Zaklíštění, napadení klíšťaty, je naprosto běžná kožní parazitóza, klíšťata trápí všechny savce, ptáky i plazy. Typický je sezónní výskyt, vrchol aktivity parazitů spadá do jara a podzimu. Oteplování a mírné zimy posledních let ale způsobují, že s klíšťaty se můžeme setkat celoročně, i když s menší intenzitou.

Jedno klíště není samo o sobě příliš škodlivé. Masivní zaklíštění především mláďat ale může způsobit chudokrevnost a úhyn vyčerpáním. Infestace však zvířata obtěžuje, na kousnutí klíštětem mohou být zvířata také alergická.

Obrovský význam mají klíšťata jako přenašeči závažných infekčních onemocnění.

Klíšťata v Česku

V České republice se vyskytuje hned několik druhů klíšťat. Úplně nejčastější, které tvoří 90 % klíštěcí populace, je klíště obecné, Ixodes ricinus. Vyskytuje se na celém území až do nadmořské výšky 1000 m n. m. Klíště obecné je právě to běžné klíště.

Klíště obecné

Klíště obecné a jeho různá stadia
Klíště obecné. Zleva hladová a nasátá larva, hladová a nasátá nymfa, uprostřed nahoře sameček, pak hladová samička a zcela vpravo částečně nasátá samička
Zdroj: Wikimedia Commons

Samička je asi 4,5 mm dlouhá, má červenohnědý zadeček a malý černý hřbetní štítek, který kryje jen přední třetinu těla. Sameček je o polovinu menší a černý štítek kryje celý zadeček, takže celý živočich je černý. Nymfy se podobají samečkům, dorůstají ale asi do velikosti 1 mm. Nymfy i dospělci mají osm nožek. Naproti tomu nejmladší vývojová stadia, larvy, mají jen šest končetin, měří 0,8 mm a jsou téměř průhledné.

Klíště obecné je vektorem boreliózy, anaplasmózy a klíšťové encefalitidy. Má dlouhé ústní ústrojí, takže ranky mají tendenci se zanítit. U jehňat po sání klíšťat mohou vzniknout i abscesy obsahující zlatého stafylokoka, nebo i celková stafylokoková infekce. Ve Velké Británii klíště obecné roznáší i skotskou encefalomyelitidu ovcí.

Piják lužní

Piják lužní, sameček
Sameček pijáka lužního se štítkem s kresbou
Zdroj: Wikimedia Commons

Rozšiřujícím se druhem klíštěte u nás je piják lužní, Dermacentor reticulatus. Dříve obýval jen soutok Dyje a Moravy, v současnosti už jeho areál zasahuje většinu Jihomoravského kraje a šíří se k Olomouci a dál. I vy můžete pomoci zjistit, kde všude už piják žije, zapojte se do projektu
https://najdipijaka.cz/.

Piják miluje lužní lesy a pobřežní vegetaci, louky a pastviny s vysokou hladinou spodní vody. Piják patří mezi tzv. ornátová klíšťata. Od klíštěte obecného se na první pohled odlišuje kresleným štítkem. Zajímavé taky je, že má jako jediné naše klíště oči.

Piják lužní je přenašečem babesiózy psů.

Klíšťové

Dalšími druhy klíšťat jsou různé druhy klíštů: klíšť lužní, Haemaphysalis concinna, klíšť lesostepní Haemaphysalis inermis a klíšť stepní Haemaphysalis punctata.

Klíšťové jsou málo vyskytující se klíšťata, žijí na jihu Moravy. Vzhledově připomínají něco mezi klíštětem obecným a pijákem lužním. Nemají oči, tělo je hnědé a u samiček hřbetní štítek kryje polovinu těla. Okraj zadečku zdobí lem s příčnými rýhami. Pijáky připomínají naznačenou tmavou kresbou.

Všichni klíšťové jsou přenašeči klíšťové encefalitidy. Klíšť lužní šíří také tularemii. Klíšť stepní je kromě klíšťové encefalitidy i vektorem anaplasmózy a Q horečky a může šířit i babésiozu skotu.

Klíšť lesostepní a klíšť stepní může při svém sání do těla organismu vpravit toxiny, které způsobují klíšťovou paralýzu.

Novinkou mezi klíšťaty v ČR je klíšť obroubený, Hyalomma marginatum. Je to na první pohled opravdu velké klíště, nenapitá samička je dlouhá 56,5 mm. Napitý klíšť může být velký až 2 cm. Má hnědou barvu, naznačené pruhování na končetinách a stejně jako piják má oči. Pochází ze Středomoří, do Čech se dostává na tělech stěhovavých ptáků, na kterých saje. K případnému udržení populace u nás potřebuje dlouhý teplý podzim, který umožní nymfám ještě před zimou se svléknout. Napité nepřeměněné nymfy v zimě z velké části hynou.

Kromě ptáků může klíště zavléct i zaklíštěného import dobytka z oblastí výskytu.

Klíšť vroubený přenáší babésiózu psů i dobytka a krymsko-konžskou hemoragickou horečku.

Životní cyklus klíšťat

Klíště obecné nasáté
Nasáté klíště
Zdroj: Wikimedia Commons

Všechna česká klíšťata jsou tzv. trojhostitelská. Každé klíště za život vystřídá tři různé hostitele. Choroboplodné zárodky, které do sebe dostane s krví, přežijí i přeměnu do dalšího stadia a tak může klíště efektivně šířit nemoci.

Z vajíčka se vylíhne nejprve larva, která vyhledá hostitele. Tím bývají nejčastěji drobní savci. Nasaje se krve a po nějaké době se svléká a přeměňuje se na nymfu. Ta opět saje krev a po nasátí se svléká. Oblíbenými hostiteli nymf bývají zajíci, malé šelmy, bažanti a jiní středně velcí živočichové. Dospělá klíšťata sají na spárkaté zvěři, na kopytnících, psech, kočkách, člověku. Klíště ale není v žádném svém stadiu hostitelsky specifické, je mi celkem jedno, které zvíře mu poslouží jako zdroj krve. Klíště obecné a klíšť lužní pijí běžně i na ještěrkách a hadech.

Nasáté samičky po odpadnutí nakladou v několika snůškách tisíce vajíček a umírají. Celý cyklus může trvat jen rok, ale většinou trvá několik málo let.

Jedno sání trvá 4–6 hodin. Klíšťata tráví většinu svého života ve vnějším prostředí. K životu potřebují vlhké mikroklima, před suchem se schovávají v travní plsti a v podrostu. Ani při hledání hostitele nelezou nikam vysoko, nejvíce jich je do výšky 60 cm nad zemí a mladší stadia se zdržují ještě blíž půdy. Neskáčí ze stromů, na stéblech trávy či nízkých bylinách a křovinách čekají, až vhodný hostitel půjde kolem. Jejich akční radius je jen několik metrů.

Jak klíšťata škodí domácím zvířatům

Klíšťata vyhledávají na hostiteli místa s tenkou kůží. Sají v okolí očí, na ušních boltcích, na nose, na spodině krku, na břiše, v tříslech, na šourku. Větší množství klíšťat trápí zaklíštěné zvíře samo o sobě. Klíště sající v meziprstí způsobuje silné kulhání, může se přichytit také ve zvukovodu, v předkožce a vůbec na různých dalších nevhodných místech.

Klíště obecné má navíc dost dlouhý chobotek, kterým saje krev, poškozuje kůži do hloubky a neošetřené ranky se zcela běžně infikují. Okolí přísátého klíštěte běžně zčervená a svědí, není to příznak boreliózy, jen prostě reakce na sliny parazita a kožní poranění.

U jehňat trpících anaplasmózou ranky po klíštěti mohou zhnisat až v abscesy, ze kterých se bakterie šíří do kloubů a celého těla. Zcela běžně vznikají v místech sání klíšťat malé tuhé bouličky, granulomy, zvláště u zvířat, která jsou na kousnutí klíšťat alergická a pokud při vytahování klíštěte zůstane v rance hlavička parazita. Granulomy se během několika týdnů vyhojí, ale mohou celou dobu svědit.

Zvláštní formou přímého škodlivého působení klíšťat je klíšťová paralýza. To je chabá obrna způsobená toxiny ze slinných žláz klíštěte, nejnebezpečnější jsou při sání samičky, zvláště ty přichycené na krku nebo na páteři. Klíšťovou paralýzu z našich klíšťat dokáže vyvolat klíště obecné a klíšťové, ale není to časté. Mnohem nebezpečnější jsou v tomto směru druhy klíšťat, které u nás nežijí. Nejhorší paralýzu způsobuje australské klíště Ixodes holocyclus.

Jak odstranit klíště

Háček na klíšťata
Speciální háček na odstraňování klíšťat, který můžete koupit třeba tady

Je snadné klíště na zvířeti odhalit, jsou vidět pouhým okem a sáním se ještě zvětšují. Okamžitá pomoc je jasná, klíště vytáhnout. Nejlépe se tak činí pomocí pinzety, versatilky, elektrikářského krokodýlku nebo speciálního háčku. Klíštěcí chobotek nemá závit, je úplně jedno, na kterou stranu je točeno nebo jestli se s ním jen viklá. Pozor ale na přílišný tah.

Když se stane, že se klíště přetrhne a v rance zůstane hlavička, není potřeba panikařit. Vyhnisá sama, ale na místě se vytvoří ona svědivá boulička.

Ranky je lepší pokud možno dezinfikovat, i když v husté srsti není vždy možné najít místo, kde klíště bylo. Stejně tak je dobrý nápad brát si na vytahování klíšťat rukavice. Boreliózu je údajně možné chytit už jen manipulací s klíštětem.

Včas odstraněné klíště pravděpodobně na zvíře nestačí přenést žádnou nemoc. Babésióza se přenáší po 24 hodinách, borelie nejvíce třetí den sání.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat