Příměť pysková

Příměť pysková je nakažlivé onemocnění ovcí, koz, lam a velbloudů, které se projevuje hnisavým zánětem kůže pysků. Začíná jako pupínky a neštovičky, které praskají a mění se v zasychající strupy. Je to především nemoc sající mláďat, u kterých může být průběh velmi těžký, starší zvířata se obvykle během několika týdnů samovolně vyhojí.

Příměť je přenosná na člověka a člověk může rozšiřovat nákazu od jednoho zvířete na jiné, takže při ošetřování nemocných kusů je nutné nosit jednorázové rukavice.

Původce

Původcem nemoci je virus příbuzný s virem neštovic. Nazývá se parapoxvirus. Ve vnějším prostředí je velmi odolný a v zaschlých strupech může být infekční roky. K dezinfekci ale postačí detergenty – mýdlo, saponáty, 2% chloramin či komerční virucidní prostředky jako je Vircon S, Chirox, Persteril a mnoho dalších.

Do těla vstupuje poraněnou kůží nebo sliznicí a množí se v buňkách pokožky a na povrchu sliznic a tzv. predilekčních místech: Na pyscích, v dutině ústní, na korunkách, tedy tam, kde kůže přechází v pazneht, a na vemeni. Proniká i do krve a do mízních uzlin, kostní dřeně a do jater.

Je velmi nakažlivý, nemocnost u jehňat a kůzlat se blíží 100 %. U dospělých zvířat se nemocnost pohybuje kolem 20 %. Ovce mohou být i trvalými skrytými nosiči viru a zdrojem opakované infekce ve stádě. Trvalé nosičství pravděpodobně existuje také u koz.

Průběh nemoci

Inkubační doba příměti je dlouhá 5–8 dní. Nejčastější je pysková forma. V ústních koutcích a na přechodu kůže pysků ve sliznici dutiny ústní vznikají pupínky, které se rychle mění v puchýřky a neštovičky. Ty praskají a dávají vzniknout zasychajícím a později odlupujícím se strupům. Kvůli rychlosti tohoto vývoje si chovatel pupínků a neštoviček všimne málokdy a nemoc na sebe upozorní až velkými tmavými masami strupů, které připomínají bradavice. Při pokusu o jejich násilné odloupnutí silně krvácí. Někdy mohou změny postihnout i jazyk a tvrdé patro zvířete.

Při končetinové formě se neštovičky a strupy tvoří na korunkách, na patkách a v mezipaznehtní štěrbině. Nemoc může postihnout i vemeno včetně struků. Takto se často projevuje příměť u matek s mláďaty, které onemocněla přímětí. Vstupem infekce je poranění způsobené řezáky mláďat při sání.

Dále se mohou kožní změny objevit na vulvě, na předkožce, na šourku či na tvářích nebo uších zvířat.

Zvířata se obvykle samovolně uzdraví a k vyhojení dojde za 3–6 týdnů. Strupy odpadnou bez tvorby jizev. Celková doba trvání nemoci ve stádě je 6–8 týdnů. Po prodělané infekci jsou zvířata dva až tři roky imunní vůči reinfekci a opakovaná příměť bývá obvykle mírnější. Úmrtnost příměti pyskové je pod pět procent. U koz bývá průběh trochu horší než u ovcí.

Zvířata mívají mírně zvětšené mízní uzliny a i přes změny v ústní dutině přijímají potravu. Nemoc není doprovázena horečkou či sníženou mléčnou užitkovostí.

Vážněji postižená zvířata, zvláště mláďata, potřebují podpůrnou péči. Někdy kvůli příměti nemůžou sát, případně je matka nenechá sát kvůli bolestivým změnám na vemeni.

Komplikace příměti

Příměť může být komplikovaná druhotnou bakteriální infekcí:

• Bacillus necrophorus v kombinaci s přímětí způsobí hluboký zánět sliznice dutiny ústní sajících mláďat s narušením celkového zdravotního stavu a úmrtností až 50 %.
• Staphylococcus aureus doprovázející příměť způsobí zánět kůže na hlavě, který se může šířit až deset centimetrů od pysků. Nemocná kůže otéká, je vlhká od vodnatého výpotku a hnisu, takže se na ní lepí podestýlka a vytváří se tlusté tvrdé krusty. Ty mohou při postižení nozder i bránit v dýchání.
• Dermatophilus congolensis zvětšuje změny způsobené přímětí na korunce postižené končetiny ve velké zánětlivé masy připomínající jahodu, které při poranění silně krvácí. Příslušná mízní uzlina je silně zvětšená. Hojení může trvat několik měsíců.
• Příměťové změny na strucích dojených nebo kojících zvířat mohou oslabit strukový svěrač se vznikem bakteriálního zánětu mléčné žlázy.

Příměť u velbloudů a lam

U velbloudů a lam se příměť projevuje stejně jako u ovcí a koz bradavičnatými krustami na pyscích a v koutcích úst nebo na strucích. U některých zvířat se vytvoří chronická ložiska příměti na tvářích nebo na hrázi, která jsou tvořena ztluštělou kůží a připomínají svrab nebo kožní plíseň.

Bez ohledu projevy nemoci mohou u velbloudovitých kožní změny přetrvávat mnoho měsíců.

Diagnostika

Klinické příznaky jsou pro příměť typické a většinou stačí k určení diagnózy. Tu je možné potvrdit laboratorním vyšetřením, nejčastěji přímým průkazem virových částic elektronovou mikroskopií nebo PCR.

Podobnou nemocí jsou ovčí neštovice, tato nebezpečná nákaza se ale u nás nevyskytuje. Je také doprovázena horečkou a změnami celkového zdravotního stavu a neštovičné změny se objevují i jinde na těle.

Počáteční stadium příměti může připomínat slintavku a kulhavku, ale i ta je doprovázena horečkou a kožní změny nikdy nepřecházejí v krusty a strupy, které jsou typické pro příměť.

U nakažlivé hniloby paznehtů chybí postižení pysků.

Léčba

Příměť je virové onemocnění, takže specifická léčba neexistuje. Jako podpora se nemocným zvířatům podává měkké, nedráždivé krmivo. Odmítnutá sající mláďata nebo ta, co mají problém sát, potřebují také nakrmit. Existuje spoustu návodů, čím mazat kožní změny: Jodglycerinem, roztokem modré skalice, roztokem hypermanganu, framykoinem, Pepto-Bismolem… je ale otázka, jestli a do jaké míry to urychluje hojení a místní ošetřování je potřeba provádět v rukavicích jak z důvodu rizika infekce ošetřovatele, tak protože na rukou může být příměť snadno přenesena na jiná vnímavá zvířata. Největší význam z lokálního ošetřování má promazávání nemocných struků mastí na vemena, aby byly struky vláčné a strukový svěrač zůstal zavřený.

Zvířata je třeba chránit proti mouchám.

Antibiotika mají smysl jen při léčbě druhotných bakteriálních infekcí.

Prevence

Ani karanténa nově nakoupených zvířat na 100 % nebrání průniku nemoci do stáda, kvůli skrytým nosičům. Po překonané infekci vzniká solidní imunita a nemoc se objevuje jen u mláďat a nově nakoupených zvířat ze zdravých chovů.

Rozšíření infekce ve stádě podporuje pasení neudržovaných pastvin s bodláky nebo přepásání strnišť.

Virus přetrvává dlouho živý v odloupaných strupech, pomáhá proto dezinfekce stájí, zvláště choulů a školek pro jehňata a kůzlata.

Přetrvávající imunity po infekci se využívá k vakcinaci zvířat. U nás však není k dispozici žádná komerční vakcína. Je možné vyrobit autogenní vakcínu z terénního viru. Takové očkování zkrátí dobu nemoci ve stádě a sníží intenzitu klinických příznaků, ale nevymýtí příměť ze stáda. Vakcinací stáda, ve kterém příměť nebyla přítomna, se takové stádo naopak nakazí.

Příměť u člověka

Příměť pysková je zoonóza, onemocnět mohou i lidé. Kožní změny se objevují na rukou či na obličeji a mají podobu jednotlivých či mnohočetných nebolestivých boláků, které se pokrývají strupy.