Kaseózní lymfadenitida

Diagnostika

Kaseózní lymfadenitida je častou příčinou tvorby podkožních abscesů u ovcí a koz. Abscesy v místech mízních uzlin, to znamená pod čelistí, u čelistního kloubu, před lopatkou nebo ve slabinách musí být považovány za pseudotuberkulózu, dokud není důkaz o opaku.

U ovcí abscesy na řezu často připomínají cibuli s kalficikovanými vrstvami a tuhým světlým nazelenalým hnisem. Jen ve zcela čerstvých abscesech může být pastovitý hnis, nikdy ale není tekutý. Je bez zápachu.

U koz bývá hnis spíše krémový nebo nažloutlý, hustý a lepivý, u starších abscesů sýrovitý a může vápenatět, ale jak u ovcí se vrství málokdy.

Definitivně diagnózu potvrzuje jen kultivace z obsahu abscesu. U zvířat s viscerální formou jsou abscesy nedosažitelné pro provedení vyšetření a zvláště u nich je užitečné sérologické vyšetření, stanovení protilátek z krve. Citlivost vyšetření je bohužel nižší, nově nakažená a nebo naopak zesláblá zvířata s viscerální formou mohou vycházet negativně.

Podobné nemoci

Podobně jako povrchová forma pseudotuberkulózy se projevuje aktinobacilóza, tuberkulóza a absces zubních kořenů a také abscesy vzniklé v místě poranění buď zevního, nebo třeba po průniku osiny z dutiny ústní. Viditelná boule na krku kozy může být také struma, zvětšená štítní žláza z nedostatku jodu. Nádory kůže nebo mízních uzlin jsou u malých přežvýkavců vzácností.

Viscerální forma CLA se projevuje nespecificky hubnutím a chřadnutím a takových nemocí ovcí a koz je velice mnoho. Hubnutí, kašel a hnisavý výtok z nozder může zavinit i hnisavý zápal plic nebo plicní abscesy způsobené jinými původci. Chronické hnisavé procesy kdekoliv v těle jsou vůbec častou příčinou hubnutí, stejně jako začervení, špatné zuby, paratuberkulóza, retrovirové infekce nebo prostě nedostatečné krmení.

Léčba kaseózní lymfadenitidy

V laboratoři jsou korynebakterie citlivé ke většině antibiotik, ale in vivo jsou ukryté uvnitř buněk uvnitř opouzdřených abscesů. Jednou nakažené zvíře se pravděpodobně nepodaří zcela vyléčit a abscesy se mohou vracet.

Podkožní abscesy jako takové nicméně léčit jdou. Ideální je, pokud se dá vyoperovat celá boule v celku. Pokud to nejde, tak se rozřízne a vyčistí, opakovaně jodovou dezinfekcí. Obsah abscesu je silně infekční pro jiná zvířata, ošetření se musí provádět někde mimo ustájení a odpad je nejlepší spálit. Až do zahojení musí být zvíře v izolaci, trvá to asi měsíc. Léčbu doplňuje aplikace penicilínu.

Pseudotuberkulóza je přenosná na člověka, během ošetřování abscesů jsou bezpodmínečně nutné rukavice.

Z ekonomického hlediska je nejlepším řešením kaseózní lymfadenitidy porážka takového zvířete.

U zvláště cenných ovcí a koz a u mazlíků se dá vyzkoušet i anbitiotikum tulatromycin nebo kombinace rifampicinu s penicilínem nebo oxytetracyklinem po dobu 6 týdnů. Do jaké míry je tato léčba schopná zbavit zvíře infekce však není jasné.

Prevence

Jakmile se původce kaseózní lymfadenitidy dostane do stáda, nejčastěji s nově nakoupeným kusem nebo na střihacím strojku, nemoc se v průběhu měsíců až let rozšíří na většinu starších zvířat v chovu.

Prevencí takového šíření je hlavně vyřazování nebo oddělené ustájení nemocných zvířat. Všechny pomůcky je třeba dezinfikovat a pomůže také boj s vnějšími parazity, když se ovce a kozy drbou, mohou si spíše poranit kůži.

Stádo lze i ozdravit odděleným odchovem jehňat a kůzlat. Stejně tak lze udržet stádo prosté nemoci, pokud člověk testuje sérologicky nově nakoupená zvířata a ponechá je po nákupu po určitý čas v karanténě s prohmatáním povrchových mízních uzlin.