Zablešení

by MVDr. Tereza Ježková
21 minut k přečtení

Zablešení, tedy napadení blechami, je velice častý, úporný problém postihující zvláště psy a kočky, u kterých je blecha vůbec nejčastější kožní parazit.

Méně často blechy trápí králíky, morčata, ježky bělobřiché, drůbež a holuby. Velké potíže mohou blechy způsobit v chovech kožešinových norků. Zajímavostí je, že v Izraeli zablešení vážně postihuje i ovce, kozy i skot.

Blechy jsou navíc cizopasníci, kteří sice mají preferované druhy hostitelů, ale ve skutečnosti jsou velmi nevybíravé co se oběda týče.  Známé „to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ nemůže být dál od pravdy. Blecha je nejčastější nezvaný host, kterého člověk získá od zvířete.

Blecha je drobný, bezkřídlý hmyz s bočně zploštělým tělem. Má tři páry nohou, z nichž poslední pár je skákavý a umožňuje bleše přemisťovat se i na delší vzdálenosti. Jsou druhy blech, které se zavrtávají do kůže, jako blecha písečná, ty ale naštěstí v našich podmínkách představují jen zajímavost z exotických krajin. Jiné blechy jsou zase velmi „líné“, jako například blecha králičí, která se kousne a nenechá se příliš rušit. U nejčastějších druhů blech v Česku platí, že na hostiteli neskáčou, ale čile se pohybují mezi chlupy a najít, natožpak chytit blechu v srsti zablešeného zvířete není jednoduché.

Blecha kočičí

Na fotografii pořízeném pomocí světelného mikroskopu je velká hnědá blecha s dlouhýma nohama.
Mikrofotografie dospělé blechy kočičí
Zdroj: Wikimedia Commons

Pokud se v Česku bavíme o bleše, v naprosté většině případů je tématem hovoru blecha kočičí. Je to blecha kočičí, Ctenocephalides felis, která parazituje nejen na kočkách, ale i na většině psů, přelézá na fretky, králíky i morčata a škodí ovcím, kozám a skotu na Blízkém východě.

Blecha kočičí je TA BLECHA u 98 % zablešených koček a u více než 92 % zablešených psů.

Dospělá blecha kočičí je 2-4 mm dlouhé zvířátko. Má hnědočervenou barvu a lesklý povrch těla. Má rozlišené pohlaví, samičky se poznají podle delší hlavy a jsou také trochu větší než samečkové. Tykadla má blecha jen krátká, sotva znatelná, a oči jsou zakrnělé, blecha pozná jen světlo a tmu. Na hlavě má blecha kočičí dvě řady ostnů, jeden v blízkostí ústního ústrojí, druhý „za krkem“. Ostny, tvořící jakési hřebínky, zlepšují schopnost blechy pohybovat se v srsti. Daly jí také latinské jméno, Cteno znamená hřeben a cephalus hlava.

Žádné blechy nemají křídla. Blecha kočičí má ale dobře vyvinuté skákavé nohy a v průměru doskočí do vzdálenosti 20 cm. Když se ale dobře odrazí, doskočí skoro půl metru daleko. Průměrná výška skoku je 15 cm.

Životní cyklus blechy kočičí

Dospělá blecha je obligátní parazit, živí se pouze krví a bez potravy se nedokáže rozmnožovat ani delší dobu přežít. Bez hostitele jednou nakrmená blecha přežije asi jen tři až pět dní a tato závislost způsobuje, že blecha svůj zdroj potravy opouští jen velmi neochotně, neriskuje svůj život tím, že jen tak někam odskočí. Tráví svůj dospělý život v srsti zvířete.

Jakmile dospělá blecha najde hostitele, během 30 minut už saje krev. Krve vypije mnohem více než dokáže spotřebovat a částečně natrávená krev odchází jako červenočerný bleší trus. Trus je hlavní potravou bleších larev.

V následujících 48 hodinách po nalezení hostitele se blecha začne rozmnožovat. Samička může naklást až 50 vajíček denně, ale běžně jich bývá spíš 20–30. Samička blechy může žít a klást vajíčka déle než 100 dní, ale s postupujícím stářím produkce vajíček poněkud klesá.

Vajíčko blechy

Vajíčka blech jsou bílá, hladká a mají oválný tvar. Jsou asi 0,5 mm velká, takže viditelná i pouhým okem. Nijak nelpí na kůži ani na chlupech a odpadávají volně do prostředí, ve kterém se zablešené zvíře pohybuje. Blechy kladou vajíčka nejvíc zrána a odpoledne. To jejich hostitelé většinou odpočívají, takže bleší vajíčka se hromadí v boudách, norách, peleších nebo i na sedačkách, v kobercích a postelích.

Pro blechu je tohle velmi důležité. Vajíčka totiž nesnáší vyschnutí a potřebují také teplo. Takže jen vajíčka, která upadnou do vhodných podmínek, se mohou dále vyvíjet. Vajíčka ničí především nízká relativní vlhkost vzduchu, je-li nižší než 50 %, vajíčka to zničí. Optimální vlhkost je 85 %.  Mráz působící 24–36 hodin většinu vajíček zahubí. Chladno jen zpomaluje vývoj vajíček. Při 15 °C se polovina vajíček vylíhne za šest dní. Při 35 °C se při správné vlhkosti vylíhnou už za den a půl. Obvyklá doba k vylíhnutí všech vajíček blech v domácnosti je  3–7 dní.

Bleší larvy

Na mikrofotografii je beznohá larva blechy krémové barvy
Larva blechy pozorovaná pomocí světelného mikroskopu
Zdroj: Wikimedia Commons

Z vajíček se vylíhne beznohá larva, která připomíná larvu much. Je světle krémová, pokud je ale nakrmená bleším trusem, který obsahuje krev, získává načervenalou barvu. Bleší larva není parazit, má kousací ústní ústrojí a živí se různými organickými zbytky a hlavně trusem dospělých blech. Je to tvor nadaný schopností omezeného pohybu v prostředí, dokáže za život odlézt asi jen 20 cm daleko. Aktivně zalézá směrem dolů a pryč od světla. Dokáže proto zalézt pod nábytek nebo do hloubky koberce. Tam je jednak bleší larva chráněná před mechanickým poškozením, ale hlavně je tam větší vlhkost. Larvy jsou ještě choulostivější než vajíčka. Dokáží přežít jen při teplotě 8–35 °C a vlhkost nižší než 50 % je rychle zabíjí.

Bleší larva se dvakrát svléká a nakonec je dlouhá asi 5 mm. Stadium bleší larvy trvá různě dlouho v závislosti na vnější teplotě. Při 24 °C bleší larva vyroste už během jednoho týdne, při 13 °C to může trvat i pět týdnů.

Dorostlá bleší larva si upřede hedvábný zámotek, ve kterém se zakuklí. Hedvábí je lepkavé, takže kukla se obalí prachem a chlupy z okolí a získá tak dokonalé maskování. Kukla je poněkud méně citlivá k vyschnutí. Ničí jí teploty nižší než 3 °C a vyšší než 35 °C. V kukle je blecha chráněná před insekticidy. V ideálních podmínkách se dospělé blechy líhnou za 8–9 dní.

Bleší kukly jako zásobárna blech

Ale vylíhnout se nemusí. Blechy se z kukel nelíhnou automaticky po uplynutí určité doby. Je potřeba, aby blechy cítily přítomnost hostitele. Líhnutí spouští vhodná teplota, vibrace, přechod stínu. Blechy se v tom případě mohou vylíhnout velmi rychle a hromadně. Pokud v blízkosti bleší larvy hostitel není, není to pro blechu větší problém, může přežít bez potíží 150 dní, v chladnějším prostředí i rok.

Jakmile se blecha jednou vylíhne, musí najít hostitele a pít krev. Je hladová a aktivně hostitele vyhledává. Má na to maximálně 12 dní a to ještě jen při vhodné teplotě a vlhkosti prostředí.

Cyklus se uzavírá

A je to. Při teplotě nad 30°C může celý cyklus trvat jen asi 11 dní. Při 29 °C 14 dní, při 13°C 140 dní. Ve většině zamořených domácností trvá cyklus 3–6 týdnů.

Reprodukční potenciál blech je obrovský. Při teplotách vnějšího prostředí, které umožňují vývoj blech během 21 dní a průměrnému počtu vajíček 20 za den, může na zvířeti za 60 dní od prvního sání jediné oplozené samičky parazitovat 60 tisíc blech. Naštěstí v podmínkách mimo laboratoř je úmrtnost blech velká, bleších larev se dožije zakuklení asi jen čtvrtina a dospělé blechy si zdravý hostitel v hojném počtu vykusuje, takže málokterá dospělá blecha se může dožít těch 100 dní. Nicméně rapidní množení blech způsobuje to, že zablešení samo o sobě nikdy nezmizí.

Blecha psí

Druhem příbuzným k bleše kočičí je blecha psí, Ctenocephalides canis. Je trochu menší než blecha kočičí, má trochu kulatější a kratší hlavičku a liší se také tvarem hřebínků, ale pro běžného nešťastného majitele zablešeného zvířete jsou to rozdíly zcela nepodstatné. Průměrně doskočí o 10 cm dál než blecha kočičí. Parazituje na psem, kočkách, fretkách, liškách, králících a radši než blecha kočičí přestupuje i na člověka. Prakticky nejdůležitějším rozdílem je nižší optimální teplota vývoje. Životní cyklus je o trochu delší, nedá se zkrátit na méně než 18 dní. Blecha psí může být díky svým nižším nárokům na teplotu častější než blecha kočičí u psů ustájeným venku, u pracovních psů, u lišek a v chladnějších oblastech.

Blecha psí je také mrška co se přežitelnosti v prostředí týče. V kukle mohou blechy číhat i déle než rok, aby se pak dokázaly vylíhnout během 30 sekund. Vylíhlá hladová blecha může navíc při potřebné vlhkosti bez hostitele přežít i několik týdnů.

Další druhy blech

Psy a kočky napadá také blecha ježčí, Archaeopsylla erinacei. Většina ježků má blechy a těch blech může být hodně. Blecha ježčí je 2–3,5 mm dlouhá a hřebínky na hlavě má redukované, u ústního ústrojí ho tvoří pouze jeden až tři trny. Její životní cyklus je stejně jako u blechy králičí navázán na rozmnožování hostitele. Na jiném zvířeti než na ježkovi se nemnoží a pověst ježka jako zdroj zablešení psů a koček je tím pádem nezasloužená. Blecha ježčí může psa a kočku pokousat, ale trvale se na něm neudrží.

Podobně jako na člověka mohou přejít zvířecí blechy, může člověk přenést na zvíře lidskou blechu obecnou. Blecha obecná nemá vůbec žádné hřebínky. Naštěstí v současné Evropě už se moc nevyskytuje.

Blecha králičí

Většina zablešených králíků v domácnostech je napadena blechou kočičí. Blecha králičí, Spilopsyllus cuniculi, je parazit spíše králíka divokého a zajíce nebo zanedbaných venkovních chovů domácích králíků.

Blecha králičí má trochu jinou životní strategii než blecha kočičí a psí. Je to malá, asi 1 mm velká, tmavě hnědá bleška, která saje krev přednostně z ušních boltců. Přichytí se na kůži a pokračuje v sání, i když se s králíkem manipuluje.

Rozmnožování blechy králičí je navázáno na rozmnožování hostitele. Tvorba vajíček se u samiček spouští jen po nakrmení se na březí králici. Po narození králíčat začne parazitovat na mláďatech, klade vajíčka, která se vyvíjejí v hnízdě králíka. Po 15–45 dnech je vývoj ukončen a čerstvě vylíhlé blechy napadnou už dorostlá králíčata ještě předtím, než ta opustí hnízdo.

Blecha králičí může parazitovat i na psovi a kočce, které hryže na obličeji a na ušních boltcích. Nemůže na nich dokončit svůj životní cyklus a zablešení je přechodné.

Blecha holubí a blecha slepičí

Dospělé ptačí blechy jsou méně vázané na hostitele, kterého využívají jako krmítko, ale jejich životním prostředím bývají především hnízda ptáků. Bývají nevybíravé a napadají i savce, včetně psů a koček. Někdy je dokonce rozlišení mezi ptačí a savčí blechou hodně neostré, například blecha veverčí kromě veverek a plchů parazituje i na ptácích hnízdících v dutinách.

U domácích zvířat je nejdůležitější z těchto blech blecha slepičí, Ceratophyllus gallinae, a blecha holubí, Ceratophyllus columbae. Oba druhy jsou si vzhledem i způsobem života velice podobné. Mohou se množit v nečištěných zákoutích kurníků a holubníků.

Blecha slepičí je 2–2,5 mm velká blecha, která má jeden dlouhý hřebínek za krkem a žádný u ústního ústrojí. Je to parazit napadající hnízda divoce žijících pěvců. Nejčastějším hostitelem jsou sýkory koňadry a sýkory modřinky. Bleší larvy se vyvíjejí v hnízdě, kde se živí organickými zbytky a trusem dospělých blech. Jejich vývoj trvá 2–4 týdny.

Přezimují ve stadiu kukly. Pokud ptáci znovu obsadí staré hnízdo, blechy sají krev dospělých ptáků a jejich mláďat. Pokud hnízdo není obsazené, blechy vylezou na okraj hnízdní dutiny a číhají na ptáky, kteří hledají místo ke stavbě hnízda. Hladové blechy také vylézají na větve stromů a keřů, zorientují se směrem ke zdroji světla a skáčou na pohybující se stíny. Z hnízd ptáků v okapech a pod střechami se mohou dostat i do místností a pokousat člověka nebo domácí savce.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat