Klošovitost ovcí je častý zdravotní problém ovce domácí, na jiná zvířata původce, parazit kloš ovčí, neleze. Kloš je bezkřídlá moucha, která trvale žije ve vlně ovcí a saje krev. Škodí především zneklidňováním zvířat, klošovitost svědí. Silně napadené ovce mají vytrhané, špinavé rouno. Velký počet klošů může způsobit chudokrevnost a hubnutí.
Původce
Původcem klošovitosti je kloš ovčí, Melophagus ovinus. Je to hmyz, patří mezi dvoukřídlé, ale sám kloš křídla nemá, ztratil je v průběhu přizpůsobení k parazitickému způsobu života.
Je to 5–8 mm dlouhý živočich, hnědý a chlupatý. Má krátkou širší hlavu, hruď a zadeček jsou ploché a široké. Ústní ústrojí je bodavé. Končetin je šest, jsou dobře vyvinuté, kráčivé a opatřené drápky, které slouží k přichycení na srsti nebo vlně.
Kloš ovčí žije celý život na hostiteli. Samička uvnitř svého těla uvolní vždy jen jedno vajíčko, které se vyvíjí v modifikovaném vejcovodu a uvnitř samičky probíhají i tři larvální stadia mouchy. Samička klade až nepohyblivou předkuklu, která se okamžitě poté kuklí. Kukly jsou hnědé, 3–4 mm dlouhé a jsou nalepené na chlupech nebo vlnovlasech. Vývoj kukly trvá asi tři týdny, optimální teplota je 30 °C. U dospělých ovcí je většina kukel nalepena na vlně v oblasti krku, u jehňat se kromě krku objevují také na břiše a pánevních končetinách.
Po vylíhnutí se kloši páří a když je samička asi 14 dní stará, rodí svého prvního potomka. Další předkukly se vyvíjejí v asi týdenním intervalu. Za svůj několik měsíců dlouhý život jich vytvoří jen asi 10–20. Počet klošů proto stoupá pomalu.
Hostitelé
Hostitelem kloše ovčího je ovce domácí. Zvláště vnímavá jsou dlouhovlnná plemena. Může nakazit i koza, ale není to časté.
Přenos klošovitosti
Mimo hostitele jsou kloši schopní přežít jen krátce. Šíří se přímým těsným kontaktem mezi zvířaty. K přenosu dochází hlavně při vyšších teplotách, nad 21 °C, kdy se kloši vyskytují na povrchu rouna. U neostříhaných ovcí, hlavně když je vlna dlouhá a zanedbaná, se kloši taky vyskytují více na povrchu rouna a z takových zvířat se šíří snadněji.
Kloši se přenáší především v létě.
Jak se klošovitost projevuje
Po přenosu se počet klošů pomalu zvyšuje. Nejvíce zamořené jsou ovce na konci zimy. Klošovitostí trpí především špatně krmené ovce nedostatečně chráněné před povětrnostními vlivy. Dospělí kloši se zdržují hlavně ve slabinách a na hrudních končetinách a na ovci jich může žít značné množství.
Navenek se klošovitost projevuje neklidem ovcí. Ovce se okusují, drbou se nohama a o hrazení či jakékoliv vhodné předměty. Tím si viditelně ničí vlnu. Je vytrhaná, zlámaná. Výkaly parazitů navíc špiní rouno. Pokud je klošů opravdu hodně, mohou způsobit chudokrevnost a hubnutí. Štípance klošů se mohou zanítit a ovce sama se může rozškrábat do krve s následnou infekcí.
Některé ovce jsou na bodnutí kloše alergické, dostanou svědivou vyrážku a nepřibírají na váze.
Diagnostika
Odhalit kloše je jednoduché, dospělé mouchy i jejich kukly jsou vidět pouhým okem. Nejlepší je prohlížet na žebrech.
Podobně, svěděním a vytrhanou vlnou, se projevuje také zamoření všenkami a počínající psoroptová prašivina.
Léčba klošovitosti
Dospělé kloše spolehlivě ničí jak pyrethroidy, tak organofosfátové insekticidy. Fungují jak koupele, tak pour-ony nebo spreje. Proti klošům funguje také injekce ivermektinu.
Kukly jsou proti všem insekticidům odolné. Ošetření je proto potřeba opakovat za 14–21 dní. Nejlepší je proto kombinovat ošetření s ostříháním ovcí. Ostříháním se mechanicky odstraní jak kukly, jak většina dospělých klošů. Následně se použije insekticid.
Ostříháním a ošetřením všech zvířat ve stádě se lze klošovitosti okamžitě zbavit.
Kloši jako přenašeči nemocí
Kloš ovčí přenáší cizopasného prvoka zvaného Trypanosoma melophagium, který je ale naštěstí nepatogenní.
Je však také vektorem katarální horečky ovcí.