Otrava jedem na krysy je obávaný, život ohrožující stav postihující především psy, méně často kočky nebo drůbež. U domácích zvířat se jedná o vůbec nejčastější úmyslnou otravu. Zvířata se také mohou dostat ke špatně umístěným návnadám a možné jsou také otravy druhotné, i když otrava domácího zvířete ulovením otráveného hlodavce je při správně prováděné deratizaci spíš nepravděpodobná a druhotné otravy zabíjí hlavně divoce žijící zvířata, drobné šelmy a dravce.
V ČR se používají dva typy jedů na hlodavce. Běžně používané antikoagulační rodenticidy lze koupit i pro domácí použití. Druhým typem je Stutox II, jed pro hubení hrabošů a hryzců, který se prodává pouze pro profesionální použití.
Otravy antikoagulačními rodenticidy se projevují až po několika dnech po pozření toxické dávky a příznaky jsou velice obecné – slabost, dušnost, kolaps. Pro otravu je typické nekontrolovatelné krvácení, ale to nemusí být navenek patrné. Na druhou stranu pokud se otrava odhalí včas, je k dispozici účinný protijed a zvířata, která otravu přežijí, že vyléčí bez následků. Stutox II je naproti tomu vysoce toxická látka, která může zabít už za několik hodin a žádný protijed neexistuje.
Jak fungují jedy na krysy
Jed na krysy nebo jed na hlodavce je vlastně velice široký pojem. Pro trávení hlodavců se totiž používá mnoho různých látek s různým způsobem působení a tím pádem i vzniklá otrava je různá. Některé látky, které se používaly jako jedy na krysy jsou už zakázané (strychnin), jiné se u nás nepoužívají, ale prodávají se v zahraničí (cholekalciferol), některé jsou určené jen pro profesionální použití.
Antikoagulační rodenticidy
Nejčastěji se ale jedem na krysy myslí některý tzv. antikoagulační rodenticid. Čistě z důvodu dostupnosti, antikoagulační rodenticidy jsou v současnosti nejčastěji používané látky k hubení hlodavců. Jsou také jediné, které se pro tento účel volně prodávají v obchodech. Mezi tyto látky patří hlavně bromadiolon a brodifakum.
Antikoagulační rodenticidy jsou organické látky, nejčastěji se jedná o deriváty kumarinu. To je látka přirozeně vyskytující se v některých rostlinách a tento typ jedů byl objevený náhodou v souvislosti s otravou dobytkem plesnivým senem z jetele.
Kumarinové deriváty fungují jako antivitamín K. V těle zablokují využití tohoto vitamínu. Vitamín K je nutný k syntéze bílkovin krevní plasmy, které během srážení krve produkují nerozpustný fibrin. Bez vitamínu K se bílkoviny už přítomné v krvi časem vyčerpají . Doba potřebná ke srážení krve se nejprve prodlužuje a pak dochází k nekontrolovatelnému samovolnému krvácení.
Díky tomu jsou antikolagulační rodenticidy typické opožděným nástupem účinku, trvá obvykle 3–5 dní, než se objeví první příznaky otravy.
Fosfid zinku
Druhou látkou, která se v Česku prodává jako návnada na hlodavce, je fosfid zinečnatý. To je oproti antikoagulačním rodenticidům anorganická chemikálie s nepříjemným zápachem po česneku.
Zabíjí tak, že po pozření návnady se v kyselém prostředí žaludku uvolní vysoce toxický fosfan. Ten působí korozivně přímo na sliznici trávicího traktu, dostává se do plic, kde způsobuje jejich otok a kromě toho ve všech buňkách těla působí jako mitochondriální jed. Příznaky otravy se objevují rychle, během několika minut. Otrava se projevuje silným zvracením, často s krví, silnou bolestí břicha, postupující slabostí a nakonec šokem, kolapsem a smrtí. Mohou se objevit křeče. Smrt může nastat už během 3–5 hodin.
Jaké množství jedu je nebezpečné?
Možná se to zdá jako hloupá otázka, ale i u jedovatých látek záleží hlavně na dávce. A ta závisí na druhu jedu, druhu tráveného zvířete a jeho hmotnosti.
Nejméně nebezpečný antikoagulační rodenticid je warfarin, který byl obsažený v Kumatoxu, který už se bohužel nevyrábí. Warfarin je látka s kumulativním účinkem, k otravě ho museli hlodavci žrát několik dní po sobě. Při jednorázovém požití byl téměř netoxický a to platilo i pro domácí zvířata. Jedovatá dávka u warfarinu je vysoká, LD50 je 20–50 mg/kg živé hmotnosti pro psa, 5–30 mg/kg pro kočku a přes 900 mg/kg ž.hm pro kuřata. Warfarin se v těle nehromadí, rychle se vylučuje a možnost druhotné otravy je mizivá. Jeho největší výhoda je zároveň jeho největší nevýhoda, velmi rychle se objevili potkani, kteří jsou proti účinkům warfarinu imunní.
Množství bromadiolonu jedovaté pro domácí zvířata
V mnohých návnadách je jiný antikoagulační rodenticid, bromadiolon. To je rodenticid druhé generace, vylepšený „superwarfarin“. 90 % potkanů hyne už při jednorázovém požití návnady, potkani umírají od šestého dne.
Pro psy a kočky je však jedovatá dávka překvapivě velká. Maximální tolerovaná dávka jedu, tzn. množství, které nezpůsobí žádné pozorovatelné příznaky otravy, je u psa 10 mg/kg. To znamená, že desetikilový pes může bez následků přijmout až 100 mg bromadiolonu. V návnadě pro hlodavce je nanejvýš 50 mg v kilogramu (!) návnady.
Psovi viditelně neškodí ani opakovaný příjem malého množství návnady po několik dní po sobě. Malé množství je asi 10 g návnady na kilo živé hmotnosti psa. 20 g na kilo hmotnosti psa sežrané návnady denně po několik dní už psa otráví. LD50 bromadiolonu pro psa je 15 mg/kg živé hmotnosti.
Kočka je ještě odolnější než pes a maximální tolerovaná dávka je dokonce 25 mg/kg. To znamená, že 100 mg bromadiolonu obsaženého ve dvou kilech návnady pro hlodavce může bez následků sežrat už čtyřkilová kočka.
Prase je naproti tomu výrazně citlivější a neotráví se jen při dávkách 1 mg/kg. Pro drůbež je bromadiolon jedovatější než warfarin, ale během testů s kuřaty, která dostávala otrávenou návnadu jako jediné krmivo každý druhý den se sice objevily příznaky otravy, ale uhynulo jen menší množství ptáků. Slepice otrávené bromadilonem snáší vejce, které obsahují rodenticid ve žloutku, jeho koncentrace je však nízká.
Bromadiolon je však jedovatější pro sovy a dravce a těmto zvířatům hrozí sekundární otrava lovem otrávených hlodavců, hlavně když jsou takoví hlodavci po několik dní výhradním zdrojem potravy.
