Psoroptová prašivina

autor článku MVDr. Tereza Ježková
7 minut k přečtení

Psoroptová prašivina, neboli psoroptový svrab, je kožní onemocnění ovcí, skotu, koz, lam a koní. Je to svědivá choroba způsobená parazitickými kožními roztoči. Velký význam má zvláště u ovcí, u kterých způsobuje vypadávání vlny v celých cárech.

Příznaky jsou ale u všech hostitelů značně variabilní, od bezpříznakového nosičství přes pár sotva patrných vyrážek a stroupků v srsti či rounu po těžké, celotělové postižení, které končí vyhubnutím a úhynem.

Původce prašiviny

Prašivka ovčí, původce psoroptového svrabu ovcí
Prašivka ovčí pod světelným mikroskopem
Zdroj: Wikimedia Commons

Psoroptovou prašivinu způsobuje cizopasný mikroskopický roztoč, prašivka ovčí, Psoroptes ovis, u koní parazituje prašivka koňská, Psoroptes equi. Právě podle latinského pojmenování parazita se tato nemoc označuje přívlastkem psoroptová. To především proto, že u všech hostitelů se mohou vyskytovat i další druhy svrabu, sarkoptový svrab způsobený zákožkami a chorioptový svrab způsobený strupovkami.

Prašivka je poměrně velký parazit, dospělá samička je dlouhá až 0,75 mm. Má ploché, oválné tělo a osm relativně dlouhých nohou, které všechny přesahují okraj těla. Nožky jsou s výjimkou třetího páru opatřené dlouhou, na tři části rozdělenou stopkou spojenou klouby, která je zakončena přísavkou. Ústní ústrojí je nápadně špičaté a směřuje dopředu. Sameček je podobný samičce, akorát je menší, čtvrtý pár jeho nožek je velmi krátký, bez přísavek, ostatní končetiny přísavky mají.

Životní cyklus

Prašivka tráví celý život na povrchu kůže hostitele a zde se nachází také všechna nedospělá životní stadia, vajíčka, larvy i nymfy. Roztoč se dokáže pást na povrchu kůže a živit se pokožkou a tkáňovým mokem. Jeho životní strategie ale spočívá v něčem jiném. Jeho samotná přítomnost kůži dráždí a jeho sliny a především trus způsobují u hostitele hypersenzitivní reakci, v podstatě alergickou reakci na roztoče. Vzniklý zánět kůže je doprovázen prostupem lymfy a směs této lymfy, sekretů mazových žláz, buněčných zbytků a bakterií je hlavní potravou prašivek. Přebytek lymfy zasychá a tvoří šupiny a příškvary, které roztoče chrání a poskytuje jim vlhké a teplé prostředí k životu. Paraziti se nacházejí na vlhkých okrajích kožních ložisek.

Dospělé samičky jsou krátkověcí tvorové, kladou několik vajíček denně a za život jich vyprodukují nejčastěji 40–50. Umísťují je na kůži hostitele na okrajích kožních změn. Vajíčka se líhnou za jeden až tři dny, pokud neztratí kontakt s kůží. Pokud jsou odloučena společně se strupem, doba potřebná k vylíhnutí se prodlužuje. Larva je podobná dospělci, akorát je menší a šestinohá. Živí se na lymfě jako dospělci, za dva až tři dny se svléká a stadium nymfy trvá další tři až čtyři dny. Dospělí samečkové vyhledávají k páření už samičí nymfy, takže samička je okamžitě po dokončení přeměny oplodněna a hned začíná klást vajíčka. Životní cyklus může trvat jen 10 dní.

Přenos

Psoroptová prašivina je silně nakažlivá a k rozjetí svrabu u zdravého zvířete stačí, když se na něj dostane jedna jediná oplozená samička. Roztoči přežívají delší dobu ve vnějším prostředí, za optimálních podmínek až tři týdny, v praxi asi 10 dní.

K přenosu dochází nejčastěji těsným kontaktem zvířat při přehánění, transportu, na nákupních trzích, méně často kontaktem zdravých zvířat s vlnou či chlupy zachycených v křoví na pastvině či na stájovém zařízení či na oděvech ošetřovatelů. Možný je také přenos znečištěným krmivem, stelivem či náčiním používaným při stříhání ovcí.

Hostitelé prašivky

Není jasné, do jaké míry jsou prašivky hostitelsky specifické, to znamená, schopné infikovat jeden druh, nebo celou řadu hostitelů. Vzhledem a životním cyklem jsou se roztoči rodu Psoroptes neliší jeden od druhého. V minulosti se popisovala celá řada druhů podle toho, na jakém zvířeti byly nalezeny, ale pravděpodobně se jedná o druh jeden, a to o prašivku ovčí. Nicméně přenos populace například z ovce na skot či z kozy na koně není samozřejmý.

Zvláštním poddruhem je prašivka králičí, která způsobuje ušní svrab, parazituje ve zvukovodu a na těle zvířete škodí jen zřídka či vůbec ne. Kromě možné infekce koz, ovcí a koní ušní svrab postihuje především králíky.

Psoroptová prašivina u ovcí

Psoroptová prašivina u ovce
Psoroptová prašivina u ovce.
Zdroj: Wikimedia Commons

U ovce domácí je psoroptová prašivina nejnebezpečnější druhem svrabu. Klinické vyjádření ve stádě ale velice závisí na podmínkách vnějšího prostředí a kondice zvířat. U ovcí, o které je skvěle postaráno, může prašivina probíhat i téměř bez příznaků. S těmito skrytě zamořenými zvířaty se může dostat i do zdravých chovů.

Jak moc se psoroptová prašivina projeví závisí i na plemeni, jemnovlnné ovce, merina, jsou vnímavější. Množení roztočů podporuje vysoká vzdušná vlhkost a spíš chlad. Psoroptová prašivina se proto rozjíždí nejsnadněji na podzim a v zimě. V tomto ročním období navíc šíření nemoci zjednodušuje ustájení ovcí a také častá zimní podvýživa.

V létě se nemoc objevuje nejčastěji u neostříhaných ovcí a v hřebenech vlny, které se tvoří u ovcí špatně ostříhaných. Na ostříhané ovci, která se pohybuje venku v teple na slunečním světle se svrabu nedaří.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat