Kokcidióza skotu

Přenos kokcidiózy skotu

Kokcidióza skotu je typická fekálně-orálním způsobem přenosu, k infekci dochází po pozření zralých oocyst z prostředí. Ty mohou (společně s trusem) kontaminovat potravu i vodu a nebo ulpívají na srsti zvířat, odkud je telata olizují. Rizikem je také požírání použité podestýlky.

Ve vhodných podmínkách oocysty zůstávají infekční déle než rok. Přežijí i dlouhodobý mráz. Jsou odolné i proti dezinfekčním prostředkům. Případná dezinfekce musí obsahovat kresol. Nejúčinnější metodou dekontaminace je plamen a vysoké teploty obecně, za několik dní hynou i při teplotě nad 35 °C. Ničí je také úplné vyschnutí – pokles relativní vlhkosti pod 25 % a během čtyři hodin i přímé sluneční světlo.

Formy onemocnění

Malé množství parazitů nemá na nakažené zvíře negativní vliv. Několik cyklů infekce naopak stimuluje imunitní systém a tele je chráněné proti další infekci.

Pokud je však v prostředí infekčních zárodků více, dochází k různě rozsáhlému narušení funkce střeva. To může být na první pohled neznatelné a vzniká subklinická kokcidióza. Ta se navíc může zhoršit při současném působení stresových vlivů.

Zcela zamořené prostředí a masivní infekce jsou pak příčinou klinicky zjevné kokcidiózy skotu. Ta může být akutní nebo chronická.

Akutní kokcidióza skotu

Inkubační doba kokcidiózy skotu je jeden až tři týdny dlouhá.

Učebnicová forma nemoci je akutní onemocnění postihující asi jeden měsíc stará telata po přesunu do skupinového boxového ustájení. Příčinou je masivní infekce E. bovis a E. zuernii. Náhle se objevuje skleslost, snížená chuť k příjmu potravy a tekutý, zapáchající průjem s obsahem hlenu, který se během několika málo dní zhorší v průjem krvavý. Množství krve je různé, průjmový trus může mít barvu dehtu nebo může obsahovat příměs čerstvé krve a v extrémních případech je tvořen v podstatě jen čerstvou krví s příměsí sraženin a difteroidních membrán.

Nápadný je tenesmus, což je bolestivé nucení, telata stojí nahrbená s otevřeným konečníkem a může dojít i k jeho výhřezu. Telata trpí dehydratací a chudokrevností, rychle hubnou a často hynou vyčerpáním, smrtnost činí 20–50 %. Doba trvání nemoci je pět až šest dní. Přeživší telata se z prodělané nemoci dlouho zotavují a jejich hmotnostní přírůstky bývají podprůměrné.

Zaostávání v růstu a zhoršení výsledků odchovu telat

Tato forma kokcidiózy však nepatří k nejčastějším projevům nemoci. Nejčastěji kokcidióza postihuje 8-16 týdnů stará telata po přesunu do teletníku. Stres z přesunu a možná silná kontaminace prostředí umožní rozvoj subakutní formy kokcidiózy. Hlavním projevem je různě patrné neprospívání. Některá telata jsou hubenější a rostou hůře než jiná, častá je zhoršená kvalita srsti a řidší trus, který se vzhledem i konzistencí podobá hrachové polévce. Trus ulpívá na ocase, hrázi a na nohách zvířat. Příměs hlenu nebo krve je možná, ale takový průběh se objevuje jen u jednotlivých kusů. Průběh nemoci je vleklý, většina zvířat ve skupině trpí subklinickou formou nemoci a hlavním projevem je zaostávání v růstu a poruchy vývoje telat.

Ve stádech bez tržní produkce mléka propuká kokcidióza skotu u telat po přesunu do výkrmen nebo na stálé pastviny. Rizikem je vyšší koncentrace zvířat na menší, neustále k tomuto účelu používané ploše. Na pastvě může kokcidióza propuknout i u starších zvířat ve věku od půl do jednoho a půl roku, kromě E. bovis a E. zuernii se na jejím vzniku podílí i další druhy kokcidií. Průběh je obvykle vleklý.

U dospělého skotu nemoc probíhá subklinicky a zvířata jsou zdrojem oocyst pro nákazu mladých zvířat. Výjimkou mohou být jednotlivé kusy, které si nevytvořily imunitu jako telata a zůstávají vnímavé k infekci i do vyššího věku.

Určení diagnózy

Není vždy úplně snadné poznat kokcidiózu jako příčinu pozorovaného onemocnění. Průjem při těžkém průběhu kokcidiózy může začít už v prepatentní periodě a tím pádem se při vyšetření trusu nemusí najít žádné oocysty, případně je jich ve vzorku málo. V tomto případě může být vhodnou metodou diagnózy ve stádě pitva. Otiskové preparáty nebo seškraby ze střevní sliznice prokáží velké množství parazitů.

Při vyšetření trusu je počet oocyst překračující 5000 v jednom gramu společně s klinickými příznaky dobrým ukazatelem toho, že příčina průjmu může být kokcidióza skotu. Pro lepší výsledky je dobré vyšetřit více telat.

Jiné infekční příčiny průjmu telat a mladého skotu

Smíšené infekce jsou možné. Zaostávání v růstu může být způsobeno i nedostatečnou výživou telat.

Léčba

Léčí se vždy celá skupina telat, ne jen ta viditelně nemocná. Použitým lékem může být amprolium po dobu 4–6 dní nebo toltrazuril nebo diklazuril jednorázově. Čím dříve se začne s léčbou, tím menší jsou ztráty na užitkovosti.

Průjmující telata se musí od skupiny oddělit, zamořují svoje okolí velkým množství oocyst. Potřebují také podpůrnou péči, hlavně léčbu dehydratace. Pokud stojí a pijí, mohou postačit rehydratační roztoky k pití, ležící zvířata vyžadují obvykle infuzní terapii. Používají se také adstringencie k tlumení průjmu, případně antibiotika k tlumení druhotných bakteriálních infekcí.

Kokcidióza skotu a její prevence

Kokcidie se vyskytují v naprosté většině chovů skotu. Jak moc velké škody způsobí záleží především na managementu chovu. Základem je zoohygiena. Naprostou samozřejmostí musí být čištění a dezinfekce oddělení ve stáji před jejich znovunaskladněním a častý odkliz trusu. Vadí jakákoliv vlhká místa, jako například podlaha pod protékajícími napaječkami. Napaječky i žlaby musí být umístěné tak, aby nedocházelo ke znečišťování krmiva a vody trusem zvířat.

Telata, která ještě nemají vytvořenou vlastní imunitu, se nemohou vyhánět na kontaminované pastviny a do takových výběhů. Na pastvinách se zvláštně riziková místa tvoří v okolí trvale umístěných napajedel.

Je-li to nutné, v zamořených chovech se telatům při přechodu na rostlinou výživu mohou podávat antikokcidika, monensin, lasalocid nebo salinomycin po dobu 10–15 dní. Vakcinace proti kokcidióze není pro telata k dispozici.