého

Trudníci žijí velice hluboko v kůži, mnohem hlouběji i než zákožky. Na povrchu kůže se trvale nevyskytuje žádné jejich stadium. Ven vylézají jen nymfy, aby našly nový chlupový váček, ale venku přežijí jen krátce, velmi rychle hynou vysušením. Nepřežívají dlouho ani na povrchu kůže, natož úplně mimo hostitele.

Z toho vyplývá jejich velmi nízká nakažlivost. Z jednoho zvířete na druhé dokáží přelézt jen při velmi úzkém kontaktu, nejčastěji se tak děje v několika prvních dnech po narození při sání mateřského mléka. U novorozených štěňat se první roztoči objevují v chlupových váčcích na hlavě a to asi 16 hodin po narození. Pes narozený císařským řezem a odchovaný na lahvi není hostitelem žádných trudníků a nakazit se může jen dlouhodobějším těsným kontaktem se psem, který trpí generalizovanou demodikózou a je tedy nositel značného množství roztočů.

Jak se demodikóza psů projevuje

Většina psů je hostitelem trudníků, ale to ještě neznamená, že mají demodikózu. Demodikóza jako na první pohled zjevná kožní nemoc totiž není způsobená jen samotnou přítomností roztočů, ale jejich přemnožením. Stupeň tohoto přemnožení určuje dvě formy demodikózy.

  • Lokalizovaná forma je spojená s nevyzrálostí imunitního systému v mladém věku, je omezená na jedno nebo několik málo ložisek vypadané srsti a nejpozději po dosažení pohlavní dospělosti mizí.
  • Generalizovaná forma je naproti tomu spojená s poruchou imunity, může postihovat většinu kožního povrchu a je to závažná nemoc spojená s bakteriální infekcí kůže. Může být příčinou úhynu nebo utracení nemocného psa.

Projevy demodikózy na kůži jsou velice různorodé a nemoc proto přichází do úvahy u každého případu mazotoku, zvýšené tvorby lupů, vypadávání srsti, zánětu chlupových váčků i hnisavých zánětů kůže obecně.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím