Dermatofytóza, též dermatomykóza, je kožní onemocnění zvířat způsobené cizopasnými plísněmi, které rozkládají kůži, chlupy, peří i drápy. Příznaky dermatofytózy jsou velmi rozmanité, od nadměrného línání přes tvorbu lupů a šupinek na kůži, po řídnutí až vypadávání srsti. Nejznámějším projevem je tvorba okrouhlých ložisek vypadaných chlupů, které jsou ohraničené zarudlým šupinatým lemem, rozšiřují se do okolí a následně se zevnitř hojí. Nemoc obvykle nesvědí.
Nemoc trápí hlavně kočky a morčata a vyskytuje se také v zamořených teletnících. U ptáků se nejčastěji objevuje jako favus a tvoří se bílé šupinky na neopeřených částech těla. Má samostatný článek. Také o kožních plísních jen u psa domácího se dočtete v samostatném článku, dermatofytóza psů.
Původce
Existuje mnoho druhů plísní, které způsobují kožní onemocnění. Některé běžně rostou v půdě a rozkládají keratinové zbytky, ale pokud dostanou příležitost, parazitují na živém zvířeti. Jiné druhy jsou vyloženě parazitické a v půdě se nevyskytují. Tyto druhy se označují jako „dermatofyta“, což znamená „rostoucí na kůži“. Mají obvykle svého oblíbeného hostitele, na kterém mohou růst i bez příznaků nemoci. Tito skrytí nosiči jsou potom zdrojem infekce pro další živočichy.
Dermatofytóza zvířat je přenosná na člověka. Podobně se lidské plísně, které přednostně rostou na lidské kůži, mohou přenést na domácí mazlíčky.
Mikrosporóza
Zdroj: Wikimedia Commons
Nejvýznamnější dermatofytní plíseň u zvířat chovaných ze záliby se jmenuje Microsporum canis. Proto se nemoc, kterou způsobuje, nazývá také „mikrosporóza“. Přestože canis znamená „psí“, tato parazitická houba je adaptována především na kočky.
Pokud kočka onemocní dermatofytózou, v 90 % případů je původcem M. canis. U koček je časté bezpříznakové nosičství. Houbu na sobě může nést až pětina koček, zvláště koček útulkových, koček z kočičích hotelů, koček z větších chovatelských stanic a vůbec ze všech míst, kde žije víc koček pohromadě.
U psů je M. canis původcem dermatofytózy asi v 60 % případů.
Nakazit se mohou také fretky, mláďata lišek, norků a činčil, v menší míře králíci, potkani, křečci, selata, ovce a kozy. Nemoc je poměrně snadno přenosná i na člověka.
Microsporum canis je zajímavé tím, že pokud jsou napadené chlupy ozářené UV zářením, fluoreskují. Toho se využívá k detekci této plísně osvícením Woodovou lampou. Bohužel fluoreskuje asi ve 30–80 % případů, takže pokud se nic neobjeví, ještě to neznamená, že zvíře nemá mikrosporózu.
Onemocnění kůže může příležitostně způsobit ještě jiný druh, Microsporum gypseum. To je organismus, který běžně žije v půdě a ke svému životu hostitele nutně nepotřebuje. Pokud při hrabání v hlíně onemocní pes, nejčastěji lovecký, jen velmi zřídka dojde k dalšímu přenosu na jiného tvora. Podobně se venku pobíhající zvířata mohou nakazit plísní Microsporum persicolor, jehož přenašečem jsou drobní hlodavci.
Zdroj: Wikimedia Commons
Trichofytóza
Trichofytóza nebo trichofycie je označení pro plísňové onemocnění způsobené dalším důležitým rodem parazitické houby, zvaný Trichophyton.
Mezi těmito houbami je u malých zvířat nejdůležitějším druhem Trichophyton mentagrophytes. Je to především parazit hlodavců a lišek. Z domácích zvířat škodí především na psovi, u kterého vyvolává vážnější onemocnění než M. canis, a na morčatech, u kterých je časté bezpříznakové nosičství. Skrytých nosičů je kolem 10 %. Nosiči mohou být také myši. Viditelné onemocnění způsobuje i u činčil, pískomilů a křečků.
Onemocnění psa je většinou spojené s kontaktem s hlodavci a stejným způsobem se nakazí fretky, králíci, prasata, ovce a kozy. Na člověka se T. mentagrophytes přenáší naštěstí zřídka.
U skotu, ovcí i koz je nejčastějším původcem trichofytózy jiný druh kožní plísně, Trichophyton verrucosum.
