HCM u koček

HCM, celým názvem hypertrofická kardiomyopatie, je vůbec nejčastější onemocnění srdce u domácích koček. Průměrný věk postižených koček je šest let.

Příčiny často nejsou jasné, jistý je určitý vliv dědičnosti, existuje plemenná predispozice u koček mainských mývalích, ragdolů, britských krátkosrstých i perských a dalších plemen, ale nemoc se vůbec nevyhýbá ani „obyčejným“ krátkosrstým kočkám.

Nejčastějšími klinickými příznaky nemoci  je náhlé, bolestivé ochrnutí zadních nohou nebo zadýchávání se, omdlévání, šok nebo náhlá smrt. Velké množství „otrávených“ koček ve skutečnosti uhynulo právě na HCM.

Podobné postižení srdce vzniká hlavně u starších koček i druhotně, kvůli vysokému krevnímu tlaku nebo při zvýšené funkci štítné žlázy. HCM se od těchto nemocí liší hlavně tím, že postihuje i mladší a mladé kočky.

Podstata nemoci

HCM znamená hypertrofická kardiomyopatie. Hypetrofie je zbytnění a kardiomyopatie je v překladu onemocnění srdečního svalu. Při HCM srdeční sval zbytňuje, je silnější než je normální, ale to také znamená, že je méně pružný. A srdeční stěna musí být pružná, schopná se bez odporu roztáhnout při diastole, aby se srdce mohlo naplnit krví. Navíc během uvolnění srdeční sval odpočívá a dostává živiny a kyslík.

Změny srdečního svalu při HCM mají čtyři hlavní důsledky pro funkci srdce. Zaprvé, protože stěna levé komory se nedokáže správně uvolnit, nestačí se naplnit krví až po okraj a tím pádem tepový objem je menší. Na to tělo reaguje zvýšením tepové frekvence. To ale zhoršuje druhý problém spojený se zbytněním svalu. Sval odpočívá a dostává kyslík během diastoly – a ta chvíle se se zvýšením tepové frekvence zkracuje. Srdeční sval se dlouhodobě přetěžuje a správně se nedokrvuje, stěna srdeční kvůli tomu dál zbytňuje a navíc se zajizvuje a to zase snižuje pružnost srdce. Kruh se uzavírá.

Otok plic a nedomykavost chlopní

Zmenšený tepový objem a pomalé plnění levé komory dlouhodobě přetěžuje levou síň, která se časem zvětšuje a její stěna se ztenčuje, síň se doslova „vytahá“. U koček s pokročilou HCM bývá levá síň obrovská oproti normálu.

Ztluštění stěny levé komory, často postihující mezikomorovou přepážku a tzv. papilární svaly, což je část srdeční stěny, na kterou se upínají výběžky chlopně, navíc může mechanicky vadit a brání správné funkci dvojcípé chlopně, nebo překáží v odtoku krve ze srdeční komory. Obojí dále přetěžuje srdeční sval komory a nedomykavost dvojcípé chlopně zhoršuje i změny na levé síni.

Poruchy srdečního rytmu

Posledním vlivem přestavby srdce je vliv na HCM na jeho rytmus. Srdeční arytmie způsobuje jak chronické nedokrvování srdečního svalu, tak jeho přestavba. Velmi častá je tzv. fibrilace síní a komorová tachykardie. První zhoršuje dále funkci síní i schopnost srdeční komory naplnit se krví, druhá je příčinou omdlévání i náhlého úhynu.

HCM je chronické, progresivně zhoršující se onemocnění. Nakonec už srdce není schopné dostatečně fungovat a u kočky se objeví příznaky srdečního selhání.

Příčina HCM

Většinou se nezjistí, proč u konkrétní kočky dochází ke zbytňování srdečního svalu, HCM je u ní tzv. idiopatické. Obrovský vliv bude však mít dědičnost.

U lidí je podobná nemoc přímo často geneticky podmíněná choroba a u mainské mývalí a u ragdola byla dokonce už objevena konkrétní mutace způsobující HCM. Jedná se o mutaci v bílkovině, která reguluje stah srdečního svalu a umožňuje úplné uvolnění. U každého plemene, jak u mainské mývalí, tak u ragdola, se jedná o odlišnou mutaci. Dědí se v obou případech tzv. autozomálně dominantně, stačí, aby zvíře bylo nositelem jediné mutované alely ze dvou možných a je u něj vysoké riziko rozvoje HCM během života. Ne všechny geneticky postižené kočky ale onemocní.

Mutací způsobujících nakonec HCM je nicméně víc a jsou zatím neznámé. Jejich existenci dokazuje jen fakt, že i mainské mývalí s provedeným genetickým testem s negativním výsledkem mohou nakonec onemocnět HCM a také to, že HCM není ani náhodou nemoc jen mainských mývalích a ragdolů,. Plemenná predispozice se týká také koček britských krátkosrstých, norských lesních, skotských klapouchých, bengálských, perských nebo rexů a nemoc se nevyhýbá ani „obyčejným“ kočkám.

Příznaky nemoci

Na HCM je nebezpečné, že dlouho probíhá bez příznaků. Často se nemoc objeví náhle, jak blesk z čistého nebe, a kočka velmi rychle uhyne, někdy je z plného zdraví nalezená mrtvá. Přesto ale nemoc trvá měsíce až roky. Po většinu té doby je ale srdce schopné pracovat dostatečně dobře na to, aby na zvířeti nebylo navenek nic poznat.

Proto však zjevná HCM navazuje ráda na nějakou zátěž, respektive při zátěži se najednou ukáže, že srdce nepracuje správně. Taková zátěž může být jakákoliv operace nebo už jen narkóza, nemoc doprovázená horečkou, chudokrevnost, kapačka nebo i třeba odjezd do kočičího hotelu nebo pořízení další kočky. Také některé protizánětlivé léky mohou „spustit“ příznaky nemoci.

Selhání srdce

Konečné stadium HCM je tzv. kongestivní srdeční selhání. Podstatou potíží je zavodňování a plic, později i tvorba tekutiny v samotné hrudní dutině. Kočky jsou netečné, zrychleně dýchají a nechtějí žrát, tělesná teplota je často snížená. Dýchání je ztížené, kočky často dýchají jako pes s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem, ale kašlou jen málokdy. Bez léčby přichází kolaps a úhyn.

Omdlévání nebo náhlá smrt

Jiným možným příznakem probíhající HCM je omdlévání. Způsobuje ho srdeční arytmie. Arytmie jsou zodpovědné za další častý příznak HCM, a to je náhlá smrt bez jakýchkoliv dalších předchozích příznaků, před smrtí se kočka jeví jako zcela zdravá.

Tromboembolie

Třetím způsobem, jakým se HCM rádo projevuje, aniž by pokročilo až do srdečního selhání, je tromboembolie, ucpání cév v těle krevní sraženinou. Krevní sraženiny vznikají v rozšířené levé síni. Mohou se uvolnit a způsobit infarkt některého vnitřního orgánu nebo často ucpou cévy vedoucí do zadních končetin kočky a ta najednou bolestivě ochrne. Nožky jsou nepohyblivé, studené, polštářky namodralé a oteklé.

Tromboembolie bohužel nemá vůbec dobrou prognózu, spousta koček uhyne nebo je utracena rovnou a i když se podaří krevní sraženinu rozpustit, většinou se to stane znovu.

Diagnostika

S výjimkou tromboembolie, která má zcela nezaměnitelné klinické příznaky a většinou je spojena právě s HCM, se HCM nedá poznat bez podrobného vyšetření kočky.

U zdravé kočky na přítomnost HCM ukazuje šelest, nepravidelná srdeční akce nebo tzv. gallop rytmus, který může odhalit každý veterinář při pečlivém poslechu fonendoskopem, třeba během preventivních prohlídek před vakcinací. Existují ale i kočky, u kterých je poslechový nález zcela normální i kočky, které sice mají šelest, ale benigní, bez srdečního onemocnění. Proto by kočky s nálezem na srdci měl vidět veterinární kardiolog a kočky predisponovaných plemen před zařazením do chovu by také měl vyšetřit kardiolog, i když poslechově se jeví jako zdravé.

Kongestivní srdeční selhání se u koček projevuje především jako dušnost. V plicích a v hrudní dutině se hromadí tekutina. Ani zdaleka ale neplatí, že dušná kočka trpí srdečním selháním.

Příčin dušnosti je mnoho a dušná kočka beztak potřebuje intenzivní veterinární péči, takové zvíře potřebuje hospitalizaci. Kromě srdečního selhání podobné příznaky může mít i těžký zápal plic, FIP, brániční kýla, zánět pohrudnice, prasknutí hrudního mízovodu nebo nádor, často lymfom.

Velmi podobně jako selhání srdce při HCM se může projevovat otrava jedem na krysy.

Život s HCM

HCM je nemoc, která způsobuje srdeční selhání, a na srdeční selhání se umírá. Je to nemoc neléčitelná a není známý ani žádný způsob, jak jí zpomalit.

Na druhou stranu kočky s kompenzovanou HCM mohou bez jakýchkoliv potíží žít dlouhá léta, aniž by měly jakékoliv zdravotní potíže. Je u nich pouze potřeba vyhýbat se stresům a vůbec všemu, co by mohlo zvýšit tepovou frekvenci, je u nich riziková anestezie a samozřejmě nejsou vhodné do chovu.

Aspoň 1x ročně je dobré, aby kočky vyšetřil kardiolog ultrazvukem. Ta zvířata, která mají hodně zvětšenou levou síň, mají totiž riziko vzniku tromboembolie a pomůže jim proto nějaká preventivní léčba, nejčastěji podávání aspirinu. Ta zvířata, která mají arytmie, zase potřebují léky na úpravu srdeční činnosti.

Kočky s klinicky zjevným srdečním selháním už patří bezpodmínečně do rukou veterinárního lékaře. Lehce postižené kočky dostávají léky na posílení srdce a léky na odvodnění a medián jejich přežití je jeden až dva roky. Kolabující a dušné kočky nebo kočky v šoku jsou zvířátka vyžadující okamžitou intenzivní péči, kyslík a hospitalizaci a prognóza je nejistá.

Tromboembolie je vážná komplikace HCM. Kočky, které trpí zároveň srdečním selháním a tromboembolií přežívají nejvíce pár měsíců.